Bratranec rád cestoval a byl to společenský člověk. Jednou si přivezl z cest podivný suvenýr a od té chvíle se změnil. Soška chtěla škodit.

Můj bratranec Pavel byl po celý život nadšeným cestovatelem. Vydělával si dost peněz a mohl si tedy dovolit jezdit i do různých exotických zemí. Z každé své výpravy přivezl i spoustu suvenýrů.

Některé si nechával na památku, jiné rozdával příbuzenstvu a známým. Pak se ale něco ošklivě změnilo. Po návratu z rovníkové Afriky se Pavel začal chovat divně. Bál se lidí, většinu času trávil zavřený doma.

Zkrat, nebo neštěstí?

Dva měsíce po návratu z této cesty našli Pavla mrtvého. Pustil si plyn. Nezanechal ani dopis na rozloučenou. Po bratranci zůstala spousta věcí, včetně suvenýrů z cest.

Byla mezi nimi i zvláštní, tajemně vypadající soška, kterou si přivezl právě z onoho posledního výletu. Chtěla jsem si ji vzít, ale předběhla mě sestřenice Petra, Pavlova sestra.

Proto jsem se s ní nepřela a sošku jí nechala. V tu chvíli jsem neměla tušení, jak dobře jsem udělala. Od bratrancova pohřbu neuplynulo ani čtrnáct dnů, když mi zavolal Petry manžel. Líčil mi, jak se mu žena mění před očima. Uzavřela se do sebe, úplně se změnila.

Zatmění mysli

Vypadalo to, že se něčeho bojí. Připadala si prý, jako by ji někdo pronásledoval. Za další dva týdny ji musel manžel odvézt na psychiatrii. Využila jsem příležitosti a sošku si půjčila. Měla jsem brzy několik zatmění před očima a úplných výpadků paměti.

Začaly mě trápit nesnesitelné deprese. Řekla jsem o tom Petřině manželovi.

K mému překvapení to nepovažoval za hloupost. Společně jsme exotickou hračku odvezli za město a tam ji zakopali do země. Můj psychický stav se zlepšil okamžitě. Petru po třech týdnech propustili z léčebny a i ona se rychle vracela k normálu.

Doufáme, že tu sošku pohřbenou za městem v zemi nikdo nikdy nevykope a nestane se její další obětí.

Alena (54), Praha