Zbýval mi poslední rok do důchodu a já už počítala dny, kdy budu konečně volná. Příchodem nového kolegy se vše změnilo. Zamilovala jsem se do něho a udělala vše, abych ho dostala!
Na zasloužený odpočinek jsem se těšila. Hodně! Možná právě proto, že jsem nemínila odpočívat. Měla jsem toho v plánu tolik, že jsem skoro pochybovala, že všechno stihnu. Ale nebylo to bůhvíco neobyčejného.
Jen zvelebení zahrádky, kurs košíkářství a také jsem se chystala naučit anglicky. Vše bylo vzájemně propojené.
Těšila jsem se na podnikání
Vlastnili jsme s manželem obrovský pozemek, z něhož část byla obhospodařovaná zahrada, a zbytek ležel ladem. Přes pozemek tekl potok a u něho rostly vrby.
Moje kamarádka měla dceru v Anglii a ta jednou prohodila, jak je tam drahý i obyčejný, ale ručně pletený košík. Hned mě napadlo, že by se toho dalo využít.
Proutí budu mít zadarmo, naučíme se s manželem plést košíky a prodávat je budeme do ciziny! Plán byl dobrý a promyšlený, jen s jednou „maličkostí“ jsem vůbec nepočítala. S láskou! No, možná to nebyla až tak nějaká horoucí láska, spíš posedlost. Tedy viděno zpětně.
Toužila jsem po něm
Ve chvíli, kdy se do mojí kanceláře, kterou jsem mimochodem sdílela se třemi dalšími kolegyněmi, přišel představit náš nový kolega, jsem byla ztracená. Srdce se mi rozbušilo, že jsem málem dostala infarkt. A dech se změnil v dušení. Musela jsem si jít otevřít okno, abych přežila!
„Co ti, prosím tě, je? Jsi nějaká rudá? Nemáš horečku?“ ptala se mě starostlivě jedna z kolegyň a ostatní se samozřejmě přidaly. Začaly vyjmenovávat všechny nemoci světa, které bych mohla mít, ale pravá příčina je nenapadla. Také, jak by mohla?
Byl dokonalý
Ten kolega byl určitě o deset let mladší, a navíc velký fešák. Voněl nějakou drahou vodou po holení a oblečený byl jako ze žurnálu. Značkové rifle a ručně šité boty. Kašmírový rolák a prošedivělé vlnité vlasy. Pane bože!
Měla jsem co dělat, abych se na něho rovnou nevrhla! Od té chvíle, kdy jsem ho uviděla, jsem nedokázala myslet na nikoho jiného. Prostě jsem po něm zatoužila s nebývalou silou a intenzitou! Představovala jsem si, jaké asi budou jeho polibky a doteky.
Nevěry pomohly
Naposledy jsem takhle šílela po jednom ze svých milenců, měla jsem jich za ty roky manželství celkem dost. Ale proč ne? Manžel byl dost klidná povaha a nějaké tyhle věci mu nic neříkaly. Byl na mě hodný, ale až příliš!
Tak jsem se prostě pobavila jinde a měla harmonické manželství. Jenže jedna maličkost byla přece jen jiná než u předchozích tajných vztahů.
Všimne si mě vůbec?
Objekt mého zájmu se mnou sdílel pracoviště a já ho měla každý den na očích! On samozřejmě vykonával daleko vyšší pozici než já. Měl i služební auto a uměl několik jazyků.
To já byla jen šedá kancelářská myška, srostlá se svojí obstarožní kalkulačkou, a dokonce někdy i psacím strojem! Bylo k neuvěření, že občas i ten jsme s ženskými využily k nějakým opravám nebo rekonstrukcím starých lejster.
Dal se se mnou do řeči
Občas se dal můj idol se mnou do řeči v kuchyňce a občas jsme se pozdravili na chodbě. Nic víc! Já byla na omdlení, jen se ke mně přiblížil. Zakoupila jsem drahou voňavku a začala se dost nápadně strojit.
Někdy jsem ho pohladila po paži a občas se naklonila, aby si všiml mého ještě ucházejícího dekoltu.
On ale nic, naprosto nic neudělal! Byla jsem mu úplně lhostejná. Jednou jsem na chodbě zastihla nějakou neznámou ženu. Byla krásná a nákladně oblečená. Plakala a ani si nevšimla, že jsem se u ní zastavila. „Nepotřebujete něco? Mohu vám nějak pomoct?“ zeptala jsem se jí starostlivě.
Byla strašně zoufalá
Ona asi vycítila, že nabídku myslím upřímně a svěřila se mi: „Jsem zoufalá. Můj manžel mě podvádí. Přišla jsem to nějak vyřešit. Dohodnout se na rozvodu! Na neutrální půdě, doma s ním mám peklo.
Je agresivní a sprostý. Potom si vezme to svoje drahé oblečení a stane se někým jiným. Nedivila bych se, kdyby ta ženská byla odtud!“ plakala tak, až měla úplně promočený kapesníček. Mimochodem – látkový, jistě hodně drahý…
Z mojí lásky nic nezbylo
Byla jsem úplně v šoku. Neznala jsem nikoho, kdo by odpovídal popisu té ženy. A kdo by tady s kým zahýbal? Vtom se otevřely dveře vedlejší kanceláře a v nich stál můj idol. „Neřvi tady a pojď dál!“ zavrčel a tvář měl zkřivenou vztekem.
Nevěřila jsem svým očím! Po mé lásce nebylo ani památky! Domů jsem se vrátila vyléčená. Zažádala o předčasný důchod! Už umím uplést jednoduchý košík a angličtina mi také docela obstojně jde. K bohatství z podnikání už mám jen krůček!
Vendula K. (61), Hradec Králové
