Můj manžel Michal byl vždy jedlík. Mně se to na něm moc líbilo a vlastně to bylo roztomilé. Teď se mi to zajídá.

Prvních dvacet let nám to náramně klapalo. Já mu vyvařovala a on byl šťastný: „Nemohl jsem si vzít lepší kuchařku, Martinko!“ Jenže jak jsme stárli, organismus mého muže nestíhal zpracovat všechny ty kachny, svíčkové a řízky a on začal tloustnout a lenivět.

Jedl nonstop

Navíc v určitém věku je nadváha a špatné stravování zdraví nebezpečné. Nevadilo mi, že je čím dál obéznější, horší bylo, že ho kromě ledničky nic jiného nezajímalo. Když byl doma, jedl vlastně nonstop. A víkendy?

Když jsem uvařila dietně, on si k jídlu přinesl od své maminky žebra, husu, knedlíky, bramborový salát.

Zaplatil si kulinářský kurz

A začal sám vařit. Možná by z toho jiná manželka byla nadšená, pro mne to byla poslední kapka. Od té doby totiž nedělá nic jiného, než že leží v kuchařkách, nakupuje, vyváří a pak většinu z toho i sám sní.

Nemůžu ho dostat na výstavu, do kina, na dovolenou, nechce mluvit o ničem jiném než o buchtách a kýtě. Už se mi to přestává líbit.

Tohle není žádný život

Náš manželský život tím vším nejen neskutečně trpěl a trpí, ale trpím i já. Sex jsme neměli už dva roky. Kdoví, jestli by ho byl ještě fyzicky schopný. Jenže co je tohle za vztah? Jediné, co ho dokáže vzrušit, je vlastně jenom jídlo.

Chci se rozvést

Snažila jsem se s ním o tom mluvit, posílala jsem ho k doktorovi i psychologovi, ale vždycky se mi vysmál. Prý žádný problém nemá. Jenže já ano. Chci se rozvést! Možná to bude někomu připadat podivné, nebo dokonce k smíchu, ale bude to kvůli jídlu.

Martina Z. (67), Liberec