Domů     Zachránil sousedova vnuka
Zachránil sousedova vnuka
3 minuty čtení

Zvířata jsou někdy moudřejší než lidé. Často vás nejen rozveselí, ale i vám pomohou, nebo dokonce zachrání život.

Bertík se roztomile rozvaluje ve svém novém pelíšku a spokojeně pochrupuje. Koukám se na to obdivuhodné zvířátko. Je to taková pouliční směska. Vzhledově tedy nic moc, ale charakter a odvaha mu rozhodně nechybí. Jsem šťastná, že ho mám. Už dlouho jsem si ho přála.

Vytvořím mu domov

Po smrti manžela jsem se cítila hrozně sama a opuštěná. Dcera s rodinou žije daleko a jezdí ke mně jen jednou do měsíce. „Mami, tak si pořiď pejska.

Aspoň se budeš mít o koho starat,“ řekla mi dcera, nasadila mi brouka do hlavy a já se té myšlenky už nepustila. Chtěla jsem ale pejska z útulku, abych mu konečně vytvořila domov. A tak se ke mně dostal Bertík.

Našel si kamaráda

Bertík byl vděčný, že jsem si ho odvedla domů. Ale kromě mně byl k ostatním lidem velmi nedůvěřivý. Sousedův vnuk Alešek by si s ním hrozně rád hrál. On na něj ale přes plot neustále štěkal a vrčel. Trvalo dost dlouho, než se ti dva dali dohromady.

Ale pak se z nich stala nesmrtelná dvojka. Na starost jsem náhle měla hned dva – Bertíka a Aleška.

Soused, Alešův dědeček, pomáhal své dceři a zeťovi s vnukem. Byl samozřejmě rád, když jsem ho občas vystřídala já. Měla jsem radost, když ti dva neplechové běhali po zahradě. Někdy jsem si sedla i se sousedem u něj na zahradě. Život byl hned veselejší.

Jednoho podzimní odpoledne ale ke mně přiběhl vyděšený soused. „Je tady Aleš?“ ptal se. Nebyl tu ani Bertík.

Byli pryč

Dneska měl hlídat soused a jeho vnuk s mým Bertíkem byli u něj na zahrádce. Ještě před chvílí jsem je tam slyšela. Soused byl těsně před zhroucením. „Jen na chvíli jsem usnul,“ naříkal a měl v očích slzy.

„Tak na co čekáme? Pojďme je hledat. Nemohou být daleko,“ povzbuzovala jsem ho a sama běžela k brance. Byla jsem také pořádně vyděšená. Malý čtyřletý klouček a dovádivý pes jsou někde sami. Co když šli k silnici, nebo dokonce k řece?

Nikdo nic neviděl

Čas běžel a my je stále nenašli. Už jsme do hledání zapojili i další sousedy a nakonec se přidali i Alešovi rodiče, kteří přijeli z práce domů. Nikde nic. Teplota klesala pomalu k nule a byla už tma.

Zoufalství vzrůstalo. Do hledání se zapojila i policie. Nic neobjevila ani termokamera. Na tu příšernou noc nikdy nezapomenu. Ta beznaděj byla obrovská. Znovu hledat jsme mohli začít až ráno.

Neuvěřitelné štěstí

Když jsme se blížili lesem k potoku, zaslechla jsem zdálky nějaký zvuk. Bylo to psí štěkání. Brzy jsme je oba našli. Aleš ležel na příkrém a kluzkém svahu k potoku. A přidržoval ho tam Bertík, který se nemohl ani pohnout, aby mu Aleš nesjel do vody.

Držel ho a zahříval svým tělem, stačil jeden špatný pohyb a oba by sklouzli do vody. Alešek byl promrzlý a Bertík vyčerpaný. Ale oba žili. Díky Bertíkovi.

Tereza L. (66), Plzeňsko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může