Domů     Vnučka si mě našla
Vnučka si mě našla
6 minut čtení

Kdysi jsem udělala hroznou věc. A to, že jsem byla mladá, mě vůbec neomlouvá. Celý život žiju s pocitem viny. Nakonec ke mně byl ale osud velice přívětivý.

Snažím se trochu uklidnit, ale moc mi to nejde. Zítra je Štědrý den a já ještě nemám nic připraveno. Ještě před pár minutami jsem si totiž myslela, že je to úplně jedno, protože Vánoce stejně slavit nebudu. Nemám s kým.

Moji dva synové tráví svátky na horách se svými partnerkami. A to, že jsem doma úplně sama, je jim celkem jedno. Nakonec naše vztahy nejsou příliš vřelé ani během roku. Někdy si říkám, že je to moje chyba.

Asi jsem jim nedokázala dát tu pravou mateřskou lásku, tu opravdovou rodinnou pohodu a zázemí. Mám v sobě nějaký blok a neumím to. Ale teď zavolala Adélka, že zítra přijde. Připadá mi to jako neuvěřitelný sen. Moje vnučka, dcera mé Marušky, kterou prakticky vůbec neznám.

Byla jsem moc mladá

Byla jsem hloupá a dost nezodpovědná puberťačka. Zamilovala jsem se do spolužáka a brzy s ním otěhotněla. Bylo mi pouhých šestnáct let. Chvíli jsem se to snažila před světem tajit, ale těhotenství nešlo skrývat dlouho. A tak vše nakonec prasklo.

Rodiče byli zoufalí, ale na potrat už bylo pozdě. Také nastávající tatínek se zrovna nepochlapil a snažil se s pomocí rodičů ze vší zodpovědnosti vycouvat. Mně tehdy přišlo krásné být v roli nastávající maminky.

Dál jsem si ale už svůj život s dítětem nedokázala představit. Nakonec za mě stejně jednali rodiče.

Nedokázala jsem se vzepřít

Rodiče mě přinutili k tomu, že dítě hned po porodu dám k adopci. Byla jsem strašně zmatená. Doopravdy jsem nevěděla, co vlastně chci. Navíc mi moje máma vůbec nevěřila, že bych se o dítě dokázala postarat.

Prý to není jako hrát si s panenkami. A ona s tátou že se o nechtěné vnouče také starat nebudou moci. Byla jsem bezradná a nakonec s adopcí souhlasila. Už v té chvíli jsem ale někde uvnitř cítila, že dělám neomluvitelnou chybu.

Byla tak sladká

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy Maruška poprvé zaplakala a pak mi ji položili na břicho. Z porodnice jsem však už šla sama s mámou. Jako by se ve mně něco zlomilo. Pořád se mi zdálo o mém dítěti – jak se s ním mazlím, přebaluji ho a krmím.

Všechno jsem si to přece nastudovala během těhotenství v knížkách, abych byla připravená.

A teď mi to bylo k ničemu. Máma mému psychickému stavu nevěnovala zvláštní pozornost. Řekla mi, že mám být ráda, že to takhle dopadlo a raději se mám učit. Jenže já pořád před sebou měla tu malinkatou svraštělou tvářičku mé dcery.

Život šel přece jen dál

Dospěla jsem, začala pracovat a našla si partnera. Ne že bych na Marušku zapomněla, ale bylo to hodně bolavé téma a já se ho snažila co nejvíc vytěsnit. Hrnula jsem na sebe jiné události, jen abych zapomněla.

Vše se mi vrátilo, až když jsem znovu skončila v porodnici a porodila svého prvního syna.

Ze svého potomka jsem měla radost, ale nebylo to asi takové to spontánní štěstí z narození dítěte. Za rok se to samé opakovalo i u mého druhého syna. To byl zřejmě důvod, proč naše vztahy už nikdy nebyly a nejsou tak vřelé, jak by měly být.

Hledala jsem ji všude

Často se mi vracely myšlenky na to, kde a jak asi moje dcera žije. Začala jsem po tom pátrat, ale dlouho to bylo zcela marné. Pak jsem konečně našla její adoptivní rodinu. Dcera u nich však už nebyla.

V sedmnácti utekla z domu, věděla už tehdy, že je adoptovaná. Ta rodina si myslela, že od nich odešla právě kvůli tomu, a dál se tím nezabývala. Nechápala jsem to, vždyť ji měli tolik let jako vlastní dceru!

Bála jsem se ozvat

Po dalším čase se mi podařilo dceru najít. Žila sama s malou dcerou. Já byla babička! Tak moc bych je bývala chtěla obě obejmout, ale strach mi bránil se k nim jen přiblížit. Dlouho mi trvalo, než jsem dostala odvahu oslovit Marii na ulici. Nevím, co jsem od toho čekala, ale bylo to strašné.

Nechtěla nic slyšet

Dcera mi tam, přímo na ulici, řekla, že vůbec nestojí o to poznat svou pravou matku, která ji odložila jako balík a dala do mizerné rodiny. Nechtěla nic bližšího vysvětlovat ani se někdy znovu se mnou v klidu setkat a promluvit si.

Řekla mi, že nemám právo ani na to, poznat blíže svou vnučku Adélku. Té bylo tehdy devět let a celý náš rozhovor pozorovala s vykulenýma očima.

Všechno jsem vzdala

Z toho setkání jsem byla otřesená, ale na dlouhé rozmýšlení jsem neměla mnoho času. Můj manžel prodělal mrtvici, starala jsem se o něj a ještě o svou matku. Oba mě nakonec postupně opustili a já zůstala sama.

Sice ne docela, ale o svých synech už jsem mluvila. Utápěla jsem se ve smutku a sebelítosti, ale bylo mi jasné, že si za většinu toho, co mě potkalo, můžu sama. Za dcerou už jsem znovu jít nenašla odvahu.

Neuvěřitelné překvapení

Když jsem předevčírem zvedla telefon, nevěřila jsem vlastním uším. Volala mi Maruščina dcera Adélka. Ráda by se prý u mě na Štědrý den stavila. Celá jsem se roztřásla. Ona si mě, jak potvrdila, sama našla.

Její máma jí prý kontakt na mě dát nechtěla. A už vůbec ne s ní ke mně jít. Rychle jsem připravila malý stromeček, koupila drobné dárečky a upekla nějaké cukroví a štrúdl. A už jsem se nemohla dočkat.

Dárek nad dárky

A to jsem ještě netušila, jaký dáreček pod stromeček mi donese Adélka. Něco takového jsem nečekala. Byla jsem z toho úplně naměkko. Byl to malý, sotva tříměsíční uzlíček s obrovskýma hnědýma očima. Můj pravnuk Patrik.

On a Adélka jsou nyní můj obrovský životní motor. Jsem neuvěřitelně šťastná. Vnučka mě teď pořád přesvědčuje, že se „dáme dohromady“ s Maruškou. „Chce to jen čas, babi,“ říká s úsměvem. A já jí naprosto věřím. Snad mi jednou dcera odpustí.

Romana K. (62), Praha

Související články
3 minuty čtení
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i