Domů     Zlé stíny pohlcovaly auto
Zlé stíny pohlcovaly auto
5 minut čtení

Nikdy jsem neřídila ráda za tmy, ale kvůli nemocné dceři jsem se překonala, nasedla do auta a vyrazila domů za hluboké tmy. Byla to nejděsivější noc mého života.

Před několika lety se mi cestou z Berlína stalo něco podivného a děsivého. Celou dobu mě totiž sledoval záhadný náklaďák.

Mělo to svůj důvod

Snažila jsem se ho setřást, ale bohužel neúspěšně. Když jsem zastavila před domem a chtěla se schovat, dozvěděla jsem se od svého pronásledovatele nečekanou pravdu.

Služební cesta

Asi každý z nás má z něčeho strach. Moje slabina spočívá v tom, že velmi nerada řídím v noci. Když nemusím, do auta večer nesedám. Zkrátka mám pocit, že se ve tmě špatně orientuji.

Proto jsem nebyla zrovna bůhvíjak nadšená, když mě v práci poslali na služební cestu do Německa.

Snažila jsem se domluvit s jedním kolegou, že bychom jeli společně, jenže k mé smůle on měl v plánu zůstat na místě déle než já, takže mi nezbylo nic jiného než se svému strachu postavit.

Vyžádala jsem si nocleh

Rozhodla jsem se tedy, že vyjedu už po obědě, abych nemusela řídit večer. Čekalo mě kolečko schůzek. Věděla jsem, že domů vyrazím až ráno. Vynutila jsem si totiž, aby mi zaměstnavatel zaplatil hotel. Když můj pracovní den skončil, šla jsem konečně na pokoj.

Jenže sotva jsem si napustila plnou vanu vody a chtěla se do ní naložit, zavolal mi manžel.

Dcera ležela doma v horečkách

„Ahoj, Nikolka má vysoké horečky, co mám dělat?“ mluvil poplašeně do telefonu. Nikolka byla naše pětiletá dcerka. V rychlosti jsem dala manželovi potřebné instrukce, čím má teplotu snižovat. Manžel slíbil, že to udělá a ještě se mi za hodinu ozve.

Nicméně, i když už neplašil a tvrdil, že to zvládne, nedalo mi a rozhodla jsem se, že raději vyrazím domů ihned.

Dodávala jsem si sílu

Představa, že moje holčička trpí a já ji nemohu utěšit, mě ničila. Věděla jsem, že bych stejně probděla celou noc. Zhluboka jsem se nadechla a řekla jsem si: „To zvládneš, nic to není.

Jízda ve tmě je v pohodě.“ Sice jsem se bála, ale ne tolik jako o svoji dceru. Vyrazila jsem tedy a žádné komplikace jsem si nepřipouštěla.

Neustále na mě blikal

Cesta z Německa probíhala v pohodě. Provoz na silnici byl velice malý a já jsem se začala pomalu uvolňovat. Z rádia mi tiše hrála muzika. Měla jsem před sebou poslední hodinu jízdy.

Při opětovném pohledu do zrcátka jsem si ale najednou uvědomila, že za mnou jede nějaký náklaďák, který neustále přepíná dálková a potkávací světla. Navíc v pravidelných intervalech.

Pronásledoval mě!

Myslela jsem si, že mě chce předjet, tak jsem se mu snažila uhnout ke straně. On ale jel dál za mnou. Zamířila jsem na dálnici. Náklaďák se pořád držel v závěsu. Snažila jsem se mu ujet. Předjížděla jsem jiná auta, abych mu zmizela z dohledu.

Ať jsem ale dělala cokoliv, držel se mě jako klíště. V jednu chvíli jsem začala i zpomalovat. On udělal totéž. Úplně mě to rozhodilo. „Co po mně chceš?“ ptala jsem se do prázdného auta a zmocnil se mě strach.

Nemohla jsem se ho zbavit

Několik minut jízdy od domova jsem narychlo zabočila na jednu zkratku. Doufala jsem, že on se svým velkým vozem manévr nezvládne. Bohužel byl pořád za mnou. Nemít takový strach, zastavila bych a počkala, co udělá. Nicméně jsem raději jela dál, abych už byla doma.

Bydlíme na kraji jedné vesnice. Věděla jsem o polní cestě, která kolem našeho domu vede, tak jsem to vzala po ní. „Ha, setřásla jsem tě,“ zaradovala jsem se. Ale předčasně. Náklaďák se nakonec objevil i na polní cestě.

Konečně doma

A pak jsem k tomu všemu v autě zaslechla podivné zvuky. Jako by někdo začal mlátit do kufru. Opravdu jsem se bála, jenže jsem nevěděla, co mám dělat. Naštěstí k domovu mi zbývalo už jenom několik minut. Šlápla jsem na plyn a jela rychlostí blesku.

Jakmile jsem uviděla náš dům, oddychla jsem si. Zaparkovala jsem, vyskočila z auta a běžela ke dveřím. Náklaďák mezitím zastavil před naším domem a vystoupil z něj statný muž. „Co po mně chcete?“ zařvala jsem na něj hystericky s rukou na klice.

Strachoval se o můj život

„Honím vás až z Berlína. Už tam jsem si všiml, že se kolem vašeho auta pohybují nějaké stíny. Nevypadaly přátelsky,“ sdělil mi stěží uvěřitelnou skutečnost a pokračoval.

„Byla jste ubytovaná v hotelu, kde před lety zemřelo několik lidí, sotva ho opustili. Pochopil jsem, že ty stíny pro vás neznamenají nic dobrého, a zároveň jsem zjistil, že se bojí světla. Proto jsem na vás pro jistotu pořád svítil.“

Unikla jsem nebezpečí?!

Nyní, s odstupem několika let, opravdu věřím tomu, že nebyla náhoda, že měla dcera horečky. A nebyla to zlotřilost, že za mnou ten muž s náklaďákem jel celou cestu.

Kdybych v tom hotelu zůstala déle nebo nade mnou nebděl můj anděl strážný, bůh ví, jak by to dopadlo. Svému zachránci jsem dodnes nesmírně vděčná.

Soňa M. (53), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika