Na tom, že se člověk zamiluje, není nic špatného ani divného. Když přitom ale vědomě ubližuje druhým, může nakonec dojít k tragédii.
Pavel se těžce zvedá ze sedadla. Jsme v jednací síni vrchního soudu, a právě nás vyzvali, abychom se postavili. Bude vynesen rozsudek. Můj zeť mě přímo hypnotizuje pohledem. Zoufale na mně visí a mám strach, že se zhroutí. Nakonec by vůbec nebylo divu. Po tom všem, co se nám stalo.
Dcera byla vybíravá
Jako malá holčička byla naše Marcelka opravdu úžasné dítě. Alespoň jsme si to tak s manželem namlouvali. Učila se totiž dobře, byla poslušná a hodná. Jen v jedné věci nás dokázala dost zlobit. Byla totiž strašně vybíravá. A to ve všem.
Ať už se jednalo o výběr toho „správného“ penálu do školy, nebo o sandálky na léto. Ovšem stejně tak jí nebyli vhod mnozí kamarádi. Jen tak si ji nikdo nezískal. A to jí vydrželo přes celou pubertu až do dospělosti.
Nápadníci ostrouhali
Marcela vyrostla do krásy. Opravdu to byla moc hezká dívka, kolem které se kluci jen točili a mohli na ní oči nechat. Jí však žádný nebyl vhod. Měla svou jasnou představu o partnerovi a za tou si šla bez ohledu na okolnosti.
Dlouho to vypadalo, že zůstane u těch chvilkových známostí, kterými procházela, už natrvalo. Pak konečně do jejího vzorku jeden chlapík zapadl. Byl to Pavel. Pavel byl o patnáct let starší. Člověk, který měl už své dobré postavení v práci, slušné finanční zázemí.
Ze všeho nejvíc byl ale doopravdy hodný, laskavý a do Marcely se moc zamiloval. I on ji svým charismatem naprosto okouzlil a přestala dál vybírat. Musím říct, že tehdy se nám s manželem doopravdy ulevilo a začali jsme chystat svatbu.
Šťastné manželství
Rok po svatbě se Marcele a Pavlovi narodil syn Mareček. Oba byli šťastní. A Pavel by byl pro svého syna a ženu, udělal cokoli. Často jsme se v té době navštěvovali a užívali si krásných společných chvilek.
Pavel by byl rád ještě jedno dítě, ale nějaký čas se to nedařilo. Pak přece jen moje dcera ve svých jednačtyřiceti otěhotněla a narodila se nám další krásná Marcelka. Pavel z ní byl úplně hotový. Byla to jeho malá princezna. Marečkovi bylo v té době už čtrnáct a svou sestru také zbožňoval.
Nečekané potíže
Pavel Marcele s malou velmi pomáhal, také já a Marek jsme dokázali holčičku pohlídat. Moje dcera tak měla dost času na to, aby se věnovala sama sobě a svým zálibám. Tehdy jsem to schvalovala. Byla přece jen už „starší“ maminka a potřebovala mít občas klid pro sebe.
Dnes si ale hrozně vyčítám, že jsem k tomu neštěstí svým postojem přispěla. Nikoho z nás však nenapadlo vyčítat jí, že chodí odpoledne do fitka a vrací se stále později. Při druhém těhotenství dost nabrala, a chtěla si proto vylepšit postavu. Proti tomu se přece nedalo nic namítat.
Pavel se hrozně trápil
Nedalo se ale přehlédnout, že doma to u mé dcery vůbec neklape, tak jako dřív. Vztahy mezi ní a Pavlem pomalu, ale jistě ochladly. A Pavel to velice těžce nesl. Zpočátku vůbec nechápal, co se děje.
Snažil se Marcelku znovu okouzlit, jako kdysi, ale cítil, že na to nemá, že proti konkurenci, která v tom zřejmě hraje roli, neobstojí.
Konečně se přiznala
Pod tlakem okolností i nás se dcera konečně přiznala. Už dva roky chodí se svým trenérem z fitka. S o dvanáct let mladším svalovcem. Miluje ho a chce žít s ním. Marcelku si prý vezme k sobě a Marek může zůstat s tátou.
Pavel tuhle situaci už neunesl. Dostal infart a skončil na nějaký čas v nemocnici. Všechno mi to připadalo jako ve snu. Zlém snu. Jak nám mohla Marcela něco takového udělat. Myslela jenom na sebe!
Samota a zoufalství
Když můj zeť přišel z nemocnice, našel byt prázdný. Všechny věci jeho manželky a dcery byly pryč a domů se vrátil jen Marek, který mezitím bydlel u mě. Dodatečně jsme společně oslavili jeho osmnáctiny. Bohužel jsme si dostatečně nevšímali toho, že se s ním děje něco nedobrého.
Strašlivý konec
Když moje dcera měla autonehodu, vůbec nás nenapadlo, co vše nás ještě čeká. Tragická událost se odehrála na rovné silnici, kde důvod k havárii žádný nebyl. Autu selhaly brzdy a moje dcera nabourala do stromu.
Ještě ji stačili dovézt do nemocnice, tam zemřela. Ukázalo se, že nešlo o nešťastnou nehodu ani o sebevraždu, ale o úmyslné poškození brzdového systému. Vyšetřování nakonec dovedlo kriminalisty až k mému vnukovi.
Ten se okamžitě přiznal. Nechtěl totiž ublížit své matce, ale jejímu milenci. Tragickou hrou osudu si ale do milencova vozu sedla Marcela. A vnuka teď soudí za pokus o vraždu.
Jak s tím vším budeme žít dál?
Můj vnuk skončil ve vězení. O čtyřletou Marcelku se stará s mou pomocí Pavel. Přišla jsem už o dceru, o vnuka a bojím se i o zetě. Co když se znovu zhroutí? Kdo se pak postará o vnučku, kdo pomůže při návratu na svobodu mému vnukovi? Já už to asi nebudu.
Snažím se ze všech sil svůj boj s rakovinou nevzdávat. Ale vítěz asi nebudu.
Petra H. (71), východní Čechy
