Domů     O přítele jsem musela bojovat
O přítele jsem musela bojovat
5 minut čtení

Dlouholetý přítel Jiří sice nebyl vzor ctností, ale zvykla jsem si a jeho občasné nevěry mu tolerovala. Když mi ho ale jeho milenka chtěla ukrást, musela jsem zasáhnout!

Se současným přítelem jsem se znala už za trvání svého dost nevydařeného manželství. Tvrdit o bývalém muži, že byl lenoch a pijan, by bylo značně mírné a pro něho lichotivé. Ve skutečnosti to byl odporný opilec, který nešel pro ránu daleko.

Dětí se nikdy nedotknul, ale mě, v posledních letech před rozvodem, mlátil čím dál častěji.

Syn měl pravdu

Až když mi dospělý syn promluvil do duše, uznala jsem, že má pravdu. Proč s takovým člověkem marním čas? Vlastně jsem ani nevěděla. Rozvod byl snadný. Nic jsme neměli a děti byly dávno z domu. S přítelem nám to klapalo celkem dobře.

Jen ta jeho svoboda byla tabu. Prostě šel občas na zálety a já se nesměla na nic ptát.

Nevěry jsem tolerovala

Zpočátku mě to dost štvalo. Koho taky ne! Ale potom jsem si zvykla. Každý má přece něco! Dokázala jsem si vážit, že mi dával peníze a choval se ke mně hezky. Poprvé v životě jsem s ním byla na pořádné dovolené a jezdila si autem na výlety.

Nic nóbl, ale i tak to byl velký posun v mém doteď dost ubohém životě. „Stejně ti ho časem přebere nějaká mladší,“ krčila rameny kamarádka, která pracovala vedle mě na lince. Pracovaly jsme od nevidím do nevidím, jen s malinkou pauzou na oběd.

Oblečené v bílých mundúrech jako nějací kosmonauti, protože v hale nesměla být žádná prašnost.

Nelidské podmínky ale byly vykoupené celkem vysokým výdělkem. Tak to už člověku stálo za to něco vydržet. Na konci jsme se osprchovaly a vzájemně načesaly. Domů jsme odcházely hezčí, než kdybychom byly v nějakém salónu krásy.

Kamarádka mi asi záviděla

Kamarádčina skepse mě dost dráždila. Občas jsem si nebyla jistá, zda mi jen nezávidí chlapa, ale občas jsem jí v duchu dávala za pravdu. Co když… Doma jsem potom vždycky prohledala přítelův telefon a taky aktovku.

Byl totiž úředník a dost si na tom zakládal, že do práce chodí, na rozdíl ode mě, jen s aktovkou a v obleku. To já pěkně v riflích a taškou jídla, abych zbytečně neutrácela za svačinky.

Tentokrát jsem ke svému rozhořčení našla nějaké textové zprávy, které nemohly nikoho nechat na pochybách.

Byly od milenky! „Miláčku, kam zítra půjdeme?“ zněl text a já cítila, jak mi stoupá tlak do závratných výšin. Bála jsem se, že zůstanu sama! Celé odpoledne jsem postávala před tím jeho úřadem, ale nic podezřelého jsem nezahlédla.

Pravda byla krutá

Až v noci, když jsem mu opět prohlížela mobil, mě napadlo, že onou milenkou

musí být jeho spolupracovnice. Informace mi poskytla švagrová té mojí kamarádky. Pracovala na úřadu coby uklízečka, a ty přece vědí úplně všechno! A taky že ano!

„Ten tvůj přítel si začal s kolegyní přímo na patře. Je to nějaká Marcela. Moc hezká ženská. Rozvedená a bezdětná. Scházejí se v zasedačce.

Nedávno se na ně nemohl dobouchat ani náměstek a Jiří musel na kobereček,“ líčila nadšeně kamarádka, jako by ji moje neštěstí těšilo.

Udělalo se mi zle. Pravda je vždycky horší než nějaké tušení. „Určitě mě kvůli ní opustí!“ opakovala jsem si stále dokola. Nikdy by mě nenapadlo, že ve svém věku budu muset bojovat jako nějaká zamilovaná adolescentka!

Bylo mi jí líto

Než jsem stačila zaťukat na dveře Jiřího kanceláře, vyplula z nich nějaká blondýnka. Byla to určitě ona! Měla snad jen metr padesát, víc určitě ne. Se svými skoro sto osmdesáti centimetry jsem si vedle ní připadala jako obr. Pohlédla jsem jí bojovně do očí.

„Tak paní. Teď si na vás půjdu stěžovat.

V pracovní době mi tady svádíte mého přítele. A to máte úřední den!“ řekla jsem jí hlasitě a výhrůžně. Zrudla. Dokonce se trochu zapotácela. Pomyslela jsem si, že asi dostane infarkt. „Prosím, neříkejte to na mě.

Nemohu si dovolit přijít o práci!“ rozplakala se zoufale a mně jí začalo být líto.

Obě jsme se dohodly

Chápala jsem, že ani ona nechtěla být sama a někoho zoufale hledala. Ale proč by to měl být můj Jiří? Domluvily jsme se. Ona nechá mého přítele na pokoji a já proti ní nic nepodniknu. Obě jsme svůj slib dodržely. Jen mého Jiřího se naše dohoda dotkla. Trucoval a vyhrožoval, že se ode mě odstěhuje!

Možná bude svatba

Sebrala jsem veškerou odvahu a sbalila mu kufr. Jen jeden, pro jistotu. Aby ho přece jen nenapadlo odejít. Moje malá lest zabrala. Uvěřil, že se dokážu obejít i bez něho. Asi dostal také strach a požádal mě o ruku! Ještě nevím, zda kývnu.

Stačila by mi jen hezká dovolená s mým milovaným Jiřím! Přítelem, kterého jsem si musela vybojovat.

Alice B. (61), Liberec

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud