Domů     Za všechno můžu jen já
Za všechno můžu jen já
3 minuty čtení

Když vám někdo neustále připomíná vaši „údajnou“ vinu, začnete se vinni cítit, i když jste nic neudělali. A zoufalství vás tak nikdy neopustí.

Právě běží můj nejoblíbenější seriál v televizi. Hlavní hrdina zrovna řeší dramatickou situaci, když se ozve to známé: „Boženóóó…“ Všechno se ve mně vzepře. Co zase chce? Proč právě teď! Určitě to dělá naschvál, abych se nemohla koukat.

Jeho nenávist vůči mně je tak velká, že se svého manžela Jardy začínám bát. Jeho zlobu ale stále nemůžu pochopit.

Zahrada byla naše láska

Potřeboval by odbornou pomoc, ale k psychiatrovi či psychologovi ho prostě nedostanu. Cítím za něj určitou zodpovědnost, ale vinna určitě nejsem. S Jardou jsme spolu už skoro čtyřicet let. Prožili jsme normální život a vychovali dvě děti.

Moji rodiče nám odkázali chalupu s pěknou zahradou. Začali jsme tam jezdit s dětmi a postupně se učili, jak pečovat o zahradu. Stal se z toho brzy náš velký koníček. Doslova vášeň. Na zahrádce jsme proto trávili stále více času.

Nechtěla jsem, aby tam lezl

Před sedmi lety se manžel rozhodl, že poněkud „zredukuje“ košaté stromy na našem pozemku. Nechtěla jsem, aby kvůli tomu lezl na žebřík. Říkala jsem, že raději zavoláme odborníka, který nám stromy prořeže. Ovšem Jarda o tom nechtěl ani slyšet. Prý to dělal už víckrát a nikdy jsem tak nevyváděla.

Proč jsem nemlčela!

Zmlkla jsem, protože jinak bych mu musela připomenout, že to, co dělal v mládí, už nyní nemusí jít tak lehce. On byl ale vždy velký ješita a věk si nechtěl připouštět. Celá akce probíhala celkem v klidu.

Když pak Jarda prořezával naši starou lípu, upozornila jsem ho na to, že přehlédl jednu větev, kterou bylo třeba uříznout. Natáhl se k ní. A spadl ze žebříku.

Dlouhá léčba

Poranění páteře bylo fatální a manžel ochrnul na dolní polovinu těla. Mnoho měsíců podstupoval rehabilitaci. Ta jeho stav sice do jisté míry zlepšila, ale chodit už nikdy nebude. Jarda si od rehabilitace hodně sliboval a tohle ho srazilo zpět na dno. Jarda se úplně změnil.

Byl náhle zlý

Z toho, že skončil na vozíku, obviňuje mě. Kdybych prý nechtěla uříznout tu pitomou větev, nic by se mu nestalo. A tak se náš vztah proměnil v hotové peklo. Manžel mě psychicky vydírá a šikanuje. Týrá mě tím, že mě neustále komanduje, vymýšlí si nesmyslné potíže a vyčítá.

Bývá také dost hrubý a někdy i agresivní. To potom po mně hází různé předměty, vozíkem mě zatlačí do kouta a bije mě holí. Jeho nenávist vůči mně i světu z něj přímo kape. Navíc začal pít. Ale opustit ho prostě nemůžu. Potřebuje moji pomoc, i když se ho bojím.

Eva N. ( 64), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.