Domů     Místo pomoci mi moc ublížil!
Místo pomoci mi moc ublížil!
4 minuty čtení

Slova, která jsem slýchávala z úst maminky a která pro mne byla synonymem bezpečí, během jedné chvíle zcela ztratila význam a já se propadla do propasti hrůzy… Ty strachy mám ještě pořád.

Zlatíčko moje, andílku můj malý. Miluji tě nade vše, jsi moje hodná a krásná holčička. Všechno bude v pořádku.“ Častokrát jsem tato slova slyšela z maminčiných úst.

Byl jako šílený

Bylo to ve chvílích, kdy stál táta za dveřmi, bušil na nás a křičel. „Ty svině jedna, pusť mě domů! Já ti ukážu, kdo je tady pánem,“ řval na ni z chodby. Pamatuji si, jak maminka voněla, hladila mě a tiskla mě k sobě.

A já jsem vždy přestala slyšet okolí a cítila jsem se v bezpečí. Vnímala jsem maminčinu lásku a ničeho jsem se nebála. Dnes se divím, že tenkrát nikdy nikdo nezavolal policii.

Nechtěla už nic riskovat

Když táta umřel na cirhózu jater, tak se nám ulevilo. Maminka si nikdy nového partnera nenašla. „Naděnko, to budu raději sama, než bych měla znova narazit na někoho, kdo by byl jako táta. A to dopředu nemusíš vždy poznat…“ říkávala smutně.

Zbytek dětství a pubertu jsem prožila jenom s maminkou. Byly jsme tu a stále jsme jedna pro druhou. Navzájem si dáváme takovou lásku, kterou od nikoho jiného nemůžeme dostat.

Maminka se vždy snažila, abych se měla co nejlépe a abych nikdy nezažila to, co zažila ona.

Vím, že ji hodně mrzí, čemu jsem musela přihlížet. Když jsme zůstaly samy, chtěla mi to vše vynahradit. A proto ji nesmírně miluji a je to pro mě ten nejvzácnější člověk.

Budila jsem se hrůzou

Ještě ve čtyřiceti se mi často stávalo, že jsem se v noci vzbudila hrůzou, protože jsem ve snu slyšela opilého tátu. Bohužel jsem si z dětství část nedůvěry a odporu k mužům odnesla. Obávám se, že díky tomu mám zkrátka strach z lásky. Pár vztahů už za sebou mám.

Žádný muž v mém životě nebyl ale takový, abych s ním chtěla začít budovat rodinu. Ze začátku mám vždy pocit, že by to mohlo fungovat. Pak se ve mně ale něco zlomí a dostanu strach. Mám strach, že nebudu dobrá partnerka, žena, milenka, nebo dokonce máma. Bojím se, že zklamu, a tak vše raději ukončím.

Strach mi ničí vztahy

Do každého svého nového vztahu jsem šla vždy s pokorou a snahou být lepší. Přesto se mi to nikdy zatím nepodařilo. Strach z lásky, přátelství a náklonnosti je silnější než já. Dostanu se do určitého bodu, kde mám pocit, že něco dělám špatně. V této době se s partnerem začnu častěji hádat.

„Proč se chceš pořád hádat? Vždyť já tě mám rád a snažím se, abys byla šťastná,“ řekl mi ten poslední, Václav. Nemůžu si ale pomoct. Vnitřně jsem nervózní. Možná tím testuji, jestli to náš vztah ustojí.

Nebo chci vidět, jestli mě partner opravdu miluje natolik, že zvládne i mé špatné stránky. Nevím, co za tím je. Začnu se bát, že vztah krachne, a asi nevědomky ho k tomu krachu dovedu.

Našla jsem si psychologa

Maminka je vždy první, se kterou vše proberu.

„Víš, Naděnko, já si jen myslím, že to je strach, který ti nedovolí užít si krásy lásky, a tvoje hlava si vybájila pohádky, které ti brání být šťastná,“ shrnula ustaraně a napadlo ji, že by mi třeba pomohl psycholog. Abych neztratila Václava, rozhodla jsem se to zkusit.

Objednala jsem se k tomu, který byl údajně v našem městě nejlepší. Zpočátku vše šlo dobře. Vylíčila jsem mu, jak moc toužím po dětech a rodině. Chci, aby byla maminka šťastnou babičkou a já milovanou matkou a manželkou.

„Chci všem ukázat, a hlavně mamince, že to může fungovat a že základem rodiny nemusí být strach!“

Nepovedená terapie

Když jsem zase jednou dorazila v určený čas, psycholog se na mne tak zvláštně díval a zamkl dveře, aniž bych si to uvědomila. To, co následovalo potom, se mi už nechce ani popisovat, protože to jsem musela již několikrát na policii a pak u soudu. Zkrátka se na mě vrhl a znásilnil mě.

Co pro mne bylo ale nejtěžší a nejnechutnější, byl fakt, že mi šeptal do ouška:

„Zlatíčko moje, ty jsi tak krásná holčička… Všechno bude v pořádku!“ To, co mě mělo osvobodit od zlých vzpomínek na dětství, rázem nabralo mnohem brutálnějších rozměrů a vzalo mi to i to poslední – krásná slova maminky, která mě vždy dostala do bezpečí. Tentokrát mi ovšem

nepomohla!

Naďa P. (51), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může