Domů     Manželovi sebrali vozík
Manželovi sebrali vozík
3 minuty čtení

Nedokážu to vůbec pochopit. Takový hyenismus. A mého manžela to navíc málem stálo život. Bojí se. Ven z domu ho už asi jen tak nedostanu.

Manžel sedí v křesle ve ztemnělém pokoji. „Proč si nerozsvítíš?“ ptám se už jen tak ze zvyku a zcela zbytečně. Zdeněk mi stejně neodpoví. Od té hrozné chvíle je totiž dost nemluvný, uzavřený sám do sebe, úzkostný a věčně nenaladěný.

Doktoři mu dávají ještě šanci, že se to zlepší. Ale já vím, že už to takto zůstane, protože manžel už to vzdal. První těžkou životní ránu zvládl na výbornou. Ale tu druhou už nezvládá. Ztracená důvěra k lidem, ta se mu už prostě nevrátí.

Zvládl to statečně

Před dvaceti lety spadl můj manžel ze střechy naší chaty, kterou opravoval. Bohužel si přitom poranil tak nešťastně míchu, že skončil na invalidním vozíku. Naše děti byly ještě malé a já se děsila toho, co bude dál. Můj milovaný manžel mě ale velice překvapil.

Po prvotním šoku a důkladné rehabilitaci se dal rychle dohromady a svůj osud přijal, ale rozhodně nic nevzdal.

Zvykli jsme si všichni

On i celá naše rodina jsme se naučili žít s jeho vozíkem. Zdeněk se plně a s vervou zapojil do života, do výchovy dětí i do práce. Vyzařovala z něj energie, silná vůle a chuť do života. Nesmírně jsem ho obdivovala, a to mi pomohlo se s tím vším smířit.

Měl velkou radost

S pomocí širší rodiny a jedné nadace jsme časem získali pro manžela elektrický invalidní vozík. Byl z toho nadšený. Najednou měl pocit, že je už úplně soběstačný a s vozíkem si „dojede“, kam potřebuje.

Děti nám už vylétly z hnízda a já chodila do práce, zatímco on pracoval z domova. Když byl se svými povinnostmi hotový, často jezdil na dlouhé procházky do nedalekého lesoparku. A když jsem se vracela z práce, často ještě nebýval doma. Jako i tentokrát.

Takto se nezpozdil

Zprvu jsem si proto žádné starosti nedělala. Jenže tentokrát byl muž venku opravdu nezvykle dlouho. Možná se s někým zapovídal, utěšovala jsem se. Už se ale stmívalo, a bylo dost chladno. A Zdeněk se nevrátil ani do večeře a mobil měl vypnutý.

Kde může být?

To už jsem běhala po ztemnělém lesoparku, hledala ho a volala. Přidali se ke mně i naši sousedi a nakonec i policie. Naštěstí jsme ho ještě před půlnocí našli. Ležel bezvládně v křoví.

Ztratil víru v lidi

Pohodili ho tam dva chlapi, kteří ho okradli o mobil, peníze, hodinky a především o vozík. Protože se manžel bránil, ještě ho navíc pořádně zbili. Muž si pobyl pár dní v nemocnici a fyzicky se dal dohromady. Ale psychicky to už asi nikdy nezvládne.

Prý při tom incidentu šlo okolo několik lidí, ale nikdo mu nepomohl a neudělal nic na Zdeňkovu obranu.

Můj manžel to nedokáže pochopit a já také ne. Jenže on byl vždy, na rozdíl ode mne, velmi důvěřivý k lidem. Tak to se nyní změnilo. Ukradený vozík se zatím nenašel, ale snad se nám ho, spolu s dětmi, podaří Zdeňkovi brzy obstarat. Potom snad zase vyjede ven z bytu.

Dana P. (59), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka