Domů     Měla jsem odejít, nejde to
Měla jsem odejít, nejde to
5 minut čtení

Dlouho mi trvalo, než jsem v sobě našla sílu pro zásadní rozhodnutí. Jenže pak zasáhl nemilosrdně osud a já žiju dál, jak jsem nikdy nechtěla.

Pan doktor se na mě udiveně kouká. „A ty modřiny, co máte na zádech, to jste si udělala tím pádem?“ Vidím na něm, že mi absolutně nevěří. Jak by také mohl! Vždyť to zápěstí jsem si přece zlomila při pádu dopředu a ne na záda. Podobnou situaci jsme ale řešili už mnohokrát.

A hodný pan doktor i tentokrát ví, že jsem neupadla na záda ani že jsem neupadla sama od sebe. Všechno tohle jsem už řešila nejen s ním, ale i s dcerou, která mě sem po každém mém „úrazu“ přivezla. Příčinou všeho bylo totiž docela něco jiného než moje neohrabanost.

Láďa byl ten nejlepší

Když jsem poznala svého muže, byl aktivní sportovec. Hrál závodně hokej. Měl krásné svalnaté vypracované tělo a všechny ženský po něm úplně šílely. Když vjel na led, byl nepřehlédnutelný, byl prostě nejlepší.

I já do něj samozřejmě byla celá blázen a nevynechala jsem snad žádný jeho zápas, který hrál v našem městě.

Potkali jsme se po jednom zápase, kdy zase exceloval a střelil dva góly. Holky se na něj věšely a já stála kousek stranou. Naše pohledy se střetly, on rozhrnul ten hrozen obdivovatelek kolem sebe a vykročil ke mně.

Byla to vážně velká láska

Beze slova mě chytil za ruku a šli jsme oba pryč. Teprve v bezpečné vzdálenosti od šílených fanynek se zastavil a zeptal se, jak se jmenuju. Okamžitě jsem se strašně zamilovala a vypadalo to, že Láďovi nejsem lhostejná.

Vybral si ze všech právě mě

Začali jsme spolu chodit. Bylo to jako nejkrásnější sen, kterému se nechtělo vůbec uvěřit. Ze všech svých obdivovatelek si vybral zrovna mě. A nešlo jen o chvilkovou záležitost. Musím říct, že i on mě ze začátku také doopravdy miloval. Chodili jsme spolu a zůstali jsme spolu nadobro.

Šťastné roky rychle utekly

Láďa byl na vrcholu své sportovní kariéry, svatba se nám vydařila a narodila se nám dcera Šárka. Co víc si přát? Sice ještě před svatbou jsem si všimla, že je Láďa tak trochu vztekloun. Dokázal se vztekat a poprat nejen na ledě.

Ale i v běžném životě často vylítl jako čertík z krabičky. Ale nepřikládala jsem tomu velký význam.

Říkala jsem si, že to k takovému pořádnému chlapovi patří. I když už tehdy, v době největší zamilovanosti, mě párkrát dost hrubě okřikl. Ale viděno růžovými brýlemi vlastně o nic nešlo. Bohužel jsem byla vážně zaslepená láskou. Dnes už vím, že by člověk přece jen měl mít své city trochu pod kontrolou.

Světská sláva, polní tráva

Když byl naší dceři rok, začaly se objevovat první větší potíže. Láďa už tak často na zápasech neperlil, trenéři i místní tisk ho začali pomalu, ale jistě pohřbívat a mluvit o hokejovém důchodu. Manžel to nesl pochopitelně velice těžce a já to naprosto chápala.

Byl hodně nervózní a své nálady moc nezvládal.To, že mi doma sem tam od něj přilétla i nějaká ta facka, jsem ale přesto omlouvala tím, že je nešťastný. Jenže násilí se neustále stupňovalo

úměrně s tím, jak se Láďovi přestávalo dařit.

Začal si na mně prostě vybíjet vztek. Přitom mě trestal za úplné hlouposti. Za málo osolenou polévku, za studenou kávu, za špinavé umyvadlo i za to, že jsem projevila svůj názor, který byl odlišný od jeho.

Vztek si vždy vybíjel na mně

Moje „úrazy“ byly stále horší a horší. Láďa v návalu vzteku neovládal své údery. A jako u zdatného sportovce měly opravdu devastující sílu. Už při obyčejné facce jsem upadla na zem, což manžela ještě víc rozčílilo. A pak už přicházely rána za ranou.

Většinu jsem to přežila jen s bolavým tělem a pár podlitinami. Někdy se ale také zlomila nějaká ta kost.

Konečně si to přiznej!

Konečně jsem si začala uvědomovat, že jsem týraná žena, že se manžela bojím a že už ho nemám vůbec ráda. I moje téměř dospělá dcera mi řekla, ať od táty odejdu dřív, než mě zabije. Občas se k naší bitce připletla a snažila se mě chránit.

Ale už s námi nebydlela. A před ní se manžel ještě dokázal krotit. Musela jsem si přiznat, že má pravdu, a rozhodla jsem se, že od Ládi odejdu.

Nečekaný zvrat

Než jsem ale manželovi vůbec mohla říct, že se s ním chci rozvést, nastal v našem životě velký zvrat. Manžel už v té době aktivně hokej nehrál a byl trenérem starších žáků. Jenže občas si s kamarády hokej chodil zahrát.

Když mi ten den volali, že ho museli odvézt do nemocnice, protože při zápase měl úraz, zprvu mě to nechalo celkem v klidu. Těch úrazů, natažených svalů a vyražených zubů jsem si za ta léta s hokejistou užila víc než dost.

Musím to vydržet

Jenže tentokrát to nedopadlo dobře. Manžel skončil na vozíku a mně na krku. Přece jsem mu v té chvíli nemohla dát podepsat rozvodové papíry! I když jsem ho nemilovala, i když byl na mě zlý.

Cítila jsem určitou zodpovědnost, morální povinnost. A s tím pocitem žiju dál svůj nepovedený život. Láďa se ani na vozíku nezměnil. I tak mi dokáže dát pěknou facku nebo mě mlátit holí, hodit po mně těžký popelník. Musím to ale vydržet.

Jiřina H. (59), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do