Když jsme přišly se sestrou o otce, oběma se nám ulevilo. Nebyl to hodný člověk. Sestra mu chtěla po smrti vyčinit, a tak se rozhodla vyvolat jeho ducha.

S mladší sestrou Petrou nemáme na našeho otce příliš hezké vzpomínky. Byl na nás celý život přísný a někdy i zlý. Stejně jako na naši maminku. Když zemřel, oběma se nám ulevilo.

Po pěti letech Petru napadlo, že bychom mohly v den výročí jeho smrti vyvolat jeho ducha a říci mu, jak moc nám blížil.

Celé se nám to ale vymklo z rukou. Maminka nám zemřela, když mi bylo dvanáct let. Pro mě i moji sestru to byla obrovská rána. Jsem o tři roky starší než Petra, takže jsem se snažila být mladší sestře oporou a zastat také trochu roli maminky.

Nepěkné vzpomínky

Náš otec nebyl dobrý člověk. Mluvím o něm v minulém čase, protože několik let po mamince zemřel také. Nejhorší na tom bylo, že se nám s Petrou vlastně ulevilo. Nemáme na něj dobré vzpomínky.

Milovaná maminka

Maminka pro nás byla andělem. Snesla by nám modré z nebe. Měla srdce ze zlata. I když jsme neměli moc peněz, maminka nám to dokázala vynahradit. Hrála si s námi, pomáhala nám s úkoly, učila nás vařit, zkrátka nám věnovala každý kousek svého času i srdce.

Velmi nás milovala. Nikdy jednu z nás neupřednostňovala před tou druhou. A platilo to i obráceně.

Na všechny křičel

Bohužel ale byla na všechno sama. Otec byl typický hospodský typ, z práce rovnou na pivo s kamarády. Vždy si jich tam dal několik do obou nohou, takže když se vrátil okolo půlnoci domů, uměl jen řvát a nadávat. Nic, co mamka udělala, pro něj nebylo dost dobré.

Dokázal ji seřvat na dvě doby i za to, že mu málo osladila kávu nebo nandala na talíř málo knedlíků.

Na nás se sestrou křičel hlavně kvůli škole. Jakmile jsme nenosily domů jedničky, mohl se zbláznit. Nikdy nás za nic nepochválil. Obě si myslíme, že naši mamku tak trochu uštval. Nikdy jí s ničím nepomohl a psychicky ji deptal.

Chtěl po ní stále víc

Když maminka onemocněla rakovinou, vyžadoval po ní snad ještě více, než když byla zdravá. Ona tím pádem neměla sílu, aby se s nemocí vypořádala. Klidně jí nadával do simulantů a nešetřil ani jinými nadávkami. Maminka nám chřadla před očima.

Kolikrát jsme se s Petrou otci postavily, ale stálo nás to akorát pár facek a spoustu křiku. Nic jsme pro něj neznamenaly.

Měly jsme jen jedna druhou

Když maminka zemřela, otec neuronil ani slzu. Poslední dny, které strávila na smrtelné posteli, byly nejsmutnější v našem životě. Otec po nás začal vyžadovat nemožné. Byly jsme jako jeho služky. Dával nám najíst, dopřál střechu nad hlavou, ale tím to končilo. S Petrou jsme se nemohly dočkat, až se jednoho dne odstěhujeme.

Jeho smrt byla vysvobozením

Otcovo nenávistné chování jsme s Petrou snášely ještě dalších pět let. Pak jednoho dne náhle zemřel. Našly jsme ho doma. Podle pitvy se udusil vlastními zvratky. I když to bude znít hrozně, oběma se nám ulevilo.

Sestřin nápad

Braly jsme ho jako otce jenom proto, že byl napsaný v našich rodných listech. Na jeho pohřeb nikdo nepřišel, jako by všichni věděli, co byl zač. Čas plynul. Jeho ztráta nás nijak nezasáhla.

Až pak, po pěti letech najednou přišla Petra s nápadem, že bychom mohly vyvolat jeho ducha.

„Mám sto chutí mu říct, jak moc nám ublížil. Souhlasíš?“ zeptala se mě. A já souhlasila. Nikdy jsem duchy nevyvolávala, takže jsem byla zvědavá. Petra připravila vše potřebné. Použily jsme k tomu jeho prstýnek.

Udělalo se mi špatně

Přeříkaly jsme větu pro vyvolávání duchů a zdařilo se. Nejprve jsme pokládaly otázky, na které stačilo odpovídat ano, nebo ne. Podle toho se prstýnek otáčel. Mně se během té seance udělalo zle.

Byla mi zima, klepaly se mi nohy a koktala jsem. Pak sestra zničehonic začala otci nadávat. Vyčítala mu, že nám nedal lásku, že na nás jen křičel a bil nás. Byla do toho tak zabraná, že si ani nevšimla, že je mi blbě.

Celá jsem se klepala

Najednou jsem ucítila tlak na ramenou, jako by mi na ně někdo stoupal. Dala se do mě zimnice, měla jsem úplně husí kůži. Nakonec jsem propukla v zoufalý pláč a prosila, ať to skončí. V tu chvíli si sestra uvědomila, že je něco špatně.

Zachovala se k mému štěstí pohotově a rychle otcova ducha odvolala. Dala mi napít a snažila se mě uklidnit.

Pomohl až očistný rituál

Jenže od toho dne jsem začala vídat doma postavu. Byla průsvitná a šel z ní opravdu strach. Velmi často se mi vracela zimnice společně s husí kůží, zvlášť v noci. Pověděla jsem to sestře.

Ta tvrdila, že otce odvolala, ale nedokázala mi říct, co se to se mnou děje. Pátrala jsem po internetu a hledala jsem někoho, kdo by mi mohl pomoci.

Po několika týdnech se mi konečně poštěstilo. V jedné diskusi se mi ozvala paní, která se zabývala vyháněním přízraků z domů. Přišla ke mně domů a provedla jakýsi očistný rituál.

Poté jsem už doma žádnou postavu neviděla a zmizely i ty nepříjemné pocity mrazení.

Karla M. (53), Olomouc