Jarda se po mnoha letech se svojí manželkou Jitkou rozvedl. Prostě si přestali rozumět. Jejich synovi byly tenkrát tři roky.

My se seznámili až mnohem později. Oba jsme dlouho žili sami a byla to vlastně náhoda, že jsme se dali dohromady. Jarda si vždy pochvaloval, jak se na rozvodu i majetkovém vyrovnání dohodli, takže mezi nimi nebyla žádná zlá krev.

Navíc Jarda je velkorysý muž a svého syna miloval. Společný byt prodali a on ženě a tříletému synovi nechal většinu peněz, protože nechtěl, aby matčiným případným nedostatkem financí syn trpěl.

Exmanželka si tak z peněz mohla zaplatit téměř celou kupní cenu menšího bytu v novostavbě.

Byt pronajímala

Ovšem brzy si našla nového partnera, ke kterému se i se synem krátce po seznámení nastěhovali. Takže v novém bytě prakticky vůbec nebydleli. Jitka ho tedy začala pronajímat a měla tak peníze navíc. Jarda měl syna jen jednou za čtrnáct dní, tak to dřív prostě chodilo.

Vše zřejmě fungovalo do chvíle, než jsme začali žít spolu. Čert ví, jestli Jitka začala dodatečně žárlit, ale začalo jí být všechno málo. Nakonec do sporů o peníze zatáhla i syna. Ten se na tátu naštval, přitom Jarda už jen nechtěl dělat „dojnou krávu“.

Syna posílala škemrat

Šlo o to, že malý Jarouš šel na vysokou školu. A Jitka tak požadovala po příteli čím dál vyšší sumy, i když už dávno platil mnohem víc, než kolik mu soud určil.

A tak začaly neshody, protože si Jarda moc dobře začal uvědomovat, že tím, že jí dával peníze navíc, si zvykla chtít čím dál víc.

Když pak poslala syna, aby si řekl tátovi o polovinu peněz na autoškolu, která by se mu zaplatila celá z pronájmu bytu za jeden měsíc, a ten řekl: „Ne!“, přestal se s ním Jaroušek bavit.

Ani ho nenapadlo, že by si taky mohl třeba z brigády či z kapesného sám přispět.

„Co já si dělám s bytem, ti může být úplně jedno!“ řvala pak na něj večer do telefonu. „Já se ale vzdal svých peněz, aby sis ho mohla pořídit,“ oponoval chabě můj hodný muž, a ona mu třískla telefonem.

Cítí velkou nespravedlnost

Víme, jak by se k tomu postavil soud, pokud by Jitka požadovala vyšší měsíční výživné. Můj muž by nakonec posílal méně než posílá teď! Pro Jardu je ale důležitější morální spravedlnost než ta občanskoprávní.

I když se nemáme špatně a nestěžuji si, tak on se nedokáže ubránit pocitu nespravedlnosti. „Vidíš to, Naďo, zatímco já své ženě peníze na byt dal, ten tvůj tě o ně připravil. A té mé je to ještě málo,“ vzdychá od té doby.

Syn je rozmazlený

Špatně snáší i to, co jeho ex vychovala z jejich syna. „Rozmazleného fracka,“ říká.

Zatímco ten si posledních pár let poroučel drahé dárky k narozeninám nebo k Vánocům a většinou to byly peníze, tak sám nejspíš ani neví, kdy má narozeniny jeho táta, protože mu ještě žádný rok sám od sebe ani nepopřál.

My přece Jitce nezávidíme, že si dokázala od svého současného partnera zajistit lepší životní úroveň. Ale měla by být spravedlivá a pochopit, že Jarda nemůže dávat víc, než má.

Peníze jsou víc než táta

„Musíš mé finanční příspěvky posuzovat podle mé finanční a životní úrovně, ne podle svých představ,“ snažil se jí domluvit. Na to jen vyštěkla:

„Když si můžeš dovolit ženskou, dokážeš snad přispívat i na své dítě!“ Bohužel díky ní to teď vypadá, že Jarouš se s tátou už nemá zájem vůbec bavit. Nepřispěl mu na autoškolu, tak je pro něj nula.

Naďa T. (58), Havířov