Když už jsem si myslela, že mě v životě nic hezkého nečeká, potkala jsem Tomáše. Nikdy by mě ale nenapadlo, co tato pozdní láska způsobí.

Alena k nám do práce nastoupila už před pěti lety. I když je o více než patnáct let mladší, brzy jsme se spřátelily.

Jí maminka zemřela velmi brzy, a tak ji ve mně asi trochu viděla a já, která jsem vychovala dva raubíře, byla šťastná, že mám konečně s kým vést ty holčičí řeči.

Fešný doktor

Přestože moji synové si už dávno vedli vlastní život a bydleli s přítelkyněmi, do ženění se nehrnuli. A tak jsem Aleně s chutí nabídla i své služby a občas pohlídala malou Ditu. Jednou se Alenka vrátila domů se svým tátou a představila nás.

Blížil se sice k sedmdesátce, ale byl to velký fešák. A přestože už je v důchodu, chodí na pár hodin vypomáhat na chirurgii, kde býval primářem.

Vyhledával mou společnost

Časem jsem si uvědomila, že se Tomáš u dcery objevil téměř vždy, když jsem tam byla já. „Táta se do tebe snad zamiloval,“ smála se. A pak mi jednou opravdu zavolal: „Promiňte, paní Dano, doufám, že se nebudete zlobit.

Ale rád bych vás pozval do divadla.“ Nastalo nádherné období! Už dlouho jsem se necítila tak báječně!

Trávili jsme spolu čím dál víc času. „Manželka zemřela, když byly Alence tři roky,“ vyprávěl, „ale zvládli jsme to, i když to bylo někdy složité.“ Stalo se pravidlem, že jsme alespoň dvakrát týdně trávili večery spolu. Nikdy mě nenapadlo, že se po padesátce ještě dokážu zamilovat!

Jeho nabídka mě zaskočila

„Danuško, nechtěla by sis mě vzít?“ zaskočil mě jednou při večeři. „Já, nevím,“ koktala jsem, „překvapil jsi mě!“ „Za rok mi bude sedmdesát, „pokračoval, „Do práce vlastně chodím jen proto, abych se zabavil. O peníze nejde, jsem zajištěný.

Mohli bychom spolu ještě cestovat a užívat si pár let života.“ A tak jsme začali uvažovat o společném stáří.

Takovou nenávist jsem nečekala

Alenu ale zpráva rozhodila: „To mě nenapadlo, že jsi taková zlatokopka,“ syčela na mě. „Vetřela ses k nám, abys zobla bohatýho chlapa?“ Marně jsem se bránila, že jsem jejího otce poznala až díky ní! „Není tak složitý si zjistit, že máme majetek! Že má táta kromě domu tady ve městě ještě pozemky a dva činžáky v Praze.“

„To jsem do této chvíle netušila, a je mi to jedno!“ odsekla jsem. „Tomáši, já si tě vzít nemůžu,“ oznámila jsem mu.

„Narušilo by to tvůj vztah s Alenkou.“ Držel mě za ruce a díval se mi do uslzených očí, „Alenu přece neošidím, ale s tebou se najednou cítím tak šťastný, nechci se tě vzdát.“ A tak jsem se k němu přestěhovala.

Jen pomluvy jí nestačily

Od té doby se s ním Alena scházela jen tak, abychom se nepotkaly. V práci dala dokonce výpověď s tím, že nebude na jednom pracovišti se „starou, vypočítavou zlatokopkou“, jak o mně roznášela. Naše svatba byla malá. Jen dva svědci a my.

Na můj popud udělal Tomáš pořádek a sepsal podrobnou poslední vůli. Veškerý majetek připadne dceři.

Ani to neprolomilo ledy. Alena odmítá náš vztah přijmout. Když se sejdou, chová se k Tomášovi normálně, ale prý nesmí mluvit o mně. „Určitě si to časem sedne,“ doufá on, ale já si nejsem

vůbec jistá.

Dana T. (56), Frenštát pod Radhoštěm