Domů     Můj táta se bez nás neobejde
Můj táta se bez nás neobejde
4 minuty čtení

Když jsme se s Jindrou brali, měli jsme dokonce dvě možnosti, kde bydlet. Nakonec zvítězila varianta v domku u mých rodičů.

Po svatbě jsme mohli zůstat s mými rodiči v rodinném domku s velkou zahradou, na venkově, blízko lesa, nebo si vzít hypotéku a koupit městský byt. Nebudu lhát, že pro nás byla příjemnější ta první varianta.

Nulová hypotéka, krásné zázemí pro děti a vzájemná pomoc s rodiči. Společně jsme pěstovali vlastní zeleninu, dělili se o náklady na údržbu a provoz domu, pomáhali jsme si dle potřeby. A tak to bylo skoro ideální soužití.

„Já vám závidím, jak hezky spolu všichni vycházíte,“ slýchali jsme celkem často od přátel. S rodiči jsme si vždy rozuměli a neměli jsme téměř žádné rozepře.

Častokrát jsme si dávali společně na zahradě odpolední kávu, grilovali jsme a plánovali jsme společné změny na zahradě i domku.

Její odchod vše změnil

Maminka byla vždy hodně aktivní. Když si ale na zahradě zlomila nohu a strávila měsíc v nemocnici a další dva se sádrou doma na lůžku, ztratila svoji jiskru. Přestala pořádně chodit a do ničeho neměla chuť. V zimě pak dostala těžký zápal plic, kterému podlehla.

Táta zůstal sám, já jsem přišla o maminku a naše děti o babičku. Najednou bylo bez mámy všude tak prázdno. Všem nám začal chybět ten její smysl pro pořádek, organizování každé činnosti na domku i zahradě a její nevyžádané rady. To, co nás tenkrát trošku štvalo, nám najednou chybělo.

Postará se sám o sebe

Taťka byl a je chlap do nepohody. Jakmile překonal prvotní šok z odchodu maminky, začal naprosto samostatně fungovat. Hrdinně odmítl moji pomoc a sám si vaří, uklízí a chodí na nákupy.

„Sám si vařím, sám si peru, že se na to nevy…!“ říkává rád před kamarády, ale všichni víme, že je na svoji samostatnost a nezávislost pyšný.

Také přiznává, že se chce o sebe postarat sám, jinak se z toho zblázní. Společně děláme jen velký úklid a já mu peru a žehlím prádlo. I když je ale táta tak samostatný, potřebuje naši každodenní péči.

Je to ten typ člověka, který má rád lidi, kontakt s nimi a neumí trávit chvíle sám se sebou.

Těší se na nás

Vždy, když přijdeme z práce, hned za námi běží a vítá nás. „Tak kdopak si se mnou dá kafíčko?“ ptá se, i když my se ještě nestihli ani zout. Už se těší, až si spolu sedneme a popovídáme si. Ještě ani nemám vybalený nákup a už vaří kávu.

Sedí u nás v patře celé odpoledne a žádá si naši pozornost. Pokud přijdeme z práce později, vidím, jak je celý nesvůj. „Kdepak jste tak dlouho? Už jsem se bál, že se vám něco stalo!“ hořekoval nedávno.

Nemáme klid ani v ložnici

O víkendech je u nás také celkem často. Jakmile ho něco napadne, hned za námi utíká a jde nám to říct. Může to být klidně desetkrát za den. Někdy i víckrát. Je mi to vůči němu líto, ale mám pocit, že nemáme žádné soukromí.

Pořád čekám, kdy se otevřou dveře a objeví se v nich táta s nějakou důležitou informací.

„Tak si někdy říkám, Jiřinko, že když si konečně ušetříme čas jen pro sebe, tak vždy čekám, kdy se rozrazí dveře a v nich nás přistihne tvůj taťka in flagranti,“ podotkl nedávno můj muž.

Sice to vypadalo jako legrace, ale já moc dobře vím, že nám táta prostě začíná zasahovat do života čím dál víc.

Nechce být sám

Chápu, že táta potřebuje kontakt, ale já nemám tolik času, abych s ním každý den seděla u kávy a dělala mu společnost. Chci se věnovat své rodině. Častokrát musím doma dodělávat resty z práce. Kvůli odpolední siestě s tátou je ale dělám dlouho do noci. Už mi dochází trpělivost a pochopení.

A hlavně asi energie. Mám výčitky z toho, že mi začíná být tak intenzivní kontakt s tátou na obtíž. Když mám jet někam na služební cestu nebo jedeme na dovolenou, není mi dobře z toho, že nechávám tátu samotného. Vím, že se o sebe umí postarat. Ale přece jen…

Sousedka čeká na svoji šanci

Na druhou stranu se ale vždy těším, že si od něj odpočinu. Jen mám výčitky a připadám si strašně sobecká. „Jen si klidně vyrazte, Jiřinko, my vám tu na tatínka dohlídneme,“ uklidňuje nás vždy sousedka.

Ale já vím, že táta má pocit, že má na něj sousedka políčeno, a tak se před ní raději schovává. Připadám si jako špatná dcera, ale nevím, jak dál.

Jiřina P. (50), Slaný

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud