Domů     Kvůli mému dětství v zahraničí mě spolužáci neustále šikanovali
Kvůli mému dětství v zahraničí mě spolužáci neustále šikanovali
5 minut čtení

Může se to zdát jako pohádka. Od mých osmi let jsme byli v Jižní Americe, každé tři roky v jiném státě. Realita byla ale poněkud jiná…

Pamatuji si, že jako malé mi nikdy nic nechybělo. Oba moji rodiče měli dobrou práci a docela vysoké postavení, takže jsme si žili lehce nad klasické poměry.

Měla jsem ty nejlepší hračky, jezdili jsme minimálně dvakrát ročně na dovolené a mezi ostatními dětmi jsem vynikala i s tím nejlepší oblečením, které se v tu dobu dalo sehnat.

Je to jako včera, ta doba, kdy jsem měla ve školce a i následně od první třídy prima kamarádky a kamarády, se kterými jsem si ihned porozuměla.

Šok přišel, když jsem se na konci druhé třídy dozvěděla, že rodiče, kteří dělali v obří firmě vyrábějící sklo, dostali šanci jít do Mexika, a tak jsme se v průběhu dalších měsíců museli přestěhovat na druhý konec světa.

Nováček

Moc jsem tehdy plakala, nechtěla jsem opustit své kamarádky a kamarády, které už jsem za první dva roky ve škole měla, ale nešlo už nic dělat. Přiletěli jsme do Mexiko City, kde naši ihned začali dělat obchody. Bydleli jsme v Polancu – nejluxusnější čtvrti celého velkoměsta.

Rodiče mě dali do české skoly při ambasádě, protože jsem samozřejmě neuměla španělsky. Bylo to jen přechodné období, pár měsíců nato, jsem se měla zařadit do každodenní výuky na jedné z prestižních soukromých škol. Na rozdíl od nás, v té době Mexičané trvali na školní uniformě.

Kluci nesměli mít dlouhé vlasy a holčičky naopak musely mít vlásky úhledně zapletené do culíku, aby si zbytečně nehrály s vlasy a věnovaly se výuce. „Dónde está tu cuaderno?“ zeptala se mě učitelka. Začala jsem brečet, protože jsem nevěděla, co po mě chce.

Ptala se po mém sešitě, proč ho ještě nemám na stole. A tak začala moje etapa v zahraničí.

Zase od nuly

Čas utíkal, já se jako dítě sžívala s novým prostředím. Po dvou letech naši museli odejít z mexické pobočky do Ekvádoru a já zase řešila to samé. Jen co jsem si někde zvykla, našla si nové přátele, už jsme byli zase v letadle a letěli do nové země.

V Quitu, kde jsme bydleli, bylo nejhorší, že jsem věděla, že když se třeba poprvné zamiluju, bude se mi líbit nějaký kluk, i třeba platonicky, tak to nemá cenu. Bylo jasné, že brzo odjedu a už ho nikdy neuvidím.

Velký problém nastal o pár let později, kdy jsme přesídlili ještě více na jih. Do města tanga – Buenos Aires.

Ahoj lásko

V takzvaném Baires jak argentinskému hlavnímu městu místní přezdívají, už jsem bojovala s pubertou a nějak jsem se nikde necítíla doma. Stále jsem neměla kamarády, věděla jsem, že za pár měsíců můžeme zase odjet. Neustálé cestování, zkrátka kočovný život nakonec doběhl i mé rodiče.

Čím dál tím více se hádali, až jednoho dne došli k tomu, že bude nejlepší manželství ukončit. Maminka se rozhodla, že se vrátí do Čech. Já jsem jela s ní, táta přijal ještě další práci v Madridu. Alespoň jsme se všichni vrátili do Evropy.

Těžký návrat

Úspěch a jinakost se v Československu velmi špatně odpouštěly. Po našem návratu do Čech, když jsem nastoupila zpět do české školy, pro mě začalo ještě větší peklo. Ve škole mi život v zahraničí dali pěkně „sežrat“.

Učitelky – tehdy soudružky – mně vyhrožovaly, že mě nechají propadnout, především z češtiny. Vždy jsem poslouchala, že se určitě nemám vymlouvat na život v cizině, že je to můj problém. Plakala jsem celé noci a přála si znovu odjet.

Nejvíc mě šikanovali spolužáci, řvali na mě, ať táhnu odkud jsem přišla, že se dělám akorát zajímavou, a do toho jsem vnímala, jak maminka těžce nese rozvod a často pláče. Nakonec jsme se spolu stěhovaly ještě jednou, do většího města.

Tam alespoň lidé tolik nezáviděli, a pokud ano, nedávali to znát jako na menším městě.

Ale i tak jsem musela dělat reparát z češtiny, takže jsem místo letních prázdnin dřela gramatiku a zkoušející si mě na konci srpna pěkně podali, aby mi znepříjemnili fakt, že jsem vyrůstala v místech, kam se člověk jen tak nepodívá.

Ty ne!

Byla jsem prostě vyvrhel, neměla jsem to, co měli moji vrstevníci, a vlastně nemám dodnes. To, že máte stálé kamarádky ze základky a můžete s nimi společně vzpomínat. Já byla pořád někde jinde a takovéhle věci šly mimo mě.

Naučila jsem se sice cizí jazyk, ale stálo mě to oblíbenost u spolužáků a rozvod mých rodičů.

Táta se z Madridu už nikdy nevrátil, zůtal tam i v důchodu a byl tam i do posledních dní svého života. S maminkou už k sobě nějak nenašli cestu. Další maminčini partneři mě také moc nemuseli a já byla ráda, že jsem se ostěhovala hned, jak jsem byla plnoletá.

Něco za něco

Dnes jsem hrdá matka, ale i babička. Při výchově syna jsem věděla, že bych s ním nikam neodjela. Je sice dobré, když se člověk v mládí naučí cizí jazyk, ale daleko důležitější je stálé zázemí.

Prožívat první lásku, mít přátele se kterými vzpomínáte na společné zážitky z dětství a hlavně mít stálý domov.

Se spolužáky z druhého konce světa jsem pak ani nebyla v kontaktu. Byla jiná doba, režim si nás pěkně hlídal a po revoluci už to nějak vše vyprchalo. Dětství jsem zkrátka měla těžké, ačkoli tomu stejně nikdo nechce věřit.

Blanka (58), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud