Domů     Manželovi sebrali vozík
Manželovi sebrali vozík
3 minuty čtení

Nedokážu to vůbec pochopit. Takový hyenismus. A mého manžela to navíc málem stálo život. Bojí se. Ven z domu ho už asi jen tak nedostanu.

Manžel sedí v křesle ve ztemnělém pokoji. „Proč si nerozsvítíš?“ ptám se už jen tak ze zvyku a zcela zbytečně. Zdeněk mi stejně neodpoví. Od té hrozné chvíle je totiž dost nemluvný, uzavřený sám do sebe, úzkostný a věčně nenaladěný.

Doktoři mu dávají ještě šanci, že se to zlepší. Ale já vím, že už to takto zůstane, protože manžel už to vzdal. První těžkou životní ránu zvládl na výbornou. Ale tu druhou už nezvládá. Ztracená důvěra k lidem, ta se mu už prostě nevrátí.

Zvládl to statečně

Před dvaceti lety spadl můj manžel ze střechy naší chaty, kterou opravoval. Bohužel si přitom poranil tak nešťastně míchu, že skončil na invalidním vozíku. Naše děti byly ještě malé a já se děsila toho, co bude dál. Můj milovaný manžel mě ale velice překvapil.

Po prvotním šoku a důkladné rehabilitaci se dal rychle dohromady a svůj osud přijal, ale rozhodně nic nevzdal.

Zvykli jsme si všichni

On i celá naše rodina jsme se naučili žít s jeho vozíkem. Zdeněk se plně a s vervou zapojil do života, do výchovy dětí i do práce. Vyzařovala z něj energie, silná vůle a chuť do života. Nesmírně jsem ho obdivovala, a to mi pomohlo se s tím vším smířit.

Měl velkou radost

S pomocí širší rodiny a jedné nadace jsme časem získali pro manžela elektrický invalidní vozík. Byl z toho nadšený. Najednou měl pocit, že je už úplně soběstačný a s vozíkem si „dojede“, kam potřebuje.

Děti nám už vylétly z hnízda a já chodila do práce, zatímco on pracoval z domova. Když byl se svými povinnostmi hotový, často jezdil na dlouhé procházky do nedalekého lesoparku. A když jsem se vracela z práce, často ještě nebýval doma. Jako i tentokrát.

Takto se nezpozdil

Zprvu jsem si proto žádné starosti nedělala. Jenže tentokrát byl muž venku opravdu nezvykle dlouho. Možná se s někým zapovídal, utěšovala jsem se. Už se ale stmívalo, a bylo dost chladno. A Zdeněk se nevrátil ani do večeře a mobil měl vypnutý.

Kde může být?

To už jsem běhala po ztemnělém lesoparku, hledala ho a volala. Přidali se ke mně i naši sousedi a nakonec i policie. Naštěstí jsme ho ještě před půlnocí našli. Ležel bezvládně v křoví.

Ztratil víru v lidi

Pohodili ho tam dva chlapi, kteří ho okradli o mobil, peníze, hodinky a především o vozík. Protože se manžel bránil, ještě ho navíc pořádně zbili. Muž si pobyl pár dní v nemocnici a fyzicky se dal dohromady. Ale psychicky to už asi nikdy nezvládne.

Prý při tom incidentu šlo okolo několik lidí, ale nikdo mu nepomohl a neudělal nic na Zdeňkovu obranu.

Můj manžel to nedokáže pochopit a já také ne. Jenže on byl vždy, na rozdíl ode mne, velmi důvěřivý k lidem. Tak to se nyní změnilo. Ukradený vozík se zatím nenašel, ale snad se nám ho, spolu s dětmi, podaří Zdeňkovi brzy obstarat. Potom snad zase vyjede ven z bytu.

Dana P. (59), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která