S Radkou se známe už více než čtvrtstoletí. Byla to právě ona, kdo mi pomohl, když mé manželství zkrachovalo.

S manželem jsme se brali velmi mladí. Já nikdy nelitovala toho, že jsem si Mirka vybrala. Bohužel on to měl jinak a jednoho dne mi oznámil, že chce rozvod. „Víš, Věru, mám tě rád, ale cítím se hrozně svázaný a omezovaný. Už to prostě dál nevydržím. Nechci ti ubližovat, ale už tě nemiluji!“

Nemohla jsem to vůbec pochopit. Rozvedli jsme se a já byla na pokraji zhroucení. Radka mě z toho dostala.

Byly jsme tu pro sebe

Pak skončilo i její manželství a já jí mohla oplatit podporu. Obě jsme zůstaly samy s dětmi. Byly doby, kdy jsme se téměř neviděly, protože jsme byly v jednom kole.

Jak ale děti rostly a dospívaly, měly jsme na sebe víc času, i když jsme časem každá žila v jiném městě.

Denně jsme si volaly a prožívaly jsme spolu nové známosti a starosti o děti. Až krátce po padesátce, kdy už mě děti opustily, jsem poznala svého současného přítele.

Konečně mám po svém boku muže, u něhož mám po dlouhé době pocit, že bych s ním chtěla zestárnout.

Potkala jsem lásku

Pochopitelně Radka byla první, komu jsem se svěřila. Ovšem, než jsem jí ho mohla představit, uplynula nějaká doba. Mezitím jsme s Martinem začali spolu žít, dokonce si chceme postavit domek. To je ale zatím jen vzdálená budoucnost. O kterou se teď, právě díky své nejlepší kamarádce, bojím.

Před dvěma měsíci jsem pozvala Radku k nám, aby konečně muže mých snů potkala osobně. Jinak ho znala do nejmenších podrobností z mého vyprávění. Byla jsem přesvědčená, že ti dva si sednou. Mají stejný smysl pro humor, nadhled, pozitivní přístup k životu.

Byla vyzývavá

A taky ano, sedli si. Až moc, řekla bych. Radčino chování mě ale zaskočilo. Chovala se vyzývavě, vyloženě s mým přítelem flirtovala. Jemu se to líbilo. Dělala jsem, že nic nevidím, a bavila se s nimi. Když Radka odjela, nevydržela jsem to a Martinovi jeho chování vyčetla.

„Co šílíš, Věrko, vždyť to byla jen legrace. Mně se nelíbí, a navíc miluji jen tebe,“ tvářil se přesvědčivě. Prý ji vnímá jako příjemnou a zábavnou, to je ale vše.

Takhle ji neznám

Jenže já svoji kamarádku znám. Takhle se nikdy nechovala. Navíc nás už za týden opět přepadla, a to bez pozvání. A chovala se hůř než poprvé. Ještě víc flirtovala, mluvila v narážkách, vyjadřovala se dvojsmyslně. I Martin už se malinko stáhl, ale i tak se dobře bavil.

Nic jsem své kamarádce neřekla a nezeptala se jí, proč se tak chová. Nevím ale, co mám dělat. Nechci ji už nikdy vidět, přísahám! Nenechám se přece připravit o své štěstí! Raději se jí vyhýbám, abych na ni nebyla moc zlá.

Věra S. (55), Písek