Domů     Malý vnouček se ztratil
Malý vnouček se ztratil
5 minut čtení

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, když mi dcera volala, co se stalo. Dodnes mám z toho děsivé sny. A dcera, ta už se z toho nikdy nevzpamatovala.

Dnes by byl z Jindry dospělý chlap. Oslavu jeho plnoletosti jsem si dokázala představit do nejmenších detailů. Celá naše rodina u jednoho velkého stolu.

Můj manžel, já, dcera se svým mužem, vnučka, možná už s partnerem a nějakým mým pravnoučetem, a samozřejmě hlavní hrdina dne. Vnuk Jindra.

Byly by to určitě jeho hodně veselé osmnáctiny, plné pohody a smíchu. Uměl se krásně smát, tak opravdově, od srdce. Místo toho jsem ale zapálila jen svíčku u jeho fotografie a chystám se na návštěvu dcery.

Snad bude schopna mě dnes přijmout a aspoňtrochu vnímat. Cítím se strašně osaměle a zoufale. Potřebuji s někým mluvit, sdílet s ním své myšlenky. Můj pěkný a klidný život se před lety změnil na peklo a pouhé přežívání. Už opravdu nevím, jak dál. A kdyby tu nebyla moje ubohá dcera…

Žili jsme si moc hezky

Jindřichovy první narozeniny jsme slavili na naší chalupě v jižních Čechách. Manžel byl tehdy ještě jura. Vnukovi udělal na zahradě krásné pískoviště a těšil se, jak spolu už brzy budou stavět pískové hrady. Moje dcera tehdy byla veselá a usměvavá, šťastná a pyšná maminka.

Narození syna dokázalo opět spojit rodinu, která byla tehdy v těžké krizi a schylovalo se k rozvodu. Když moje dcera Monika otěhotněla, chtěl její muž odejít ke své milence. Když se mu ale narodil kluk, zůstal a Monika mu dala druhou šanci. On se pak vážně snažil.

Vytoužený bratříček

Prvorozené Pavlínce bylo tehdy už jedenáct a z bratříčka měla velkou radost. Vždy si přála sourozence, ale rodiče už tehdy druhé dítě nechtěli. Jindřich je však brzy všechny přesvědčil o tom, že do rodiny patří.

Byl to totiž neskutečně roztomilý klouček. Byl hodný, takový blonďatý andílek. Rád sportoval a učil se nové věci, byl pilný žáček a také nezkazil žádnou legraci. I když mezi sourozenci byl velký věkový rozdíl, měli s Pavlínkou krásný vztah.

Dodnes nevíme, co se stalo

Bylo to poslední den před letními prázdninami. Všichni už jsme čekali, až děti přijdou s vysvědčením domů, a těšili jsme se, jak to pěkně oslavíme. První dorazila Pavlínka. Byla už na střední a výsledky měla slušné, i když úplná premiantka nebyla. Jen odhodila desky s vysvědčením na stůl a šla si balit.

Měla s rodiči a Jindrou hned druhý den odjet k moři. Už se viděla na pláži, jak chytá bronz. Těšila se na šnorchlování s bráchou.Už se nemohla dočkat, stejně jako její bratr. Ten se ale nějak loudal a domů se nevracel.

Nemusí nás tak napínat, ještě jsme se smáli, vždyť stejně všichni víme, že bude mít zase samé jedničky. „Ten náš šprt,“ smála se vnučka.

První pátrání

Jindra se domů ale nevrátil během celého dne, ani večer a ani v noci. To už ho ale kromě nás a sousedů hledala i policie. Jindra zmizel beze stopy. Ve škole ještě byl, převzal si vysvědčení se samými jedničkami.

Před školou ho ještě viděli, jak se loučil s kamarády a říkal, že pospíchá domů balit na prázdniny.

A pak byl najednou pryč, ve vteřině. Tak to líčili jeho kamarádi. Kolem prý sice projela asi dvě auta, ale nikdo ho ani do jednoho neviděl nastupovat. Co se tedy mohlo stát? Kam zmizel a s kým, nebo sám? Ta nevyjasněnost, jak se to všechno stalo, nás ničila a ničí dodnes.

Monika nic jiného neviděla

Moje dcera se ocitla na samém dně, ale hledat svého syna nepřestala, ani na vteřinu, ani ve chvíli, kdy už jsme to všichni vzdali. Jindra byl prohlášen za nezvěstného. Nikdo nevěděl, co se stalo, zda žije, nebo ne.

Moje dcera ale nepřestávala doufat a věřit, že se její milovaný Jindříšek objeví. Že ho potká třeba na ulici a on se k ní radostně rozeběhne. Byla tím naprosto posedlá.

Hledala všude

Dcera neváhala zaměstnat soukromé detektivy, senzibily i kartářky a různé vědmy. Byla tím hledáním jako posedlá a nelitovala žádných finančních prostředků. Přestal ji zajímat její manžel, který ji varoval, že se takto úplně zničí.

Nestarala se ani o Pavlínku, která ji v té chvíli asi potřebovala ze všeho nejvíc. Monika ale nepřestla doufat a hledat.

První odešel můj muž

Velmi tíživá atmosféra naší rodiny měla zřejmě za následek, že se výrazně zhoršil zdravotní stav mého muže. Už je to pět let, co zemřel. Zhruba ve stejném čase odešla z domu i moje vnučka, která se se svojí mámou odcizila. Byla už dospělá a měla přítele. Rok po ní odešel od Moniky i její manžel.

Ani ten už neunesl dusné prostředí plné slz a fantazírování o tom, kde zrovna Jindřich asi je. Když jsem dceři říkala, že je sice dobré doufat, ale že žít se musí dál, obvinila mě, že jsem cynická a že jsem Jindru nikdy neměla dost ráda.

Její nervy to neunesly

Už je to dva roky, co se dcera pokusila o sebevraždu a pak se totálně zhroutila. Její pocuchané nervy jí definitivně vypověděly služby a ona skončila na psychiatrii. Je tam dodnes a prognóza není nijak příznivá. Chodím za ní pravidelně.

Někdy si docela slušně popovídáme, jindy se mnou vůbec nemluví nebo říká úplné nesmysly.

Věra P. (73), Příbram

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika