Domů     Moje máma mi připomněla, kde hledat štěstí
Moje máma mi připomněla, kde hledat štěstí

S Jirkou, ač byl o dost starší, jsme prožívali nádherné chvíle. Jako bychom byli jeden pro druhého stvořeni. Ale pak jednou přišlo velmi nepříjemné překvapení.

Bývala jsem moderní dívka, emancipovaná a zuřivě nenávidící jakýkoli sentiment. Měla jsem krásné dětství a moc hodné rodiče, ale jakmile jsem začala brát rozum, kladla jsem si otázku, jak je možné, že jim stačí tak málo.

Máma porodila čtyři dcery a zůstala v domácnosti, táta pracoval v místní továrničce a zcela propadl muzicírování a ochotničení.

Vrcholem životního štěstí bylo pro něj převléknout se do kroje a coby člen dechovky složené z podobných strejců vyluzovat tóny pomocí tahací harmoniky. No potěš pánbu, říkala jsem si, když jsem chodila na gympl. Marně mě naši lákali, abych se také dala k ochotnickému divadlu.

„Jako že byla celému kraji pro smích?“ tázala jsem se s údivem. „Tak na to zapomeňte.“ Měla jsem jinačí cíle. Stala jsem se jedinou vysokoškolačkou v rodině a odstěhovala se z maloměsta, které mně čím dál víc lezlo na nervy. Pronajala jsem si pěkný byt a svět mi ležel u nohou jako poslušný pes.

Dost hezká

Naštěstí jsem byla zároveň dost hezká na to, aby si mě dobře všimli vlivní chlapíci, kteří se okolo mě ve firmě, kam jsem po škole nastoupila, vyskytovali ve velkém. Tomu nejvlivnějšímu jsem dělala asistentku.

Hlavou se mi honily lecjaké myšlenky, ač jsem si je snažila zakazovat. Přece nebudu, říkala jsem si, tak strašně povrchní, abych chodila s ředitelem.

To je tak hloupé, tak banální – šklebila jsem se na sebe do zrcadla, když jsem si fénovala dlouhé, vlnité vlasy, obarvené na blond. Navíc se ke mně chová absolutně nepřístupně. A vnucovat se, to tedy vážně není můj styl. V jídelně jsem nesčetněkrát vyslechla, jak je na tom manželství pana ředitele.

Údajně velmi špatně. Jeho manželka je nesympatická fuchtle, která doma poroučí a peníze vyhazuje oknem. Pan ředitel je po jejím boku nešťastný. Ale přistupuje k tomu jako chlap.

Nestěžuje si, nemluví o tom, a dokonce si ani nevšímá žen, které se kolem něj točí. Zcela se ponořil do práce, to je jeho recept na trápení.

No to bych se na to podívala – řekla jsem si s kuráží svých sedmadvaceti let. Tak pan ředitel že si nevšímá žen? Ba ani těch, co si obléknou povážlivě krátkou minisukni, halenku s výstřihem bůhvíkam a střevíčky na jehlových podpatcích? Ale těch si všiml.

„Kampak se chystáte, Irenko?“ vzhlédl ke mně a v očích se mu poprvé objevilo cosi jako zvědavost.

„Nikam, pane řediteli,“ odpověděla jsem lítostivě. „Abych řekla pravdu, neprožívám teď dobré období. Málem jsem se vdala, zrušili jsme to čtrnáct dní před svatbou. Naletěla jsem bezcharakternímu člověku.“

Byla to lež jako věž. Otřela jsem si neexistující slzu. Vstal od stolu a na znamení soucitu mě krátce objal. „To je mi moc líto,“ poznamenal. „Musíte se cítit bídně. Vezměte si dnes volno, já už to tady nějak zvládnu.“

Nikam, pane řediteli

To se mi nehodilo do krámu. „Kdepak, pane řediteli. Soukromé starosti nechávám doma. Jsem profesionál,“ odpověděla jsem hrdě. Uznale na mě pohlédl. Vše dopadlo dle očekávání. Když nástěnné hodiny ukázaly konec šichty, řekl:

„Přijala byste tedy aspoň pozvání na skleničku? Aby vám dnes nebylo tak smutno.“

Radostně jsem kývla. O zhruba deset měsíců později se ke mně přistěhoval. Slavila jsem vítězství. Zhořklo mi, když máma hlesla do telefonu: „Rozbila jsi mu manželství? Děvenko zlatá, to se ti vrátí.“

Bylo na střepy

Hloupost, nic jsem nerozbila. Bylo na střepy, ještě než jsem se objevila na scéně. Žil se sedmihlavou dračicí, neutekl jí jen kvůli pubertální dceři. Nakonec přece jen raději vyklidil pole, aby, jak řekl, ta ubohá holka neposlouchala pořád jenom jejich hádky.

Až u mě nalezl klid, porozumění a radost ze života. Byla jsem o šestnáct let mladší, ale to jsme vůbec nevnímali.

Báječně jsme se k sobě hodili. Trávili jsme večery ve vinárnách, víkendy na romantických výletech, několik týdnů u moře. Jeden pro druhého jsme se narodili – vylíčila jsem mámě, která, částečně uklidněná, odpověděla:

„No tak kéž bys měla pravdu, děvče.“ Naše štěstí přervalo jedno jediné zazvonění zvonku.

Za dveřmi stála vyzáblá puberťačka s očima zarudlýma od pláče, v povážlivě krátké džínové minisukni, v tričku odhalujícím velký kus břicha a se zeleným pruhem ve slámově plavých vlasech. Dívala se na mě jako na odporný hmyz.

Zato panu řediteli se vrhla do náruče s výkřikem: „Tati! Já už s ní doma nebudu! Vem mě k sobě, prosím!“ A tehdy se mi vybavila mámina slova: Děvenko zlatá, to se ti vrátí. Najednou se v mém útulném bytě nedalo žít. Celé to tu ovládla patnáctiletá Sabina.

Po týdnu stráveném v její společnosti jsem měla jasno: hysterický, pánovitý, rozmazlený, vzteklý, bezcitný spratek.

Těžko tomu uvěřit, ale vyhnala mě z ložnice, tvrdila, že má kvůli rozchodu rodičů a hádkám s deprimovanou matkou noční můry a nemůže spát sama v místnosti, neboť by zešílela hrůzou.

Královna Sabina

Ačkoli jsme byli s jejím otcem zvyklí chodit po restauracích, anebo si nechávat donášet jídlo domů, musela jsem začít vařit. „Když je v domácnosti dítě,“ mínil Jirka, „vařit se musí.“ Ale tohle nebylo dítě, nýbrž hydra, had s devíti hlavami.

Ještě ke všemu jsem vařit neuměla, nenapadlo mě, že to já, taková emacipovaná žena, budu někdy potřebovat.

Nebavilo mě to a nešlo mi to. K první večeři jsem připravila míchaná vajíčka, jedno z mála jídel, která jsem zaručeně ovládala. Sabina polkla jedno sousto, vyjekla, teatrálním gestem si sáhla na břicho, hodila vejce i s talířem do koše a řítila se na toaletu.

V duchu jsem si řekla: Jsem zvědavá, jak dlouho tohle vydržím.

Ty drzá lhářko

Jak já jsem se snažila! Až jsem samu sebe udivovala. Jsem to opravdu já? Napadlo mě, že musím mít Jirku opravdu ráda, když tohle podstupuji, když nezařvu: „Okamžitě vypadněte.

Oba!“ Ta zmije nás rozdělila, zamezila mi přístup do ložnice, u stolu neustále dávala najevo, že z mnou připravovaných pokrmů zvrací, udělala všechno pro to, aby veškerý tátův čas patřil jen jí.

Buďto vyžadovala, aby jí vysvětlil příklady z matematiky, anebo aby něco uvařil místo mě, protože, jak ráda vysvětlila, „ty její blafy se nedají žrát.“ Jednou jsme se pokusili odejít večer do divadla, těšila jsem se na to týdny, předvedla nám takový tanec svatého Víta, až vyděšený Jirka konstatoval, že raději zůstaneme doma.

„Tys nevěděl, že mám epilepsii?“ šklebila se. „To je určitě kvůli tomu, že jsi nás s mámou opustil.“ Já bych ti ukázala epilepsii, ty drzá lhářko, proklínala jsem ji v duchu. Vydržela jsem to asi půl roku.

Vosí hnízda

Krátce před Štědrým dnem přijela na návštěvu moje máma, jako vždy vlídná a laskavá jako anděl. Hned se pustila do pečení cukroví. Na ni si Sabina netroufla. „Tady to voní,“ poznamenala, když se vrátila z toulek.

A protože máma zrovna vytahovala z trouby plech horkých vanilkových rohlíčků, náhle zkrotlá puberťačka si k ní sedla a škemrala, jestli může ochutnat. „Vem si,“ usmála se máma. „A co mám ještě upéct?

Co máš ráda?“ Ta příšerná holka div nepředla jako přítulná kočka. „Jé, vosí hnízda, vosí hnízda!“ vykřikovala.

„No tak to byste mi měly, holky, pomoct, aby to bylo co nejrychleji,“ vyzvala máma nás obě. „Která bude drtit piškoty? Kdo chce míchat krém?“ Žasnoucí Jirka nás našel všechny tři svorně pracovat v kuchyni.

Z rádia se linuly koledy, na plotně voněla purpura, my jsme se skláněly nad cukrovím a Sabina hučela do mojí matky: „Proč jste vlastně tu vaši Irenu nenaučila vařit?“ Máma se pousmála. „To se přece dá napravit,“ poznamenala.

„Ještě dneska vás naučím linecké cukroví. A zítra vám předvedu, jak se smaží kapr.“ Sabina šťastně přikývla. Najednou z ní byla malá, roztomilá holčička. Dívala se s námi na pohádku a nechala se pohladit před spaním.

Irena (55), okolí Brna

reklama
Související články
30.9.2023
I když nás od sebe se sestrou dělí dva roky, bylo to jako nic a spíš nás všichni brali za dvojčata. Když jsme se před pěti lety přestaly vídat, těžce jsem to nesla. Za náš rozkol může Alžbětin manžel Honza. Je to nepříjemný chlap, který se ke mně nikdy nechoval hezky. Po jeho poslední eskapádě, která nás dost stála, jsem už na něj neměla sílu a naše vztahy ochladly. Proč zrovna on? Už kdy
28.9.2023
Byla jsem ještě malá holka. A naši po mně chtěli, abych si vybrala, zda chci po rozvodu bydlet s mámou, nebo s tátou. Probrečela jsem tenkrát celé noci. Naši se rozvedli, když mi bylo jedenáct. Nikdy na to nezapomenu, straší mě to ve snech dodnes, a to jsem v důchodu. A tak to občas ve spánku prožiji znovu a budím se zpocená a se slzami v očích: slyším řinkot rozbíjeného nádobí a hulákání, poot
26.9.2023
Eliška je bezvadné děvče, které by si mohlo z nápadníků vybírat, ale našla si takového ňoumu. Ještě ke všemu to je snad největší nešika na světě. Moje vnučka je jedináček, ale ne ten rozmazlený, naopak se naučila skvěle postarat o sebe a nebýt na nikom závislá. Když dcera otěhotněla, všichni jsme se na miminko moc těšili. Když se jim narodila holčička, byla nádherná a všichni si ji okamžitě
20.9.2023
Navzdory nemoci si užívám života. Děti o mě vzorně pečují, takže si nemohu na nic stěžovat. Žiji si tak dobře, jako nikdy jindy! Na děti jsem byla sama a nemohla jsem je rozmazlovat. Zpětně si uvědomuji, jak moc jsem na ně byla tolikrát přísná. Mnohdy i zbytečně! Po dvou klucích se mi narodila vytoužená holčička a já myslela, jak skvělý život mě čeká. Hodný manžel, a pěkné bydlení v čerstvě pos
18.9.2023
Tchána jsem měla ráda. Byl veselý, bezstarostný. Jen nám neřekl pár věcí… Bohužel byly docela zásadní. A nevíme, jak se s tím poprat. Do Mirkovy rodiny jsem skvěle zapadla. Jeho maminka sice byla zpočátku nedůvěřivá, to se ale časem změnilo. Její muž, tedy později můj tchán, Karel si mne ale hned zamiloval. Nebylo lepšího tchána Byl skvělým otcem, tchánem a i dědečkem pro naše vnoučata. T
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
PINKASOVA SYNAGOGA: Bývala hlavní stavbou pražského ghetta
epochanacestach.cz
PINKASOVA SYNAGOGA: Bývala hlavní stavbou pražského ghetta
Pinkasova synagoga je druhá nejstarší dochovaná synagoga v Praze a svým významem i architektonickou hodnotou představovala na dlouhou dobu hlavní stavbu pražského ghetta. Jako vzácná relikvie byl v Pinkasově synagoze po staletí chován praporec a roucho mesianistického mučedníka Šeloma Molcha, upáleného v Mantově roku 1532. Do své původní podoby byla synagoga obnovena v letech 1950–54. Památník obětí šoa
Pomstila jsem se, abych mohla odpustit
skutecnepribehy.cz
Pomstila jsem se, abych mohla odpustit
Můj manžel nepatřil nikdy mezi věrné muže. Dlouho jsem se tím trápila, až jsem mu začala nevěru oplácet. Sice o tom stále neví, ale já se od té doby cítím mnohem lépe. Po šestnácti letech manželství jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Zahýbal mi od samého začátku, věděli to všichni, jen já asi měla na
Našla si v Ulici milence?
nasehvezdy.cz
Našla si v Ulici milence?
Herečka ze seriálu Ulice Eliška Hanušová (28) se už před třemi lety provdala za herce Kryštofa Bašuse. V poslední dobou se ale povídá, že s ním není úplně šťastná a postupně si začíná více rozumět s
I delfíní matky „šišlají“ na mláďata
epochaplus.cz
I delfíní matky „šišlají“ na mláďata
Původ lidské řeči je stále ještě záhadou. Záchytné body hledají vědci v komunikaci zvířat, zvláště u pěvců. Ale zdá se, že mnohem blíže k nám budou mít delfíni.   Každé novorozeně se musí co nejrychleji nadechnout, jak lidské, tak zvířecí. Malí delfíni, kteří přicházejí na svět pod vodou, to ale mají složitější. I když vynořit
Oceněný seriál Had, známý jako Serpent, v říjnu na EPIC DRAMA
epochalnisvet.cz
Oceněný seriál Had, známý jako Serpent, v říjnu na EPIC DRAMA
Již tento týden uvidí diváci vysoce ceněný seriál Had, který poprvé v češtině uvede Epic Drama.  Napínavé osmidílné kriminální drama bude na kanálu vysíláno od 6. ledna, vždy v pátek ve 21:00.
Role náhradní mámy už má po krk?
nasehvezdy.cz
Role náhradní mámy už má po krk?
Když si herečka Agáta Kryštůfková (30) ze seriálu Táta v nesnázích našla partnera Tomáše Havlínka (31), měl už dceru Juditu (4) ve střídavé péči s herečkou Beátou Kaňokovou (34). A tak se musela ry
Jeskyně Lovelock: Žili zde kdysi obři?
enigmaplus.cz
Jeskyně Lovelock: Žili zde kdysi obři?
Na planetě je mnoho míst, která fascinují zároveň vědce i záhadology, a ENIGMA vám představuje ty nejzajímavější z nich. V tomto článku se vydáme do nitra tajemné jeskyně Lovelock v americkém státě Ne
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Čeští umělečtí skláři nadchli italské Benátky
iluxus.cz
Čeští umělečtí skláři nadchli italské Benátky
Sedmý ročník mezinárodního festivalu sklářského umění Venice Glass Week patřil i českým sklářům. Svá umělecká díla zde v rámci výstavy CZECH GLASS | FRAGILE představili Dana Zámečníková, Alena Matějka
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo
Zélandie, osmý světadíl, odhaluje tajemství svého vzniku i dobu potopení
21stoleti.cz
Zélandie, osmý světadíl, odhaluje tajemství svého vzniku i dobu potopení
Nový Zéland tvoří nejvyšší místo ponořené Zélandie, která formální status kontinentu získala v roce 2017. V letošním roce se vědcům podařilo dokončit její podrobné mapování i objasnit, jak vznikla a k