Domů     Zachránil mě duch převozníka
Zachránil mě duch převozníka
5 minut čtení

Byla jsem ztracená a marně hledala cestu. Nevěděla jsem, co si počít, když se z mlhy nad řekou najednou vynořila pramice.

Stalo se to už hodně dávno. Bylo mi tehdy necelých dvacet let a byla jsem na návštěvě u svých prarodičů. U babičky a dědečka jsem se ten den zdržela déle než odvykle. Když jsem se pak vracela domů kolem řeky, byla už tma.

Najednou spadla hustá mlha a já nevěděla kudy jít dál. Byla jsem ztracená…

Odpoledne u prarodičů

Bylo to moc příjemné nedělní odpoledne. S babičkou a dědečkem jsem si krásně popovídala, zahráli jsme si karty a ke kávě jsme si dali babiččin vynikající jablečný závin. Uběhlo to jako voda.

Najednou se začínalo stmívat. V kamnech praskala suchá polena. Moji prarodiče, u kterých jsem byla na návštěvě, před malou chvílí rozsvítili světlo. Večer s sebou přinesl drobné mrholení.

Dědečkovy historky

„A to je konec příběhu!“ řekl děda a začal si pěchovat do své dýmky tabák. Blížila se chvíle, kterou si vždy dokázal plně vychutnat. Kouření dýmky. Babička chvíli nadávala, a děda se proto rozhodl zakouřit si venku na zápraží. Následovala jsem ho. Stejně už byl nejvyšší čas jít domů.

Od řeky se valila mlha. „Už jsem ti, Kačko, říkal tu historku o duchu mrtvého převozníka?“ zeptal se najednou děda. Musela jsem se pousmát. Děda měl v rukávu vždycky nějaké to zajímavé nebo strašidelné vyprávění.

Místní legenda

Zavrtěla jsem hlavou a děda se pustil do dalšího vyprávění. „Podle pověsti se prý za mlhy na přívozu řeky zjevuje občas duch mrtvého převozníka. Pendluje se svojí pramicí od břehu ke břehu a kdo chce, toho může svést. Ale taková cesta přes řeku vyžaduje notnou dávku odvahy,“ povídal děda.

„Že ho, Kačko, posloucháš. Vymýšlí si, jako vždycky,“ zahulákala babička. „V našem sousedství žádná strašidla nežijí, a když, tak je děda sám strašidlem v naší vesnici.

Podívej se, v čem chodí po okolí a dělá mi ostudu!“ pokračovala babička z tepla kuchyně a já zkontrolovala svému dědovi boty.

Měla pravdu – byl navlečený ve starých sešlapaných důchodkách. Děda se na mě podíval. „Babička tomu nevěří, ale já ho spatřil na vlastní oči. Opravdu. Nosí na sobě dlouhý rybářský plášť a podivně tvarovaný klobouk do špičky!“ strašil mě děda.

Vyrazila jsem domů

Jeho příběhy jsem milovala. Krátce nato jsem se s prarodiči rozloučila. Sedla jsem na kolo a vyrazila podél řeky k nedalekému sídlišti, kde jsme s rodiči a starším bratrem bydleli. Venku se valila od řeky mlha. Byla hustá jako krupicová kaše.

Štěrková cesta, po které jsem jela, se smrskla do malé stezky, kopírující levý břeh řeky jako plazící se tělo hada.

Cesta končila

Minula jsem starou zrezivělou loď, vytaženou na břeh. Kdysi sloužila k těžbě a převozu písku. Přestala jsem šlapat. Sesedla jsem z kola a raději jsem po uzounké pěšině kráčela vedle svého kola. Dál už to bylo neprůjezdné. Po několika minutách jsem poznala, že jsem zabloudila.

Mlha visela i nad řekou a já po chvíli znejistěla. Cesta končila ve vysokém rákosí. Nohu mi sevřela bažina, do které jsem zapadla. Otočila jsem se a vracela jsem se zpátky k lodi, když tu jsem náhle spatřila dřevěnou věžičku se zvonkem. Zazvonila jsem na něj.

Z mlhy se vynořila pramice

Mlžné cáry roztrhané nad řekou se rozplynuly. A z nich se vynořila pramice. Mířila rovnou k přívozu. Na pramici seděla postava. Usilovně veslovala. Rozpoznávala jsem podivný klobouk, vybíhající do ostré špice. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dědova historka se právě stala skutečností.

Se sevřeným hrdlem jsem nastoupila

Neznámý muž mi pokynul, abych nastoupila. Nebylo mu vidět do tváře. Přikrývala ji hluboká kapuce, ve které se uhnízdil neprůhledný chomáč mlhy. Srdce mi zběsile tlouklo. Měla jsem strach, ale i přesto jsem nasedla i s kolem. Byla jsem totiž ztracená a sama bych cestu domů jen stěží našla.

Neřekl jediné slovo

Vetchá loďka odrazila od břehu. Po celou tu dobu jsem seděla nehnutě, se zatajeným dechem, na zádi, a nahlížela do propastné kapuce neznámého. Za celou dobu jízdy neřekl dotyčný muž jediné slovo. Za chvíli nás pohltila mlžná temnota. Zatímco zmizel jeden břeh, začal se z mlhy jako hradba vynořovat druhý.

Loď odrazila od břehu

K mé obrovské úlevě jsem za několik málo minut stála opět na pevné zemi. Neznámému muži jsem poděkovala a pokynula mu na pozdrav. Jeho loď odrazila opět ke druhému břehu a po chvíli se propadla do husté mlhy. Domů jsem dorazila v pořádku. Plavbou přes řeku jsem si zkrátila cestu.

Setkala jsem se té noci s přízrakem?

Při další návštěvě svých prarodičů jsem se šla projít podél řeky. Ovšem věžičku se zvonkem a pramici převozníka jsem hledala marně. Jako kdyby se po ní země slehla.

A tak si říkám – skutečně jsem se tu noc svezla s duchem převozníka, o kterém mi dědeček vyprávěl?

Kateřina B. (57), Čáslav

Související články
5 minut čtení
Jako obvykle, tak i tehdy jsem šla dát na hrob rodičů a manžela květiny. Během své návštěvy jsem narazila na záhadného muže… K hrobům chodíme navštěvovat mrtvé. Většinou se jedná o naše blízké nebo přátelé, kterým na hrob nosíme květiny a zapalujeme svíčky a modlíme se za klid jejich duší. Nezapomenutelný zážitek Alespoň o tom jsem byla velice dlouhou dobu přesvědčená. Jeden nečekaný a hr
3 minuty čtení
Odmalička jsme se s rodiči hodně stěhovali. A někde v té době začal můj problém. Ve snech vídám zbloudilé duše kdysi nešťastných lidí. Poprvé se mi to stalo, když mi bylo asi deset let. S rodiči jsme se přestěhovali do jiného města. Když jsem šla v novém bytě poprvé spát, nenapadlo mě, že noc prožiji ve strachu. Po pár minutách si totiž ke mně sedl malý kluk, který měl zohyzděnou tvář. Snaži
3 minuty čtení
Po dlouhém dceřině přemlouvání jsem se rozhodla, že jí pořídím vysněnou kočku. Malou Ivu hlídala na každém kroku. Vzniklo mezi nimi silné pouto. Ten den, kdy jsme s manželem dceři dali malé kotě, byla Iva šťastná. Pohled do těch dětských, rozzářených očí mě hladil po duši. Iva byla vůči koťátku velmi svědomitá. Pečovala o něj od první chvíle. Pojmenovala ho Majka. Já žila v tom, že kočky na jmé
3 minuty čtení
Babička říkala, že žádná z žen v našem rodě nebude nikdy šťastná, protože jsme prokleté. S tím, že tragédie stihne i mě, jsem se nechtěla smířit. Musela jsem najít pomoc. K babičce Barušce jsem chodila ráda, byla hodná a vždy usměvavá, jen jediné mi vadilo – často se křižovala a tvrdila, že žádná z žen v našem rodě nemůže být šťastná. Protože nás prý kdysi proklela sousedka, která byla strašliv
2 minuty čtení
Když se nám narodil vnouček Lukáš, byli jsme šťastní. Byl ale jiný než ostatní děti. Mluvil zvláštní řečí, jako by ji snad znal z minulého života... Když se Lukášek narodil, radovala jsem se, a ještě více můj muž. Už jsme měli dvě vnučky, a když přišel po nich kluk, byli jsme štěstím bez sebe. Lukáš byl ale od narození zvláštní dítko. Vůbec neplakal, nezlobil, ale nemocný nebyl. Jen se tak moud
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kuskus a jeho chutě
tisicereceptu.cz
Kuskus a jeho chutě
Jméno kuskus je převzaté z arabštiny, jedná se totiž o tradiční severoafrické jídlo. Postupem času se rozšířilo do celého světa. Kuskus je spařená a do kuliček tvarovaná krupice. K jeho výrobě se použ
Nečekané setkání nebylo náhodné
nejsemsama.cz
Nečekané setkání nebylo náhodné
Myslela jsem si, že jsem našla ideálního muže. Nebyla to pravda. Říká se, že žárlivost je důkazem lásky. Já si to nemyslím. Podle mě člověk, který neustále žárlí, si především není jistý sám sebou ani svým vztahem. Po svém boku jsem vždy chtěla někoho, kdo si věří a nepotřebuje svého partnera neustále kontrolovat. Dvořil se
Viděla jsem na hřbitově nebožtíka?
skutecnepribehy.cz
Viděla jsem na hřbitově nebožtíka?
Jako obvykle, tak i tehdy jsem šla dát na hrob rodičů a manžela květiny. Během své návštěvy jsem narazila na záhadného muže… K hrobům chodíme navštěvovat mrtvé. Většinou se jedná o naše blízké nebo přátelé, kterým na hrob nosíme květiny a zapalujeme svíčky a modlíme se za klid jejich duší. Nezapomenutelný zážitek Alespoň o tom jsem byla velice
Jacqueline Priestman: Žena, v níž po prokletí manžela začala proudit elektřina!
enigmaplus.cz
Jacqueline Priestman: Žena, v níž po prokletí manžela začala proudit elektřina!
Je pozdě v noci. V jednom z domů v britském Manchesteru však téměř nikdo nespí. Jeho obyvatele před několika minutami probudila manželská hádka. „Buďte už zticha, hergot! Normální lidi se chtěj vyspat
Uvěřili rolníci, že je chce šlechta otrávit?
historyplus.cz
Uvěřili rolníci, že je chce šlechta otrávit?
„Chtějí nás otrávit,“ šuškají si mezi sebou ustrašení sousedé. Šepot rázem přechází v rozvášněný křik. Vyzbrojení vesničané vezmou věci do vlastích rukou. Mají pravdu v tom, že jim lékaři a páni sypou do studen jed? Ruská vojska táhnou do Polska. Povstání tamní šlechty proti carské nadvládě musí být potlačeno! S tažením Rusů, kteří se přemísťují až z
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Tekuté mýdlo čeká na svou chvíli. Vynález starý 160 let mění koupelny až ve 20. století
epochaplus.cz
Tekuté mýdlo čeká na svou chvíli. Vynález starý 160 let mění koupelny až ve 20. století
Stačí jediné stisknutí a z malé pumpičky vyteče kapka mýdla. Dnes nad tím nikdo nepřemýšlí. Tekuté mýdlo patří k vybavení téměř každé koupelny a veřejné toalety si bez něj už jen těžko představíme. Přesto jde o překvapivě starý vynález. Jeho historie začíná v době, kdy lidé běžně sahají po tuhém mýdle a o plastových lahvičkách
Zpackaný porod změnil Čejkové život
nasehvezdy.cz
Zpackaný porod změnil Čejkové život
Osudová chyba měla kruté následky a Mirka Čejková (64) se musela naučit žít s vědomím, že dcera bude jiná. Když si bývalá moderátorka z porodnice odnášela prvorozenou holčičku, dlouho netušila, ž
Tajemný svět RNA: některé „nekódující“ RNA ve skutečnosti vyrábějí proteiny
epochalnisvet.cz
Tajemný svět RNA: některé „nekódující“ RNA ve skutečnosti vyrábějí proteiny
To, co bylo dlouho považováno za genetický „šum“, se ukazuje jako významná součást regulační sítě na úrovni buňky i celého organismu. Tvrdí to nový přehledový článek vědců z MBÚ AV ČR, který se věnuje tzv. dlouhým nekódujícím RNA.   To, co biologové po desetiletí označovali za „nekódující RNA“, nemusí být ve skutečnosti tak nekódující, jak
Roman Janeček uvádí vlastní kávovou směs, vznikala ve spolupráci s pražírnou LamCafé
iluxus.cz
Roman Janeček uvádí vlastní kávovou směs, vznikala ve spolupráci s pražírnou LamCafé
Cukrářský boutique Věnečky Janeček v pražské Pštrossově ulici zůstává věrný svému zaměření na jeden konkrétní dezert, kterým je věneček. Ten představuje v mini verzi a několika různých, sladkých i sla
Sedm způsobů, kterým tělo dokáže lézt na nervy
21stoleti.cz
Sedm způsobů, kterým tělo dokáže lézt na nervy
Lidské tělo je bezesporu úchvatným přírodním strojem, ale leckdy umí být i docela otravné. Škytá, kručí, brní, škube sebou při usínání a občas svého majitele donutí kýchnout jen proto, že zrovna vyšlo
Königstein nad Labem skrývá osm století historie
epochanacestach.cz
Königstein nad Labem skrývá osm století historie
Vysoko nad údolím řeky Labe se k neby zvedají hradby, za nimiž se ukrývá nevšední svět připomínající malé město. Podzemní kasematy, staleté budovy, hluboká studna i barokní zámek dávají pevnosti Königstein lehce tajemnou atmosféru. Její minulost přitom sahá více než osm století zpět a překvapivě úzce se dotýká také českých dějin. Königstein patří k největším