Domů     Měla jsem odejít, nejde to
Měla jsem odejít, nejde to
5 minut čtení

Dlouho mi trvalo, než jsem v sobě našla sílu pro zásadní rozhodnutí. Jenže pak zasáhl nemilosrdně osud a já žiju dál, jak jsem nikdy nechtěla.

Pan doktor se na mě udiveně kouká. „A ty modřiny, co máte na zádech, to jste si udělala tím pádem?“ Vidím na něm, že mi absolutně nevěří. Jak by také mohl! Vždyť to zápěstí jsem si přece zlomila při pádu dopředu a ne na záda. Podobnou situaci jsme ale řešili už mnohokrát.

A hodný pan doktor i tentokrát ví, že jsem neupadla na záda ani že jsem neupadla sama od sebe. Všechno tohle jsem už řešila nejen s ním, ale i s dcerou, která mě sem po každém mém „úrazu“ přivezla. Příčinou všeho bylo totiž docela něco jiného než moje neohrabanost.

Láďa byl ten nejlepší

Když jsem poznala svého muže, byl aktivní sportovec. Hrál závodně hokej. Měl krásné svalnaté vypracované tělo a všechny ženský po něm úplně šílely. Když vjel na led, byl nepřehlédnutelný, byl prostě nejlepší.

I já do něj samozřejmě byla celá blázen a nevynechala jsem snad žádný jeho zápas, který hrál v našem městě.

Potkali jsme se po jednom zápase, kdy zase exceloval a střelil dva góly. Holky se na něj věšely a já stála kousek stranou. Naše pohledy se střetly, on rozhrnul ten hrozen obdivovatelek kolem sebe a vykročil ke mně.

Byla to vážně velká láska

Beze slova mě chytil za ruku a šli jsme oba pryč. Teprve v bezpečné vzdálenosti od šílených fanynek se zastavil a zeptal se, jak se jmenuju. Okamžitě jsem se strašně zamilovala a vypadalo to, že Láďovi nejsem lhostejná.

Vybral si ze všech právě mě

Začali jsme spolu chodit. Bylo to jako nejkrásnější sen, kterému se nechtělo vůbec uvěřit. Ze všech svých obdivovatelek si vybral zrovna mě. A nešlo jen o chvilkovou záležitost. Musím říct, že i on mě ze začátku také doopravdy miloval. Chodili jsme spolu a zůstali jsme spolu nadobro.

Šťastné roky rychle utekly

Láďa byl na vrcholu své sportovní kariéry, svatba se nám vydařila a narodila se nám dcera Šárka. Co víc si přát? Sice ještě před svatbou jsem si všimla, že je Láďa tak trochu vztekloun. Dokázal se vztekat a poprat nejen na ledě.

Ale i v běžném životě často vylítl jako čertík z krabičky. Ale nepřikládala jsem tomu velký význam.

Říkala jsem si, že to k takovému pořádnému chlapovi patří. I když už tehdy, v době největší zamilovanosti, mě párkrát dost hrubě okřikl. Ale viděno růžovými brýlemi vlastně o nic nešlo. Bohužel jsem byla vážně zaslepená láskou. Dnes už vím, že by člověk přece jen měl mít své city trochu pod kontrolou.

Světská sláva, polní tráva

Když byl naší dceři rok, začaly se objevovat první větší potíže. Láďa už tak často na zápasech neperlil, trenéři i místní tisk ho začali pomalu, ale jistě pohřbívat a mluvit o hokejovém důchodu. Manžel to nesl pochopitelně velice těžce a já to naprosto chápala.

Byl hodně nervózní a své nálady moc nezvládal.To, že mi doma sem tam od něj přilétla i nějaká ta facka, jsem ale přesto omlouvala tím, že je nešťastný. Jenže násilí se neustále stupňovalo

úměrně s tím, jak se Láďovi přestávalo dařit.

Začal si na mně prostě vybíjet vztek. Přitom mě trestal za úplné hlouposti. Za málo osolenou polévku, za studenou kávu, za špinavé umyvadlo i za to, že jsem projevila svůj názor, který byl odlišný od jeho.

Vztek si vždy vybíjel na mně

Moje „úrazy“ byly stále horší a horší. Láďa v návalu vzteku neovládal své údery. A jako u zdatného sportovce měly opravdu devastující sílu. Už při obyčejné facce jsem upadla na zem, což manžela ještě víc rozčílilo. A pak už přicházely rána za ranou.

Většinu jsem to přežila jen s bolavým tělem a pár podlitinami. Někdy se ale také zlomila nějaká ta kost.

Konečně si to přiznej!

Konečně jsem si začala uvědomovat, že jsem týraná žena, že se manžela bojím a že už ho nemám vůbec ráda. I moje téměř dospělá dcera mi řekla, ať od táty odejdu dřív, než mě zabije. Občas se k naší bitce připletla a snažila se mě chránit.

Ale už s námi nebydlela. A před ní se manžel ještě dokázal krotit. Musela jsem si přiznat, že má pravdu, a rozhodla jsem se, že od Ládi odejdu.

Nečekaný zvrat

Než jsem ale manželovi vůbec mohla říct, že se s ním chci rozvést, nastal v našem životě velký zvrat. Manžel už v té době aktivně hokej nehrál a byl trenérem starších žáků. Jenže občas si s kamarády hokej chodil zahrát.

Když mi ten den volali, že ho museli odvézt do nemocnice, protože při zápase měl úraz, zprvu mě to nechalo celkem v klidu. Těch úrazů, natažených svalů a vyražených zubů jsem si za ta léta s hokejistou užila víc než dost.

Musím to vydržet

Jenže tentokrát to nedopadlo dobře. Manžel skončil na vozíku a mně na krku. Přece jsem mu v té chvíli nemohla dát podepsat rozvodové papíry! I když jsem ho nemilovala, i když byl na mě zlý.

Cítila jsem určitou zodpovědnost, morální povinnost. A s tím pocitem žiju dál svůj nepovedený život. Láďa se ani na vozíku nezměnil. I tak mi dokáže dát pěknou facku nebo mě mlátit holí, hodit po mně těžký popelník. Musím to ale vydržet.

Jiřina H. (59), severní Morava

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika