Domů     Moje máma mi připomněla, kde hledat štěstí
Moje máma mi připomněla, kde hledat štěstí
8 minut čtení

S Jirkou, ač byl o dost starší, jsme prožívali nádherné chvíle. Jako bychom byli jeden pro druhého stvořeni. Ale pak jednou přišlo velmi nepříjemné překvapení.

Bývala jsem moderní dívka, emancipovaná a zuřivě nenávidící jakýkoli sentiment. Měla jsem krásné dětství a moc hodné rodiče, ale jakmile jsem začala brát rozum, kladla jsem si otázku, jak je možné, že jim stačí tak málo.

Máma porodila čtyři dcery a zůstala v domácnosti, táta pracoval v místní továrničce a zcela propadl muzicírování a ochotničení.

Vrcholem životního štěstí bylo pro něj převléknout se do kroje a coby člen dechovky složené z podobných strejců vyluzovat tóny pomocí tahací harmoniky. No potěš pánbu, říkala jsem si, když jsem chodila na gympl. Marně mě naši lákali, abych se také dala k ochotnickému divadlu.

„Jako že byla celému kraji pro smích?“ tázala jsem se s údivem. „Tak na to zapomeňte.“ Měla jsem jinačí cíle. Stala jsem se jedinou vysokoškolačkou v rodině a odstěhovala se z maloměsta, které mně čím dál víc lezlo na nervy. Pronajala jsem si pěkný byt a svět mi ležel u nohou jako poslušný pes.

Dost hezká

Naštěstí jsem byla zároveň dost hezká na to, aby si mě dobře všimli vlivní chlapíci, kteří se okolo mě ve firmě, kam jsem po škole nastoupila, vyskytovali ve velkém. Tomu nejvlivnějšímu jsem dělala asistentku.

Hlavou se mi honily lecjaké myšlenky, ač jsem si je snažila zakazovat. Přece nebudu, říkala jsem si, tak strašně povrchní, abych chodila s ředitelem.

To je tak hloupé, tak banální – šklebila jsem se na sebe do zrcadla, když jsem si fénovala dlouhé, vlnité vlasy, obarvené na blond. Navíc se ke mně chová absolutně nepřístupně. A vnucovat se, to tedy vážně není můj styl. V jídelně jsem nesčetněkrát vyslechla, jak je na tom manželství pana ředitele.

Údajně velmi špatně. Jeho manželka je nesympatická fuchtle, která doma poroučí a peníze vyhazuje oknem. Pan ředitel je po jejím boku nešťastný. Ale přistupuje k tomu jako chlap.

Nestěžuje si, nemluví o tom, a dokonce si ani nevšímá žen, které se kolem něj točí. Zcela se ponořil do práce, to je jeho recept na trápení.

No to bych se na to podívala – řekla jsem si s kuráží svých sedmadvaceti let. Tak pan ředitel že si nevšímá žen? Ba ani těch, co si obléknou povážlivě krátkou minisukni, halenku s výstřihem bůhvíkam a střevíčky na jehlových podpatcích? Ale těch si všiml.

„Kampak se chystáte, Irenko?“ vzhlédl ke mně a v očích se mu poprvé objevilo cosi jako zvědavost.

„Nikam, pane řediteli,“ odpověděla jsem lítostivě. „Abych řekla pravdu, neprožívám teď dobré období. Málem jsem se vdala, zrušili jsme to čtrnáct dní před svatbou. Naletěla jsem bezcharakternímu člověku.“

Byla to lež jako věž. Otřela jsem si neexistující slzu. Vstal od stolu a na znamení soucitu mě krátce objal. „To je mi moc líto,“ poznamenal. „Musíte se cítit bídně. Vezměte si dnes volno, já už to tady nějak zvládnu.“

Nikam, pane řediteli

To se mi nehodilo do krámu. „Kdepak, pane řediteli. Soukromé starosti nechávám doma. Jsem profesionál,“ odpověděla jsem hrdě. Uznale na mě pohlédl. Vše dopadlo dle očekávání. Když nástěnné hodiny ukázaly konec šichty, řekl:

„Přijala byste tedy aspoň pozvání na skleničku? Aby vám dnes nebylo tak smutno.“

Radostně jsem kývla. O zhruba deset měsíců později se ke mně přistěhoval. Slavila jsem vítězství. Zhořklo mi, když máma hlesla do telefonu: „Rozbila jsi mu manželství? Děvenko zlatá, to se ti vrátí.“

Bylo na střepy

Hloupost, nic jsem nerozbila. Bylo na střepy, ještě než jsem se objevila na scéně. Žil se sedmihlavou dračicí, neutekl jí jen kvůli pubertální dceři. Nakonec přece jen raději vyklidil pole, aby, jak řekl, ta ubohá holka neposlouchala pořád jenom jejich hádky.

Až u mě nalezl klid, porozumění a radost ze života. Byla jsem o šestnáct let mladší, ale to jsme vůbec nevnímali.

Báječně jsme se k sobě hodili. Trávili jsme večery ve vinárnách, víkendy na romantických výletech, několik týdnů u moře. Jeden pro druhého jsme se narodili – vylíčila jsem mámě, která, částečně uklidněná, odpověděla:

„No tak kéž bys měla pravdu, děvče.“ Naše štěstí přervalo jedno jediné zazvonění zvonku.

Za dveřmi stála vyzáblá puberťačka s očima zarudlýma od pláče, v povážlivě krátké džínové minisukni, v tričku odhalujícím velký kus břicha a se zeleným pruhem ve slámově plavých vlasech. Dívala se na mě jako na odporný hmyz.

Zato panu řediteli se vrhla do náruče s výkřikem: „Tati! Já už s ní doma nebudu! Vem mě k sobě, prosím!“ A tehdy se mi vybavila mámina slova: Děvenko zlatá, to se ti vrátí. Najednou se v mém útulném bytě nedalo žít. Celé to tu ovládla patnáctiletá Sabina.

Po týdnu stráveném v její společnosti jsem měla jasno: hysterický, pánovitý, rozmazlený, vzteklý, bezcitný spratek.

Těžko tomu uvěřit, ale vyhnala mě z ložnice, tvrdila, že má kvůli rozchodu rodičů a hádkám s deprimovanou matkou noční můry a nemůže spát sama v místnosti, neboť by zešílela hrůzou.

Královna Sabina

Ačkoli jsme byli s jejím otcem zvyklí chodit po restauracích, anebo si nechávat donášet jídlo domů, musela jsem začít vařit. „Když je v domácnosti dítě,“ mínil Jirka, „vařit se musí.“ Ale tohle nebylo dítě, nýbrž hydra, had s devíti hlavami.

Ještě ke všemu jsem vařit neuměla, nenapadlo mě, že to já, taková emacipovaná žena, budu někdy potřebovat.

Nebavilo mě to a nešlo mi to. K první večeři jsem připravila míchaná vajíčka, jedno z mála jídel, která jsem zaručeně ovládala. Sabina polkla jedno sousto, vyjekla, teatrálním gestem si sáhla na břicho, hodila vejce i s talířem do koše a řítila se na toaletu.

V duchu jsem si řekla: Jsem zvědavá, jak dlouho tohle vydržím.

Ty drzá lhářko

Jak já jsem se snažila! Až jsem samu sebe udivovala. Jsem to opravdu já? Napadlo mě, že musím mít Jirku opravdu ráda, když tohle podstupuji, když nezařvu: „Okamžitě vypadněte.

Oba!“ Ta zmije nás rozdělila, zamezila mi přístup do ložnice, u stolu neustále dávala najevo, že z mnou připravovaných pokrmů zvrací, udělala všechno pro to, aby veškerý tátův čas patřil jen jí.

Buďto vyžadovala, aby jí vysvětlil příklady z matematiky, anebo aby něco uvařil místo mě, protože, jak ráda vysvětlila, „ty její blafy se nedají žrát.“ Jednou jsme se pokusili odejít večer do divadla, těšila jsem se na to týdny, předvedla nám takový tanec svatého Víta, až vyděšený Jirka konstatoval, že raději zůstaneme doma.

„Tys nevěděl, že mám epilepsii?“ šklebila se. „To je určitě kvůli tomu, že jsi nás s mámou opustil.“ Já bych ti ukázala epilepsii, ty drzá lhářko, proklínala jsem ji v duchu. Vydržela jsem to asi půl roku.

Vosí hnízda

Krátce před Štědrým dnem přijela na návštěvu moje máma, jako vždy vlídná a laskavá jako anděl. Hned se pustila do pečení cukroví. Na ni si Sabina netroufla. „Tady to voní,“ poznamenala, když se vrátila z toulek.

A protože máma zrovna vytahovala z trouby plech horkých vanilkových rohlíčků, náhle zkrotlá puberťačka si k ní sedla a škemrala, jestli může ochutnat. „Vem si,“ usmála se máma. „A co mám ještě upéct?

Co máš ráda?“ Ta příšerná holka div nepředla jako přítulná kočka. „Jé, vosí hnízda, vosí hnízda!“ vykřikovala.

„No tak to byste mi měly, holky, pomoct, aby to bylo co nejrychleji,“ vyzvala máma nás obě. „Která bude drtit piškoty? Kdo chce míchat krém?“ Žasnoucí Jirka nás našel všechny tři svorně pracovat v kuchyni.

Z rádia se linuly koledy, na plotně voněla purpura, my jsme se skláněly nad cukrovím a Sabina hučela do mojí matky: „Proč jste vlastně tu vaši Irenu nenaučila vařit?“ Máma se pousmála. „To se přece dá napravit,“ poznamenala.

„Ještě dneska vás naučím linecké cukroví. A zítra vám předvedu, jak se smaží kapr.“ Sabina šťastně přikývla. Najednou z ní byla malá, roztomilá holčička. Dívala se s námi na pohádku a nechala se pohladit před spaním.

Irena (55), okolí Brna

Související články
3 minuty čtení
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk