Domů     Unese krutou pravdu?
Unese krutou pravdu?
2 minuty čtení

Po mnoha letech jsem se konečně zase zamilovala. Bohužel mě s novou láskou zastihla i vážná diagnóza.

Pavel sedí nad talířem svíčkové a spokojeně se usmívá. Na tom, že láska prochází žaludkem, asi doopravdy něco bude. Někdy mám totiž pocit, že právě mé kuchařské umění je to, co na mně Pavel obdivuje ze všeho nejvíc. Já ho ale miluji takového, jaký je. I když jsem si už myslela, že takový nával citů už v mém věku možný není.

Hned jsem si byla jistá

Potkali jsme se na jedné přednášce v knihovně. Jen se naše pohledy střetly, bylo mi vše jasné. Ten chlapík mě okamžitě zaujal a já se bláznivě zamilovala. A co víc! Svůj zájem projevil i on. Oslovil mě a po přednášce pozval na kávu. Pak si vzal můj telefon a brzy mi zavolal.

Měli jsme společné plány

Začali jsme se pravidelně scházet a postupně se poznávali a zjišťovali, že se k sobě doopravdy hodíme. Měli jsme společné plány, kam cestovat, co podnikat a Pavel už před časem začal opatrně mluvit o sestěhování. Já ale tolik nespěchala. A udělala jsem dobře.

Na špatné zprávy je času dost

Před časem jsem totiž začala mít zdravotní potíže a obrátila jsem se na svého lékaře. Po několika týdnech vyšetřování mi s vážnou tváří sdělil strašnou diagnózu. Mám nevyléčitelnou nemoc, která ale nemá velký vliv na délku mého života.

Jen můj stav a také soběstačnost se budou postupně zhoršovat. Jak rychle, nedokáže nikdo přesně říct. Už nyní mám některé nepříjemné příznaky, které zatím ale dokážu „maskovat“. Ale jak dlouho ještě?

Říct, nebo neříct?

Proti sobě tu teď stojí dvě zásadní věci. Moje láska, moje velká zamilovanost a moje nemoc. Mám Pavlovi říci, co mi je, a vysvětlit mu, co by ho v budoucnu čekalo? Nebo mám mlčet, užívat si jeho lásky, dokud to jde? Druhá varianta je lákavá, ale není to přece vůči Pavlovi fér.

Nemohu ho k sobě připoutat s tím, že mu jednou zůstanu viset na krku. Jsem vážně zoufalá. Proč mě potkalo obojí najednou? Bojím se, že tuhle krutou pravdu neunese a opustí mě hned. To si vůbec nedovedu představit. Co by pak se mnou bylo?

Veronika D. (51), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.