Vím, že můj muž není velký romantik a nikdy neuměl vyprávět ženám sladké báchorky. Přesto jsem začala manžela podezírat, že si našel mladou milenku.

Dvacátému výročí svatby se říká porcelánové a nejspíš je také tak křehké. Václav mi nezvedal v tu dobu mobil, začal chodit s kamarády do hospůdky a koupil si elektrokoloběžku.

„To bude druhá míza,“ věštily kamarádky a popisovaly mi úlety jejich drahých poloviček.

„Tohle nehrozí,“ uklidňovala jsem se. Václav je suchar a škudlil. U něho by se nějaká dvacítka romantiky a dárečků nedočkala. O několik dní později jsem vybírala v našem obchodním centru kravatu, aby cítil, že mě má pořád na krku.

V tom jsem zaslechla povědomý smích. V kavárničce tam seděl můj Venca. Blondýna proti němu na něj s dychtivým obdivem zírala. Stála jsem chvíli na místě jako přibitá, pak jsem vycouvala z obchodu a utekla…

Kdo by mě chtěl?

Večer jsem se v koupelně postavila před zrcadlo. Ta kráska, která vrhala na mého muže žhavé pohledy, by se do mě vešla dvakrát. Najednou jsem si začala spojovat nedostupný mobil a pozdní návraty z práce… Bylo mi do breku.

Padesátka na krku a stojím před rozvodem! Seděla jsem v kuchyni a chřoupala jednu tyčinku za druhou. „Proboha, co tu děláš?“ ozval se Václav nade mnou. „Ty máš milenku,“ vypadlo ze mě. „Co je to za kravinu!“

Chytla jsem ho za pyžamo a s přeskakujícím hlasem mu pověděla, co jsem viděla. Vykulil na mě oči. „Mělo to být překvapení. Ty musíš všechno zkazit!“ S tím odešel do postele. Do rána jsem nezamhouřila oči. „Vilma,“ podávala mi druhý den ruku slečna, s níž jsem Vencu viděla.

Dárek na úrovni

„Pracuji v cestovce a váš muž si u nás objednal dovolenou. Vybrali jsme okružní plavbu po Středozemním moři.“ Předala mi obálku s lodními lístky a prospekty.

Prý vybírali pečlivě, takže si u toho dali raději kávu, aby měli klid. „Na moři teprve to naše společné druhé desetiletí pořádně oslavíme,“ políbil mě můj muž. A tentokrát mi bylo úplně fuk, že jen na tvář.

Karla (53), Znojmo