Domů     Vypudila každého, kdo o mě stál
Vypudila každého, kdo o mě stál
5 minut čtení

Vyrůstala jsem v domě jen s babičkou a matkou, která mě vychovávala sama. S muži to v životě neměla jednoduché, můj otec nás opustil, když mi byly tři roky, vlastně si ho ani nepamatuji.

Dětství jsem trávila v prostředí, kde byli muži považováni za méněcenné, nespolehlivé a v podstatě zbytečné tvory. I babičku totiž kdysi manžel opustil, když byla matka ještě malá, takže se historie pak opakovala.

Máma i babička si ale vždycky dokázaly poradit, dokonce obě zvládaly i práce kolem domu, takže byly téměř soběstačné. Pokud vím, nikdy žádného dalšího muže neměly.

První lásku zničila

Po babiččině smrti vlastníme já i matka polovinu domu. Ona žije v přízemí, já obývám první patro. Mám to tu moc ráda, i když možná to, že jsem v domě zůstala, nasměrovalo můj život nesprávným směrem. Zpočátku mě ale nic nevarovalo. Moje první velká láska, Jindra, byl inteligentní a hodný kluk.

Když se ke mně nastěhoval, po měsíci se se mnou rozešel. Bydlet prý se mnou nemůže, protože ho moje matka ničí. Nic podle ní neumí, je nešikovný, k ničemu. Chtěl, abychom se spolu odstěhovali, ale já to odmítla.

A jeho slova se mě dotkla, zdálo se mi, že to jsou jen výmluvy. Nedošlo mi, že skutečnost je jiná. A tak jsme se rozešli.

Manželství ztroskotalo

Asi po třech letech jsem poznala Tondu. Byl vyučený topenář, ale to mi nevadilo, naopak se to v domě hodilo. Tonda se k nám nastěhoval, tentokrát se zdálo, že je vše v pořádku, brzy jsme se vzali a já krátce po svatbě otěhotněla.

Tonda mezitím dával dohromady v našem domě topení, pořídili jsme nový kotel a matka zatím nic nepodnikala.

Myslela jsme si, že už takhle budeme žít napořád. Jenže pak to zase nenápadně začalo. Matka stranou občas poznamenala něco v tom smyslu, že Tonda je sice šikovný, ale moc inteligence nepobral, a že mám rozhodně na víc.

Když jsem čekala dítě, často opakovala, že doufá, že to bude holčička a že bude chytrá a hezká po mně.

Jenže já to pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Netušila jsem, že podobné, i horší, poznámky moje matka trousí i před Tondou. Když se narodila Verunka, byla jsem na vrcholu štěstí.

Bohužel matka byla velmi vytrvalá a systematicky kopala příkop mezi mnou a Tondou tak dlouho, až mi jednoho dne manžel dal nůž na krk: Buď se spolu odstěhujeme, nebo odejde on sám.

Matčiny neustálé rýpavé poznámky už dál snášet nehodlal. Já se ale stěhovat nechtěla, náš dům jsem milovala, a tak se jednoho dne Tonda opravdu odstěhoval. Dcerku si bral k sobě na víkendy, měl ji moc rád, a určitě to pro něj nebylo lehké. Pořád ale doufal, že si stěhování rozmyslím.

A já se opravdu rozmýšlela, ale tím jeho ultimátem jsem byla i trochu dotčená. Než jsem se k něčemu rozhoupala, Tonda si našel jinou. Rozvedli nás, když Verunce byly tři roky. Matka mi nezapomněla mnohokrát zopakovat, jak jsem byla naivní. Byla jsem z rozvodu nešťastná, a tak jsem jí dávala za pravdu.

Stejná písnička

Když o tom teď přemýšlím, mám pocit, že i ode mě se tak nějak očekávalo, že budu žít tak jako babička i matka, tedy bez muže, protože to oni jsou ti špatní a zlí. Než mi to došlo, myslela jsem si, že ta chyba je opravdu v nich.

Přesto jsem zkusila ještě jeden vztah. Marek byl starší, rozvedený a měl dospělého syna.

Vše se zdálo ideální, chodili jsme spolu rok, jen jsem se bála, co se stane, když se ke mně nastěhuje. Marek měl svůj byt, který chtěl přenechat synovi, a tak jsem mu nakonec nabídla, aby šel bydlet ke mně. Zase jsem zopakovala tu osudovou chybu.

Zpočátku se zdálo, že Marek mé matce konečně padl do oka. Jenže zatím opět začala pilně pracovat na tom, abych zůstala sama. Nejdřív zpracovávala jeho a pak začala hučet zase do mě. Najednou se jí zdál Marek pro mě moc starý, upjatý a nemoderní.

Pak před ním najednou začala vychvalovat mé bývalé. Nechápala jsem to, ale nevěděla jsem, co s tím udělat. Netrvalo dlouho a Marek se vrátil do svého bytu.

Jen mi řekl, že takové věci nemá už ve svém věku zapotřebí, a nabídl mi, že se mohu odstěhovat s ním, anebo zůstat.

Odpustila jsem jí, co nadělám

A já zase zůstala. Od té doby už jsem nikoho ani nehledala. Sice mě takový život netěšil, ale měla jsem aspoň Verunku. Ta už je dnes dospělá, vdala se a na rozdíl ode mě se dokázala od našeho domu odpoutat a odstěhovat. Pak moje matka vážně onemocněla a já se o ni starala až do její smrti.

Měla jsem ji ráda, i když mě nepřestává pronásledovat pocit, že mi z nějakého důvodu nepřála hezký život a lásku muže jen proto, že ji i babičku muži zklamali.

Možná se tak snažila sama sobě dokázat, že za odchod mého otce nemohla ona, ale jednoduše „ten zlý chlap“.

A každý muž, který ode mě pak odešel, jí to pak vlastně potvrzoval, i když se o to přičinila lvím podílem. Už jsem jí to ale odpustila, protože to byla i moje chyba, měla jsem být cílevědomější a jít si za svým. Už je ale pozdě.

Mirka (53), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Roky jsem se styděla otevřeně přiznat, že jsem milovala dva muže celý život. Dnes už své tajemství skrývat nemusím! Sedím u kuchyňského stolu, stará lampa vrhá měkké světlo na vybledlý ubrus. Venku je ticho, jen vítr občas zašumí v korunách jabloní. Jsem už stará, život jsem si odžila, a přesto mám pocit, že některé věci jsem pochopila teprve teď. Možná je to věk, možná ta samota, která mě nutí
3 minuty čtení
Říká se, že by se člověk neměl hrabat v minulosti, spíš hledět dopředu. Jenže, znáte to, přijde chvíle, kdy vytáhnete krabici s fotkami a vzpomínáte. Mohli jsme spolu zestárnout. Tak jsem si to malovala, když jsem slavila osmnácté narozeniny. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a mám ho ráda dodnes. Vydrželo mi to celý život. Ale míjíme se a vždycky se míjet budeme. Přitom jsme se k sobě tak hodil
3 minuty čtení
Když jsem se potkala s bývalým manželem na hřbitově u hrobu rodičů, málem bych ho nepoznala. Vypadal hrozně, najednou mi ho bylo tak líto... Pepík byl moje velká láska. Znali jsme se od školy, chodil o dva roky výš, a byl to školní krasavec. Točily se kolem něj snad všechny holky z naší vesnice. Měl ale jednu velkou vadu, byl strašný sukničkář! Už když jsme spolu chodili, se to projevovalo. Don
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Jak úklidová služba šetří čas a zlepšuje kvalitu života
nasehvezdy.cz
Jak úklidová služba šetří čas a zlepšuje kvalitu života
V dnešní uspěchané době se stále více lidí potýká s nedostatkem času. Práce, rodina, společenské povinnosti – den uteče dřív, než si stihneme všimnout, že byt nebo dům potřebují důkladný úklid. A práv
Podvádělo se při soutěži o sv. Václava?
historyplus.cz
Podvádělo se při soutěži o sv. Václava?
Na pražském Václavském náměstí má stát socha svatého Václava. Jen je třeba učinit zásadní rozhodnutí. Byl patron české země tvrdý bojovník, nebo pokorný světec? Sochu svatého Václava má pražské Václavské náměstí už od roku 1680. Jejím autorem je český raně barokní sochař Jan Jiří Bendl (asi 1610–1680) a stojí uprostřed náměstí, tenkrát ještě zvaném Koňský
Tiffany & Co. získává Cenu poroty a Cenu za dědictví na inauguračním ročníku Grand Prix de la Haute Joaillerie
iluxus.cz
Tiffany & Co. získává Cenu poroty a Cenu za dědictví na inauguračním ročníku Grand Prix de la Haute Joaillerie
Společnost Tiffany & Co. s hrdostí oznamuje, že byla oceněna Cenou poroty (Jury’s Special Prize) a Cenou za dědictví (Heritage Prize) na prvním ročníku Grand Prix de la Haute Joaillerie (GPHJ) v M
Pizza se třemi druhy sýra
nejsemsama.cz
Pizza se třemi druhy sýra
Voňavá italská specialita, kde se dokonale propojí chutě mozzarelly, gorgonzoly a parmazánu. Křupavé těsto, rajčatový základ a směs tří druhů sýra vytvoří nezaměnitelnou kombinaci, kterou si zamilujete. Ingredience: ● 250 g hladké mouky ● 150 ml vody ● 1 lžíce olivového oleje ● 5 g droždí ● 100 g mozzarelly ● 50 g gorgonzoly ● 50 g parmazánu ● rajčatový základ ● špetka soli Postup: Z mouky, vody, oleje, droždí a soli vypracujte hladké
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
epochanacestach.cz
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
Není velké ani přehnaně pyšné. Ale je krásné. Navíc je to skutečné místo šťastných lásek. Alespoň tak TELČ nazval spisovatel František Kožík (†87). Asi proto, že se do něj každý ihned zamiluje. Telč je kouzelné místo s bohatou historií a nádherným centrem. Právě to je už od 90. let minulého století zapsané na seznamu UNESCO. Mohou za
Z chudobince až ke slávě: Neuvěřitelný příběh slavného Charlie Chaplina
epochaplus.cz
Z chudobince až ke slávě: Neuvěřitelný příběh slavného Charlie Chaplina
Z chudobince až ke slávě – to není jen fráze, ale skutečný životní příběh Charlieho Chaplina, muže, který rozesmál svět a přitom sám poznal jeho nejtemnější tvář. Narodil se do bídných poměrů v Londýně, kde strádal hladem a ztratil rodiče dřív, než mohl pochopit, co je domov. Z dětského útulku se ale vydal na cestu,
Záhadná noc, která zachránila Jeruzalém: Byl to anděl, démon, nebo mor?
enigmaplus.cz
Záhadná noc, která zachránila Jeruzalém: Byl to anděl, démon, nebo mor?
Bylo to dílo anděla smrti, jak praví Bible, nebo za podivuhodnou záchranou Jeruzaléma stálo něco docela jiného, ačkoliv neméně děsivého? Namísto hrůzu nahánějící armády, která Jeruzalém obléhala dlouh
Citlivost na lepek? Vědci zjistili, že problém často není v lepku samotném
21stoleti.cz
Citlivost na lepek? Vědci zjistili, že problém často není v lepku samotném
Vědci z Melbournské univerzity v nové studii mění pohled na neceliakální citlivost na lepek. Podle nejnovějších dat za potíže, které lidé připisují lepku, často může úplně jiná složka potravy, nebo do
Sýrová omeleta s žampiony a salámem
tisicereceptu.cz
Sýrová omeleta s žampiony a salámem
Další královská snídaně na vašem stole. Suroviny na 4 porce všechny zbytky sýrů z ledničky 2 plechovky žampionů nebo kus pórku 4 celá vajíčka trocha mléka párek nebo zbytek měkkého salámu s
Jsme spolu díky bouřlivé hádce
skutecnepribehy.cz
Jsme spolu díky bouřlivé hádce
Se sousedem jsme se příliš neznali, paradoxně nás sblížilo, že jsem vyslechla jeho hádku se ženou. U sousedů se hádky občas ozývaly, ale tentokrát to bylo přespříliš. Soused řval, jako by ho na nože brali. Byla jsem zvědavá, a tak jsem se schovala do stodoly. Odtud se dalo pootevřenými dvířky pohodlně koukat do vedlejší zahrady, kde soused hulákal na manželku, která
Giacomo Casanova: James Bond z 18. století!
epochalnisvet.cz
Giacomo Casanova: James Bond z 18. století!
Když se řekne Casanova, všichni si představí svůdníka, který se stále jen motá kolem krásných žen a sladkými řečičkami se jim snaží dostat pod sukně. Jenže Casanova je mnohem víc.   Giacomo Girolamo Casanova (1725–1798) není jen obyčejný sukničkář…Je dobrodruh, spisovatel, diplomat, léčitel, duchovní, zednář, špión, mistr intrik a improvizace, hvězda společnosti a milovník života,