Koupil jsem si v bazaru zajímavý obraz, který mě doslova uhranul. V noci ale dívka na něm namalovaná ožívá a prochází se. Hledám jejího přítele.
Ten obraz, vystavený ve výloze bazaru na náměstí, mě zaujal na první pohled. Byla na něm namalovaná dívka s dlouhými vlasy. Seděla na dřevěném molu a na hlavě měla slaměný klobouk. Obraz na mě působil uklidňujícím dojmem, a tak jsem ho koupil.
Vzal jsem ho do podpaží a vyrazil směr domov. Dívka na mole se velikostí vešla přesně do mé pracovny. Jako by tam na ni volný prostor už čekal. Tu noc bylo vedro až k zalknutí. Otevřel jsem všechna okna, a přesto jsem se kolem „psí“ hodiny probudil.
Slyšel jsem hrozný rachot, kdesi za stěnou mé pracovny cosi velkého narazilo do stěny a zatřáslo s ní natolik, že jsem váhal, jestli nemám utéct do jiného pokoje, než se stěna provalí.
Byt jsem koupil nedávno za babku a pekelný zvuk skřípajícího a lisovaného plechu jsem slyšel už několikrát. Dům totiž stál v nebezpečné zatáčce, která už měla na svém kontě několik mrtvých.
Uviděl jsem ducha
Vstal jsem, šel do pracovny a rozsvítil světlo. Dívka sedící na mole a máčející si nohu v obraze chyběla. Od stěny, na níž obraz visel, vedly mokré stopy chodidel a mířily do koupelny.
Pootevřenými dveřmi jsem spatřil dívku z obrazu, jak sedí na okraji vany a sprchuje si nohy.
Sledoval jsem tu scénu s ústy otevřenými dokořán. Dívka mě nevnímala, přestože jsem přišel až těsně k ní. Voda ze sprchy dál smáčela její natažené nohy. Ale nejen voda, spolu s ní stékala po její kůži i temná tekutina… Krev!
Chystal jsem se zjevení oslovit, když vtom se zvedla a vyšla ven z koupelny, s očima hledícími hypnoticky před sebe. Vrátila se do obrazu, kde se proměnila opět v portrét!
Otisky bosých, krvácejících chodidel ale zůstaly na svém místě až do rána, kdy jsem je setřel.
Kde je druhý obraz?
Druhou noc se vše opakovalo. Dívka opustila molo a kráčela do koupelny. Vykasala si sukni a na holé nohy pouštěla ledovou vodu. Krev tvořila potůčky, které se klikatily jako živé do výpusti vany. Krátce poté znehybněla opět na obraze.
Dal jsem si tu práci a vyhledal předchozího majitele. Bál se, že mu chci byt vrátit poté, čeho jsem byl svědkem. O pekelném rachotu, kdy se krabatil plech a trhala stěna, samozřejmě věděl, o dívce na obrazu pochopitelně netušil nic. Nakonec mi řekl smutný příběh.
Oba zabil
Do bytu se před ním nastěhoval mladý pár. Byli to malíři. Jednou namalovali sami sebe. On svoji dívku na dřevěném mole, ona muže, naklánějícího se z mola k jezeru, jak nabírá vodu do dlaní. Krátce poté oba zahynuli.
Zatáčku v domě, kde dřív žili oni a dnes já, nevybral v noci kamion a oba zabil. Jejich obrazy zmizely. Jeden už mám. Zvykl jsem si na něj i na ducha, po kterém jen musím utírat stopy mokrých chodidel.
Teď hledám druhý obraz. Obraz muže nabírajícího do dlaní vodu z jezera. Chci, aby byly oba zase spolu. Jako tehdy onen chlapec a dívka, když ještě žili. Sháním ho dosud marně. Neviděli jste ho někde?
Petr (54), Pardubice
