Domů     Měla jsem odejít, nejde to
Měla jsem odejít, nejde to
5 minut čtení

Dlouho mi trvalo, než jsem v sobě našla sílu pro zásadní rozhodnutí. Jenže pak zasáhl nemilosrdně osud a já žiju dál, jak jsem nikdy nechtěla.

Pan doktor se na mě udiveně kouká. „A ty modřiny, co máte na zádech, to jste si udělala tím pádem?“ Vidím na něm, že mi absolutně nevěří. Jak by také mohl! Vždyť to zápěstí jsem si přece zlomila při pádu dopředu a ne na záda. Podobnou situaci jsme ale řešili už mnohokrát.

A hodný pan doktor i tentokrát ví, že jsem neupadla na záda ani že jsem neupadla sama od sebe. Všechno tohle jsem už řešila nejen s ním, ale i s dcerou, která mě sem po každém mém „úrazu“ přivezla. Příčinou všeho bylo totiž docela něco jiného než moje neohrabanost.

Láďa byl ten nejlepší

Když jsem poznala svého muže, byl aktivní sportovec. Hrál závodně hokej. Měl krásné svalnaté vypracované tělo a všechny ženský po něm úplně šílely. Když vjel na led, byl nepřehlédnutelný, byl prostě nejlepší.

I já do něj samozřejmě byla celá blázen a nevynechala jsem snad žádný jeho zápas, který hrál v našem městě.

Potkali jsme se po jednom zápase, kdy zase exceloval a střelil dva góly. Holky se na něj věšely a já stála kousek stranou. Naše pohledy se střetly, on rozhrnul ten hrozen obdivovatelek kolem sebe a vykročil ke mně.

Byla to vážně velká láska

Beze slova mě chytil za ruku a šli jsme oba pryč. Teprve v bezpečné vzdálenosti od šílených fanynek se zastavil a zeptal se, jak se jmenuju. Okamžitě jsem se strašně zamilovala a vypadalo to, že Láďovi nejsem lhostejná.

Vybral si ze všech právě mě

Začali jsme spolu chodit. Bylo to jako nejkrásnější sen, kterému se nechtělo vůbec uvěřit. Ze všech svých obdivovatelek si vybral zrovna mě. A nešlo jen o chvilkovou záležitost. Musím říct, že i on mě ze začátku také doopravdy miloval. Chodili jsme spolu a zůstali jsme spolu nadobro.

Šťastné roky rychle utekly

Láďa byl na vrcholu své sportovní kariéry, svatba se nám vydařila a narodila se nám dcera Šárka. Co víc si přát? Sice ještě před svatbou jsem si všimla, že je Láďa tak trochu vztekloun. Dokázal se vztekat a poprat nejen na ledě.

Ale i v běžném životě často vylítl jako čertík z krabičky. Ale nepřikládala jsem tomu velký význam.

Říkala jsem si, že to k takovému pořádnému chlapovi patří. I když už tehdy, v době největší zamilovanosti, mě párkrát dost hrubě okřikl. Ale viděno růžovými brýlemi vlastně o nic nešlo. Bohužel jsem byla vážně zaslepená láskou. Dnes už vím, že by člověk přece jen měl mít své city trochu pod kontrolou.

Světská sláva, polní tráva

Když byl naší dceři rok, začaly se objevovat první větší potíže. Láďa už tak často na zápasech neperlil, trenéři i místní tisk ho začali pomalu, ale jistě pohřbívat a mluvit o hokejovém důchodu. Manžel to nesl pochopitelně velice těžce a já to naprosto chápala.

Byl hodně nervózní a své nálady moc nezvládal.To, že mi doma sem tam od něj přilétla i nějaká ta facka, jsem ale přesto omlouvala tím, že je nešťastný. Jenže násilí se neustále stupňovalo

úměrně s tím, jak se Láďovi přestávalo dařit.

Začal si na mně prostě vybíjet vztek. Přitom mě trestal za úplné hlouposti. Za málo osolenou polévku, za studenou kávu, za špinavé umyvadlo i za to, že jsem projevila svůj názor, který byl odlišný od jeho.

Vztek si vždy vybíjel na mně

Moje „úrazy“ byly stále horší a horší. Láďa v návalu vzteku neovládal své údery. A jako u zdatného sportovce měly opravdu devastující sílu. Už při obyčejné facce jsem upadla na zem, což manžela ještě víc rozčílilo. A pak už přicházely rána za ranou.

Většinu jsem to přežila jen s bolavým tělem a pár podlitinami. Někdy se ale také zlomila nějaká ta kost.

Konečně si to přiznej!

Konečně jsem si začala uvědomovat, že jsem týraná žena, že se manžela bojím a že už ho nemám vůbec ráda. I moje téměř dospělá dcera mi řekla, ať od táty odejdu dřív, než mě zabije. Občas se k naší bitce připletla a snažila se mě chránit.

Ale už s námi nebydlela. A před ní se manžel ještě dokázal krotit. Musela jsem si přiznat, že má pravdu, a rozhodla jsem se, že od Ládi odejdu.

Nečekaný zvrat

Než jsem ale manželovi vůbec mohla říct, že se s ním chci rozvést, nastal v našem životě velký zvrat. Manžel už v té době aktivně hokej nehrál a byl trenérem starších žáků. Jenže občas si s kamarády hokej chodil zahrát.

Když mi ten den volali, že ho museli odvézt do nemocnice, protože při zápase měl úraz, zprvu mě to nechalo celkem v klidu. Těch úrazů, natažených svalů a vyražených zubů jsem si za ta léta s hokejistou užila víc než dost.

Musím to vydržet

Jenže tentokrát to nedopadlo dobře. Manžel skončil na vozíku a mně na krku. Přece jsem mu v té chvíli nemohla dát podepsat rozvodové papíry! I když jsem ho nemilovala, i když byl na mě zlý.

Cítila jsem určitou zodpovědnost, morální povinnost. A s tím pocitem žiju dál svůj nepovedený život. Láďa se ani na vozíku nezměnil. I tak mi dokáže dát pěknou facku nebo mě mlátit holí, hodit po mně těžký popelník. Musím to ale vydržet.

Jiřina H. (59), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou