Domů     Moje máma mi připomněla, kde hledat štěstí
Moje máma mi připomněla, kde hledat štěstí

S Jirkou, ač byl o dost starší, jsme prožívali nádherné chvíle. Jako bychom byli jeden pro druhého stvořeni. Ale pak jednou přišlo velmi nepříjemné překvapení.

Bývala jsem moderní dívka, emancipovaná a zuřivě nenávidící jakýkoli sentiment. Měla jsem krásné dětství a moc hodné rodiče, ale jakmile jsem začala brát rozum, kladla jsem si otázku, jak je možné, že jim stačí tak málo.

Máma porodila čtyři dcery a zůstala v domácnosti, táta pracoval v místní továrničce a zcela propadl muzicírování a ochotničení.

Vrcholem životního štěstí bylo pro něj převléknout se do kroje a coby člen dechovky složené z podobných strejců vyluzovat tóny pomocí tahací harmoniky. No potěš pánbu, říkala jsem si, když jsem chodila na gympl. Marně mě naši lákali, abych se také dala k ochotnickému divadlu.

„Jako že byla celému kraji pro smích?“ tázala jsem se s údivem. „Tak na to zapomeňte.“ Měla jsem jinačí cíle. Stala jsem se jedinou vysokoškolačkou v rodině a odstěhovala se z maloměsta, které mně čím dál víc lezlo na nervy. Pronajala jsem si pěkný byt a svět mi ležel u nohou jako poslušný pes.

Dost hezká

Naštěstí jsem byla zároveň dost hezká na to, aby si mě dobře všimli vlivní chlapíci, kteří se okolo mě ve firmě, kam jsem po škole nastoupila, vyskytovali ve velkém. Tomu nejvlivnějšímu jsem dělala asistentku.

Hlavou se mi honily lecjaké myšlenky, ač jsem si je snažila zakazovat. Přece nebudu, říkala jsem si, tak strašně povrchní, abych chodila s ředitelem.

To je tak hloupé, tak banální – šklebila jsem se na sebe do zrcadla, když jsem si fénovala dlouhé, vlnité vlasy, obarvené na blond. Navíc se ke mně chová absolutně nepřístupně. A vnucovat se, to tedy vážně není můj styl. V jídelně jsem nesčetněkrát vyslechla, jak je na tom manželství pana ředitele.

Údajně velmi špatně. Jeho manželka je nesympatická fuchtle, která doma poroučí a peníze vyhazuje oknem. Pan ředitel je po jejím boku nešťastný. Ale přistupuje k tomu jako chlap.

Nestěžuje si, nemluví o tom, a dokonce si ani nevšímá žen, které se kolem něj točí. Zcela se ponořil do práce, to je jeho recept na trápení.

No to bych se na to podívala – řekla jsem si s kuráží svých sedmadvaceti let. Tak pan ředitel že si nevšímá žen? Ba ani těch, co si obléknou povážlivě krátkou minisukni, halenku s výstřihem bůhvíkam a střevíčky na jehlových podpatcích? Ale těch si všiml.

„Kampak se chystáte, Irenko?“ vzhlédl ke mně a v očích se mu poprvé objevilo cosi jako zvědavost.

„Nikam, pane řediteli,“ odpověděla jsem lítostivě. „Abych řekla pravdu, neprožívám teď dobré období. Málem jsem se vdala, zrušili jsme to čtrnáct dní před svatbou. Naletěla jsem bezcharakternímu člověku.“

Byla to lež jako věž. Otřela jsem si neexistující slzu. Vstal od stolu a na znamení soucitu mě krátce objal. „To je mi moc líto,“ poznamenal. „Musíte se cítit bídně. Vezměte si dnes volno, já už to tady nějak zvládnu.“

Nikam, pane řediteli

To se mi nehodilo do krámu. „Kdepak, pane řediteli. Soukromé starosti nechávám doma. Jsem profesionál,“ odpověděla jsem hrdě. Uznale na mě pohlédl. Vše dopadlo dle očekávání. Když nástěnné hodiny ukázaly konec šichty, řekl:

„Přijala byste tedy aspoň pozvání na skleničku? Aby vám dnes nebylo tak smutno.“

Radostně jsem kývla. O zhruba deset měsíců později se ke mně přistěhoval. Slavila jsem vítězství. Zhořklo mi, když máma hlesla do telefonu: „Rozbila jsi mu manželství? Děvenko zlatá, to se ti vrátí.“

Bylo na střepy

Hloupost, nic jsem nerozbila. Bylo na střepy, ještě než jsem se objevila na scéně. Žil se sedmihlavou dračicí, neutekl jí jen kvůli pubertální dceři. Nakonec přece jen raději vyklidil pole, aby, jak řekl, ta ubohá holka neposlouchala pořád jenom jejich hádky.

Až u mě nalezl klid, porozumění a radost ze života. Byla jsem o šestnáct let mladší, ale to jsme vůbec nevnímali.

Báječně jsme se k sobě hodili. Trávili jsme večery ve vinárnách, víkendy na romantických výletech, několik týdnů u moře. Jeden pro druhého jsme se narodili – vylíčila jsem mámě, která, částečně uklidněná, odpověděla:

„No tak kéž bys měla pravdu, děvče.“ Naše štěstí přervalo jedno jediné zazvonění zvonku.

Za dveřmi stála vyzáblá puberťačka s očima zarudlýma od pláče, v povážlivě krátké džínové minisukni, v tričku odhalujícím velký kus břicha a se zeleným pruhem ve slámově plavých vlasech. Dívala se na mě jako na odporný hmyz.

Zato panu řediteli se vrhla do náruče s výkřikem: „Tati! Já už s ní doma nebudu! Vem mě k sobě, prosím!“ A tehdy se mi vybavila mámina slova: Děvenko zlatá, to se ti vrátí. Najednou se v mém útulném bytě nedalo žít. Celé to tu ovládla patnáctiletá Sabina.

Po týdnu stráveném v její společnosti jsem měla jasno: hysterický, pánovitý, rozmazlený, vzteklý, bezcitný spratek.

Těžko tomu uvěřit, ale vyhnala mě z ložnice, tvrdila, že má kvůli rozchodu rodičů a hádkám s deprimovanou matkou noční můry a nemůže spát sama v místnosti, neboť by zešílela hrůzou.

Královna Sabina

Ačkoli jsme byli s jejím otcem zvyklí chodit po restauracích, anebo si nechávat donášet jídlo domů, musela jsem začít vařit. „Když je v domácnosti dítě,“ mínil Jirka, „vařit se musí.“ Ale tohle nebylo dítě, nýbrž hydra, had s devíti hlavami.

Ještě ke všemu jsem vařit neuměla, nenapadlo mě, že to já, taková emacipovaná žena, budu někdy potřebovat.

Nebavilo mě to a nešlo mi to. K první večeři jsem připravila míchaná vajíčka, jedno z mála jídel, která jsem zaručeně ovládala. Sabina polkla jedno sousto, vyjekla, teatrálním gestem si sáhla na břicho, hodila vejce i s talířem do koše a řítila se na toaletu.

V duchu jsem si řekla: Jsem zvědavá, jak dlouho tohle vydržím.

Ty drzá lhářko

Jak já jsem se snažila! Až jsem samu sebe udivovala. Jsem to opravdu já? Napadlo mě, že musím mít Jirku opravdu ráda, když tohle podstupuji, když nezařvu: „Okamžitě vypadněte.

Oba!“ Ta zmije nás rozdělila, zamezila mi přístup do ložnice, u stolu neustále dávala najevo, že z mnou připravovaných pokrmů zvrací, udělala všechno pro to, aby veškerý tátův čas patřil jen jí.

Buďto vyžadovala, aby jí vysvětlil příklady z matematiky, anebo aby něco uvařil místo mě, protože, jak ráda vysvětlila, „ty její blafy se nedají žrát.“ Jednou jsme se pokusili odejít večer do divadla, těšila jsem se na to týdny, předvedla nám takový tanec svatého Víta, až vyděšený Jirka konstatoval, že raději zůstaneme doma.

„Tys nevěděl, že mám epilepsii?“ šklebila se. „To je určitě kvůli tomu, že jsi nás s mámou opustil.“ Já bych ti ukázala epilepsii, ty drzá lhářko, proklínala jsem ji v duchu. Vydržela jsem to asi půl roku.

Vosí hnízda

Krátce před Štědrým dnem přijela na návštěvu moje máma, jako vždy vlídná a laskavá jako anděl. Hned se pustila do pečení cukroví. Na ni si Sabina netroufla. „Tady to voní,“ poznamenala, když se vrátila z toulek.

A protože máma zrovna vytahovala z trouby plech horkých vanilkových rohlíčků, náhle zkrotlá puberťačka si k ní sedla a škemrala, jestli může ochutnat. „Vem si,“ usmála se máma. „A co mám ještě upéct?

Co máš ráda?“ Ta příšerná holka div nepředla jako přítulná kočka. „Jé, vosí hnízda, vosí hnízda!“ vykřikovala.

„No tak to byste mi měly, holky, pomoct, aby to bylo co nejrychleji,“ vyzvala máma nás obě. „Která bude drtit piškoty? Kdo chce míchat krém?“ Žasnoucí Jirka nás našel všechny tři svorně pracovat v kuchyni.

Z rádia se linuly koledy, na plotně voněla purpura, my jsme se skláněly nad cukrovím a Sabina hučela do mojí matky: „Proč jste vlastně tu vaši Irenu nenaučila vařit?“ Máma se pousmála. „To se přece dá napravit,“ poznamenala.

„Ještě dneska vás naučím linecké cukroví. A zítra vám předvedu, jak se smaží kapr.“ Sabina šťastně přikývla. Najednou z ní byla malá, roztomilá holčička. Dívala se s námi na pohádku a nechala se pohladit před spaním.

Irena (55), okolí Brna

reklama
Související články
23.5.2024
Mateřská láska je od počátku věků tím nejpevnějším poutem. Vypiplat z dítěte muže a pak ho muset přenechat nějaké jiné, to může být pro matku skoro k nepřežití. Manžel se upil, když byly synovi, mému milovanému Adámkovi, tři roky. V té době se ze mě stala tvrdá ženská, pochopila jsem, že se se mnou život mazlit nebude a že co si nevydupu ze země, to nebudu mít. Na lásku jsem už nevěřila. S manž
18.5.2024
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme se do sebe v době, kdy byl ještě ženatý a já byla sama s malou dcerou Danou. Měla jsem
17.5.2024
Můj syn byl vždycky samotář, seznamování s lidmi nebylo nic pro něj. Už jsem se bála, že si žádnou nevěstu nenajde. Tu pravou potkal až ve čtyřiceti. Náš syn Fanoušek byl vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu a už jsme se s manželem báli, že se potomka snad nikdy nedočkáme. Když se František narodil, byli jsme nejšťastnější pod sluncem. Viděli jsme se v něm a zahrnovali ho
15.5.2024
Chodí nafintěná a jen se tahá s chlapy. Bere vše! Je jí to jedno. Stydím se za ni a pomluvy už ani nevnímám. Takovou potupu jsem si od vlastní dcery nezasloužila! Už je to pár let, co jsem vzdala marné pokusy jí nějak domluvit. Nebo zjistit příčinu jejího, pro mě naprosto nepochopitelného chování. Občas mám pocit, že se ta nešťastná holka snad zbláznila. Začalo to úplně nevinně, rozchodem s jej
14.5.2024
Mám snad tu nejhorší švagrovou na světě! Je na mě vysazená už od začátku. Nejhorší na celé situaci je fakt, že se mě můj muž nezastane. Když jsem potkala Martina, byla jsem už vdova s dcerou na studiích. Můj manžel tragicky zahynul na cestě z práce. Prostě jednoho rána odjel a už se nám nikdy nevrátil. Naší Kačence bylo v té době osm let. Žily jsme pak mnoho let jen jedna pro druhou a vlastně n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
epochalnisvet.cz
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
Nová lasvegaská dominanta se pyšní hned dvěma světovými rekordy. Předně na světě nenajdete větší kulovitou stavbu a zároveň je fasáda MSG Sphere opatřena největší LED obrazovkou! Displej zabírá úctyhodných 54 000 metrů čtverečních, a tak by do kapsy strčil i pražský Václavák!   K začátkům této unikátní stavby se musíme vrátit do února 2018, kdy
Krémové houbové rizoto
tisicereceptu.cz
Krémové houbové rizoto
Provoňte ho aromatickými bylinkami, jako je rozmarýn nebo tymián. Ingredience 250 g kulatozrnné rýže 200 g hub, nejlépe hříbků 80 ml bílého vína 100 g másla 30 g šalotky 70 g parmazánu 6 l
Holubího reka nechali vycpat
historyplus.cz
Holubího reka nechali vycpat
Obránci francouzské pevnosti Vaux, střežící přístup k Verdunu, se už dlouho neudrží. „Tohle je naše jediná šance,“ říká velitel a vysílá jejich posledního poštovního holuba es žádostí o pomoc… Nezbývá než doufat, že holub Vaillant poselství doručí. Od 2. června 1916 Němci útočí na opevnění Vaux, střežící severovýchodní přístup k městu Verdunu. Major Sylvain Eugène Raynal (1867–1939) tuší,
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
epochaplus.cz
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
Drogy, sex a rock’n’roll. Život Janis Joplin, legendární zpěvačky s nakřáplým hlasem, která se stala ikonou hippies a symbolem ženské svobody, byl plný vášně, excesů a tragického konce v pouhých 27 letech.   Hudební svět ještě nestihl smířit se ztrátou Jimiho Hendrixe, a už 4. října 1970 truchlí znovu. Na předávkování drogami umírá v prokletém věku
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
21stoleti.cz
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
Nový článek Michaliny Kazek a Lenky Chodákové z Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily, který vyšel v prestižním časopise Plos Biology, ukazuje, jak důležité je pro organismy nastavi
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
nasehvezdy.cz
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
Zpěvačka Ewa Farna (30) je na vrcholu kariéry, a tak nechce vynechat ani jedno vystoupení, dokud vyprodává haly. To však znamená, že své tělo rozhodně nešetří. Málo spí a jídlo si koupí tam, kde to z
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
iluxus.cz
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
Společnost Sennheiser dnes oznámila zahájení prodeje nejnovějších plně bezdrátových sluchátek – Sennheiser Accentum True Wireless. Sluchátka vynikají mimořádnou ergonomií, hybridním aktivním potlačení
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
enigmaplus.cz
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
Síť podzemních tunelů a bunkrů pod hlavním městem Německa má především souvislost s obdobími druhé světové války a následné studené války, která rozdělila svět i samotný Berlín. Se zdejším podzemím je
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
nejsemsama.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
skutecnepribehy.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
epochanacestach.cz
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
Zoologická zahrada nebo přesněji Zoopark Chomutov se mezi českými zoo může pochlubit jedním prvenstvím. Je totiž sice jednou z nejmladších, ale současně svou rozlohou 112 hektarů největší českou zoo, téměř dvakrát tak velkou, než je ta pražská. Zakladatel a jeho velký sen Přitom tradice chovu zvířat na stejném místě pochází už z předválečného období. Ve zdejším městském