Domů     Moje láska byla výhra
Moje láska byla výhra
5 minut čtení

Všechno začalo malou nehodou. Měla jsem tenkrát úplně čerstvý řidičák a nebyla jsem tak sebejistá jako ten chlápek, co do mě na semaforu zezadu naboural.

Vlastně to bylo jenom takové malé ťuknutí, po kterém zůstaly na obou autech jen nepatrné oděrky. Jenže co to udělá se začínající řidičkou, si asi dovedete představit. A ten chlápek, který ze svého auta vyletěl jako čert z krabice, k dobrému pocitu nepřidal. Hnal se ke mně, jako bych to byla já, kdo do něho naboural.

Citlivá trefa

Byla ve mně malá dušička. Ale věděla jsem, že jednou něco takového musí přijít, tak už je to tady. Odpoutala jsem se a chtěla vystoupit. Zrovna jsem dveře otevřela v momentě, kdy u nich stál ten nasupený chlápek.

No, trefila jsem se do jeho citlivých míst, až zaskučel jako zraněný pes. „Napřed mi rozmlátí auto a teď mě chce zabít,“ sípal. „O kom je řeč?“ zeptala jsem se udiveně. Zíral na mě a nevěřil svým uším.

Nějak jsme si nerozuměli

Šli jsme na obhlídku škody. „Vždyť to není skoro vidět,“ ulevilo se mi, když jsem si prohlédla zadní část svého auta. „Není?“ vykřikl skoro zoufale. „Podívejte se na ty škrábance!“ ukazoval na předek svého auta. „To se zamázne,“ mávla jsem rukou. „Zamázne?

Čím? Lakem na nehty?“ rozčiloval se. „Dobrý nápad,“ souhlasila jsem.

Já mám mít vztek

Koukal na mě trochu vyjeveně a nevěděl, co říct. A pak mi konečně došlo, že křičet, rozčilovat a soptit bych měla já. Vždyť on přece naboural moje auto. Na hádky s takovým řidičem mě nikdo v autoškole nepřipravil.

A dostala jsem na sebe vztek. Dupla jsem si. To už ten chlápek zase zařval. Dupla jsem mu totiž na nohu, jak tam stál rozkročený. „Neměl jste si začínat,“ řekla jsem místo omluvy.

Ozval se nečekaně

Vzali jsme to, pravda, za špatný konec. Došlo nám to nějak naráz. Dohodli jsme se nakonec, že nebudeme volat policisty, kvůli těm škrábancům by se nám spíš vysmáli.

Vyměnili jsme si telefonní čísla pro případ, že bychom zjistili nějakou závadu, a pokračovali ve své cestě. O víkendu mi zazvonil telefon.

Zase nějaký nevhodný průzkum trhu, nebudu to zvedat a kazit si volno, řekla jsem si. Jenže volající byl vytrvalý. Zvedla jsem to. „Mám nabourané auto,“ uslyšela jsem hlas, který mi byl povědomý. „Ale může jezdit.

Co byste řekla výletu na Trosky?“ Byla jsem překvapená. Že mi volá, a že mě dokonce chce někam pozvat. Na druhou stranu mi to lichotilo.

Výlet

Z toho hulváta se vyklubal kupodivu velice příjemný muž. Sršel vtipem a byl jako vyměněný. „Když jste mě trefila těma dveřma, tak mě to zasáhlo,“ poznamenal. „Nechtěla jsem. Ještě to bolí?“ ptala jsem se omluvně.

„Ale ne, vlastně je…“ zadrhl se. „Zasáhla jste mé srdce, je vám to jasné?“ pokračoval s úlevou, že to z něho vypadlo. Zaparkovali jsme a s vědomím, že tam můžeme stát celý den, jsme vyrazili na opravenou zříceninu.

Dostalo se mi výkladu, jako bych byla s průvodcem. Pavel byl velkým milovníkem historie a bylo to znát.

Z Trosek jsme pokračovali ještě do Turnova, kde je zámek Hrubý Rohozec. Měli jsme slevu za Trosky s já slyšela zase krásný příběh. Pokračovali jsme v objevování památek a já najednou poznala svět, který jsem až dosud neznala.

Naše výpravy

Ne že bych nevěděla nic o Karlštejnu a podobných hradech, jen jsme navštěvovali místa odlehlejší, která jsem možná znala z knížek, fotek či vyprávění, ale nikdy jsem tam nebyla. A že je tolik Pekel, to jsem netušila.

Vchod do pekla na hradě Houska, to jsem ještě věděla, ale tak romantické údolí jako při soutoku řeky Metuje a Olešenky má také název Peklo, stejně tak v České Lípy, kde jsem na jaře viděla tolik bledulí jako nikde.

Tolik Pekel, to asi musela být dřív v našich končinách pěkná sranda. Na těch našich výpravách už jsem věděla, že naše malá srážka byla cosi jako osudové znamení.

Už je to hodně let

Léta jsme spolu a pořád nám to klape. Na naše výlety po nějaké pauze začaly absolvovat i děti, dcera Kamila a syn Daniel. Marcel je pořád stejně výřečný, ale zatímco mě jeho výklady pořád ještě zajímají, Daniel už nad tím ohrnuje nos.

„Ts, to najdu na internetu,“ mával s Marcelem. Kamilu začínaly brzy zajímat hvězdy a hvězdičky v televizi. Nechali jsme je žít jejich životy, stejně s tím nic nenaděláme, a to jsme se snažili. Vím ale jedno, má láska byla, a vlastně je, velká výhra.

Ilona M. (55), Písek

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika