Za života nedokázala svému muži vzdorovat. Jak se ale stala duchem, přestala se ho bát a vzepřela se mu.

Byla jsem na tom pohřbu jako doprovod a podpora kamarádky Jany, které zemřela maminka. Objala mě a hřbetem ruky si utřela slzy. „Pořád nemohu uvěřit, že už tu se mnou není.“ Jany maminka Eva zemřela během autonehody.

Se svým manželem Frantou se vraceli z Brna, kde byli u příbuzných. Řídil on a nezvládl řízení. Paní Eva byla na místě mrtvá. Její manžel utrpěl jen menší zranění.

Stále ji sekýroval

Se svým otcem neměla Jana příliš vřelý vztah. O to víc tu tragédii nesla špatně. Otec k ní přistoupil a chtěl dceru obejmout. Ona se mu však vymanila a zabodla do něj nenávistný pohled. Moc dobře věděla, jak ošklivě se k mamince během života choval.

Neustále ji komandoval, ponižoval, a když si přihnul víc, tak ji klidně i uhodil. Kromě toho měl každou chvíli nějakou milenku. „Přijeď si pro nějaké věci po mámě co nejdřív, nebo to všechno vyhodím.“ Otočil se a odešel.

Netruchlil po ní

Jana si nešťastně povzdechla. „Nejhorší je, že mu patří polovina baráku.“ Konejšivě jsem ji pohladila po rameni. „Škoda že tvoje maminka nenapsala závěť.“ Jana se nakonec rozhodla, že dům nechá tátovi.

S manželem měli malý domek a na to, aby se s tátou dohadovala, neměla dost sil. „Maminku jsme pohřbili sotva před měsícem a táta si už svolal domů partičku kamarádů. Chlastají tam a smějí se, jako by se nic nestalo,“ stěžovala si kamarádka.

Nedopřála mu klid

Uběhly dva měsíce a Jana mi zvonila u dveří. U kávy mi začala vyprávět, co mezi lidmi koluje. Její manžel se o tom dozvěděl čistou náhodou, když byl s kamarády v hospodě. U vedlejšího stolu seděli Frantovi kumpáni a hlasitě se bavili na jeho účet. „Jemu normálně přeskočilo,“ smál se jeden z nich.

„Volal mi, byl úplně mimo, a říkal, že ho chce Eva zabít! Říkám mu: ,Jak by tě mohla zabít, když leží pět metrů pod zemí.‘ A on, že se mu mstí ze záhrobí. Že ji vídá v domě a že ho straší ve snech. Dokonce ho prý strčila ze schodů.“ Kumpáni se rozesmáli. „Proč nepřizná, že byl namol?“ kvíleli smíchy.

Odstěhoval se do blázince

Poslouchala jsem Janu a nevěděla, co si o tom mám myslet. Pak se mě zeptala, jestli nemám panáka. Nalila jsem jí i sobě. Když ho do sebe kopla, pohlédla mi do tváře a povídá: „Nebudeš tomu věřit, ale já maminku taky vídám. Každou noc se mi zjevuje ve snech.

Naposledy ke mně i promluvila. Řekla, že se postará o to, aby dům patřil mně.“

A jak paní Eva řekla, tak se stalo! Dva týdny nato se Franta psychicky zhroutil. Chodil po ulici a všem vykládal, že ho chce manželka zabít. Mezi lidmi taky kolovalo, že se pokusil o sebevraždu.

Ať už je to pravda, nebo ne, Frantu nakonec odvezli do blázince a prohlásili ho právně nezpůsobilým. A tak Jana získala svůj rodný dům do svého vlastnictví.

Anna L. (53), Zlín