Domů     Pozor na podivné stopaře po setmění!
Pozor na podivné stopaře po setmění!
3 minuty čtení

V tom počasí se nám ho zželelo. Zastavili jsme a vzali ho sebou. Na místě, kam toužil stopař odvézt, se nám ve světle lamp náhle rozplynul.

Já a můj manžel Tomáš jsme nikdy nepatřili k lidem, kteří obráželi večírky a společenské události v šatech a ve fraku. Milovali jsme přírodu a sport. V mládí jsme se toulali s batohem na zádech přírodou a spali pod širákem.

Později jsme k tomu přibrali i naše děti. Za mladých let jsme jezdili stopem. Proto jsme měli pochopení pro stopaře, když jsme si pořídili auto.

Nešlo nezastavit

Je tomu asi patnáct let, co jsme jeli na návštěvu ke známým nedaleko Strakonic. Děti už byly tehdy dostatečně velké, tak měly samozřejmě radost, že jim zůstal volný byt. Ta vesnice byla odlehlá a vedly k ní klikaté silnice, ztrácející se mezi stromy v lese.

Počasí nám nepřálo. Nebe bylo šedivé a atmosféra pochmurná. Déšť byl na spadnutí, takže když jsme spatřili u silnice mávajícího stopaře s ruksakem na zádech, nerozmýšleli jsem se a zastavili mu.

Málomluvný podivín

Mladík působil zakřiknutě. Posadil se na zadní sedadlo a řekl pouze jméno vesnice, kam má namířeno. Znamenalo to pro nás trochu si zajet, ale nám to nevadilo. Byl oblečený nemoderně, takové věci jsme nosívali my zamlada. Také se nedalo říct, že by zrovna dvakrát voněl.

V té chvíli jsem si nedokázala přesně uvědomit, co mi ten pach připomíná. Dnes už to vím. Připomínal hřbitov. Manžel splnil, co slíbil, a zavezl ho do vesnice, kam si přál. Mladík slušně poděkoval, vystoupil z auta a vydal se mezi domy.

A pak jsme zažili šok − jeho postava najednou zmizela. Prostě se rozplynula! Nevěřícně jsme na sebe s Tomášem hleděli. K našim známým jsme dojeli celí zaražení z toho, co jsme prožili. Hned jsme se jim s naším zážitkem svěřili, ale mysleli si, že žertujeme.

S Tomášem jsme si tím lámali hlavu i po návratu domů. Tomáš hledal odpověď na internetu. Zkoumal všechno, co se týkalo vesnice, kde jsme mladíka vysadili. Dlouho nemohl najít žádnou stopu.

Když ji ale nakonec nalezl, zmocnilo se nás zděšení. Před mnoha lety se stalo, že se do vesnice v noci vracel student, kterému ujel poslední autobus. Pár set metrů před vesnicí ho ale srazilo auto. Byl na místě mrtvý.

Zjevuje se stále?

Zkoušeli jsme najít fotografii oběti. To se nám bohužel nepodařilo. Věk zabitého odpovídal mladíkovi, kterého jsme svezli. Domnívám se, že v onom zamračeném podzimním odpoledni jsme se setkali s přízrakem nešťastného muže.

Možná jsme nebyli první a ani poslední, komu se takto zjevil a koho požádal, aby ho dovezl do rodné vesnice. Jeho nešťastná duše nejspíš stále bloudí po okolí…

Alice (69), Písek

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.