Kdybych řekla, že se stydím za to, co se stalo, lhala bych. Máma byla přísná na mě, a ještě přísnější na svého dobráckého přítele! Osud nás spojil.
Byla jsem už dlouhou dobu celkem šťastně rozvedená a nikoho si nehledala. Ne že bych občas nezatoužila po přátelském objetí a společnosti nějakého příjemného a vtipného chlapa. Jenže kde takového vzít?
Od rána do pozdního odpoledne v zaměstnání, kde byly jen samé ženské, a potom domácnost a dvě dospívající děti. Tedy o dva puberťáky, což je o nervy! S miminkem se člověk pomazlí a udělá ťuťu ňuňu.
Puberťák vyvrací oči, střídá deprese se záchvaty smíchu a každý týden jí něco jiného. Co bylo včera trapné, je dneska in a naopak.
Vybírala si stále stejné muže
Občas jsem už byla s nervy hotová. A samozřejmě ani peněz jsem coby samoživitelka neměla nazbyt. Otec mých dětí toho moc nevydělal a od té doby, co si našel paní s třemi potomky a pořídil si s ní ještě další děcko, neposílal dcerám skoro nic.
„To víte, holky, musíte se uskromnit,“ říkával a děvčata se tvářila uvědoměle. Ale jenom na něho.
Ode mě chtěla všechno! A do toho všeho moje mamka. Byla to slušná a pracovitá ženská, což o to. Ale přísná! Na mě i na ostatní. No, na mě asi nejvíc. Nic, co jsem udělala, nebylo dobré. Samozřejmě i ten můj rozvod mi dávala za vinu. Sama ale byla rozvedená už potřetí.
Samozřejmě nikdy ne vlastní vinou. To jsem jí i věřila, protože si vybírala stále stejné týpky. Byli podobní mému otci. Věčně v hospodě! I ten druhý byl podobný a třetí se sice choval jinak, ale ve výsledku to bylo stejné. Místo toho, aby platil za hospodu, cpal peníze do milenek.
Vinu vždycky přičítala jen mně
Matka to všechno přestála se ctí. Jako dáma! Vinu svalila na mě. Prý mi hledala tatínka. Taková ubohost! Od jejího posledního rozvodu uplynulo hodně let, vyplněných nějakými těmi krátkodobými známostmi, které dopadly vždycky stejně. Rozchodem!
Neuplynul ani rok od toho posledního, nejbouřlivějšího rozchodu, kdy jsem musela volat i policii kvůli domácímu násilí. Toho se ovšem nedopouštěl ten partner, ale moje temperamentní matka. Vzala ho po hlavě pánví a on vypadal, jako by mu ulítl kus hlavy! Přitom mu spadl jen příčesek, o kterém nikdo netušil, že ho nosí!
Hned jsem věděla, že je to on
„Někoho ti přivedu ukázat,“ zavolala mi jednou a v hlase jsem rozeznala takovou tu typickou pýchu. Hned jsem věděla, co se děje. Další oběť na obzoru!
Dle svých pevně daných povinností jsem nachystala nedělní oběd a trpělivě s dcerami vyčkávala, až nám bude představen další „taťka“.
Byl to sympaťák, k mému velkému překvapení. Podívala jsem se mu do očí a cítila, jak se červenám. Rozbušilo se mi srdce. Hned od prvního pohledu jsem si byla jistá. To je chlap, kterého chci. Kvůli kterému bych snad i vraždila!
Moje máma si ničeho nevšimla. Představila mi ho a vrkala jako nějaká holubička. On byl také v rozpacích. Koukal na mě mlčky jako na zjevení. Jako kdyby objevil svoji spřízněnou duši! Byl zamlklý a sotva prohodil za celé odpoledne jednu větu.
Jen na odchodu špitl: „Musíme se vidět!“ Bylo to, jako bychom se znali odjakživa! Vůbec jsem nepřemýšlela, zda jednám správně, či nikoli. Bylo mi to úplně jedno. Seděli jsme proti sobě v kavárně a nemohli od sebe odtrhnout oči. Vzal mě za ruku a mnou projelo teplo.
Přitažlivost byla vzájemná
Nechtěla jsem, aby mě někdy ze své dlaně pustil! Něco takového jsem nikdy nezažila. S prvním manželem už vůbec ne. Srdce mi tlouklo jako splašené. Scházeli jsme se snad denně, ale stranou, aby moje máma nic nevěděla. Povídali jsme si nebo jen tak mlčeli.
Bylo to tak krásné! On ale nechtěl být tím, kdo moji matku podvádí.
„Přiznáme se. Už nemohu být bez tebe! Trávit večery se ženou, kterou nemiluji. Ale nezaslouží si takový podvod. Musíme jí o nás říct,“ navrhl a já souhlasila. Už nemůžeme mámu tahat za nos. „Mami, přijdu k tobě.
Musím ti něco říct,“ zavolala jsem jí a podlamovaly se mi nohy trémou. Bylo mi, jako bych měla jít na nějaké těžké zkoušky nebo rovnou na operaci!“
Zachovala se jako dáma
Hned bylo na matce vidět, jak je napnutá. „No, to jsem zvědavá, co máš na srdci tak důležitého. Snad sis konečně nenašla chlapa?“ ptala se štiplavě a netušila, jak blízko pravdě je! Ani při pohledu na jejího přítele ji nic nenapadlo. O pár chvil později se to dozvěděla.
Můj – její – Vašek byl u toho. Vzal mě při mém přiznání za ruku. Postavil se vedle mě. Objal mě! Byl mi oporou, i když mlčenlivou. Asi mu také nebylo moc do smíchu. Zvlášť když jsem mu vyprávěla o té příhodě s pánví.
Mamka to všechno vzala k mému obrovskému překvapení docela dost sportovně. „No hurá. Tak buď šťastná, konečně. Já o chlapy nouzi nemám,“ mávla rukou. „Najdu si jiného. Pro jedno kvítí slunce nesvítí, no ne?“ usmála se, a ani se nenaštvala. Je to prostě dáma, ta moje máma!
Bára S. (49), Zlín
