Domů     Chtěla jsem velkou rodinu!
Chtěla jsem velkou rodinu!

Téměř celý život jsem žila jako jedináček. Neměla jsem sourozence a ani moje snaha mít svoji velkou rodinu se nenaplnila. A pak došlo ke zvratu.

Tak takovou veselici naše vesnice už dlouho nezažila. Snad jedině, když měli dobrovolní hasiči sto dvacet let. Jenže teď slaví moje rodina a malá chata i pozemek doslova praská ve švech. A to ještě nepřijeli úplně všichni.

I tak je to úžasné. Nepoznala jsem sice svoje pravé rodiče, ale daleko důležitější pro mě je, že jsem našla všechny tyto lidičky, kteří dělají ve vesnici takový velký rozruch. Jak by také ne.

Milí sousedé

Když mi byl necelý rok, vzali si mě rodiče domů z kojeneckého ústavu. Odložila mě tam moje biologická matka. Že jsem adoptovaná, jsem dlouho vůbec netušila. Moji adoptivní rodiče byli velice hodní, měli jen mě, a tak si mě neuvěřitelně hýčkali.

Bydleli jsme ve městě, ale sem na chalupu jsme jezdili víkend co víkend a maminka tu se mnou bývala i část prázdnin. Milovala jsem to tady. Bylo tu nejen krásně, ale žili tu i přívětiví sousedé. Byl tu vždy klid.

Táta nás zradil

Měla jsem opravdu moc krásné rané dětství. Až do chvíle, kdy se táta rozhodl nás opustit. Bylo to zcela nečekané, a nejen pro mě. Maminka se zhroutila. Bylo mi čtrnáct a tehdy jsem nechápala, že nás otec mohl opustit kvůli mladší ženě, se kterou čekal dítě. Svoje dítě!

Já ale nevěděla, že nejsem jeho a že mě pro svou vlastní krev klidně opustil. Hrozně mi to vadilo. Zlobila jsem se na něj, ale i na mámu. Kdybych měla nějaké sourozence, třeba by nás otec neopustil.

Konečně znám celou pravdu

Žily jsme s maminkou ještě další dva roky samy. Pak přišla další rána. Maminka vážně onemocněla a zhoubná choroba jí velmi rychle ukrajovala život. Tehdy si konečně maminka se mnou otevřeně promluvila a já se dozvěděla, že jsem adoptovaná.

A také, že jsem neměla žádné sourozence, protože moji adoptivní rodiče nemohli mít děti. Tedy maminka. Pěkně se mnou ty informace zamávaly. Ale ještě mnohem horší bylo to, že maminka brzy poté, co mi všechno řekla, umřela. Najednou jsem byla na světě sama a skončila jsem v děcáku.

Krušné dva dlouhé roky

Až do plnoletosti jsem byla v domově, kde jsem velmi trpěla. Stýskalo se mně po mamince i tátovi. Ten si mě nakonec vzal k sobě. Měla jsem malého nevlastního brášku a mohla jsem pokračovat ve studiu na střední škole, dodělat maturitu.

Už tehdy jsem se pokoušela zjistit něco bližšího o mých biologických rodičích, ale moc se mi nedařilo. Otec byl neznámý a matku nešlo dohledat. Potřebovala jsem si sehnat práci, a tak jsem pátrání odložila.

Nepovedený vztah

Nastal mi nový život. Nová práce, noví přátelé, nové bydlení v podnikové garsonce. A tehdy jsem potkala Richarda. Byl vlastně moje první skutečná láska. Byla jsem nezkušená a vrhla se do vztahu po hlavě. Brzy jsem také zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem nadšená, ožily moje sny o velké rodině plné krásných dětí.

Richard ale právě nadšený moc nebyl a do svatby se také nehrnul. Než se však o svatbě začalo vůbec mluvit, skončila jsem v nemocnici. Mé těhotenství bylo mimoděložní. A vše se tím rázem vyřešilo. Dítě ani svatba se nekonaly a my s Richardem se rozešli.

Konečně přišel ten pravý

Trvalo mi dalších pár let, než jsem zase začala důvěřovat mužům a především sobě. S diagnózou, že už pravděpodobně nebudu mít děti, jsem si připadala méněcenně, jako mrzák. Naštěstí jsem poznala Ivana.

Byl rozvedený a jeho dva pubertální kluci byli velice milí. Brzy jsme přišli na to, že spolu chceme žít, a tak jsem se konečně dočkala své první svatby.

Jaruška se nám moc líbila

I když Ivan by byl rád měl ještě dítě se mnou, nedařilo se. Došlo na slova lékařů. Opravdu jsem děti mít nemohla. Naštěstí nás to s Ivanem nerozhádalo. Rozhodli jsme se totiž po čase, že si nějaké dítě adoptujeme a poskytneme mu krásný domov.

Po všem zdlouhavém papírování jsme se konečně mohli jít podívat do domova. Jaruška, malá princeznička, nám ihned padla do oka. Dnes je z ní už velká slečna.

A co příbuzní?

Když jsme si domů přivedli Jarušku, uvědomila jsem si, že i já jednou budu muset řešit otázku, jak jí říct, že je adoptovaná, že má rodiče, kteří ji nechtěli. A tehdy jsem znovu pocítila touhu zjistit něco víc o mých pravých příbuzných.

A proto jsem začala intenzivně pátrat. Velice obětavě mi v tom pomáhal můj manžel a brzy se nám podařilo zjistit několik zásadních věcí.

Je jich hodně

Ukázalo se, že moje biologická matka pochází ze sedmi dětí. Ona sama, poté, co mě odložila do kojeňáku, emigrovala do Německa a tam měla ještě další tři děti, moje sourozence. Ti samozřejmě mají děti, mé neteře a synovce a ti už mají zase své potomky.

Matka už nežije, takže se nedozvím, proč zrovna mě odložila a nikdy se o mě nezajímala. Ale pravděpodobně chtěla v Německu začít nový život a za sebou spálit mosty. Ale moji nově nalezení příbuzní měli radost, že jsme se našli, a chtěli se se mnou setkat.

Naše stará dobrá chalupa

Po svých adoptivních rodičích jsem zdědila moji milovanou chalupu z dětství. Tam jsem tedy mé „německé“ příbuzné pozvala. Neodmítli a přijeli všichni! Konečně mám velkou rodinu, jak jsem si vždycky přála.

Ale to ještě zdaleka není vše. Rodiny od mých tet a strýců z máminy strany jsou rozstrkané po světě a některé jsem už kontaktovala. Možná že příští rodinné setkání bude ještě větší.

Helena J. (58), Prachatice

Předchozí článek
Další článek
Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí