Dlouhou dobu jsem nemohla najít skutečnou lásku. Žádný chlap nebyl podle mých představ.

Vždycky jsem se proto s přítelem rozešla já. Pamatuji si to jako dnes, přestože je to už dávno. Ukončila jsem roční vztah s tehdejším přítelem Martinem. Abych zaplašila smutek, rozhodla jsem se vyrazit na nákupy.

Nákupy pro radost

Po nakupovacím maratonu jsem opět nasedla do autobusu a jela domů. Dívala jsem se na ubíhající krajinu a sledovala západ slunce. V hlavě jsem měla prázdno. Pak mi v mysli vytanula otázka: Jak bych si představovala ideálního přítele?

Jak by vlastně měl vypadat kluk, se kterým chci být? Uvědomila jsem si, že jsem si to vlastně nikdy takhle přesně

nespecifikovala.

Můj ideál

Zasnila jsem se a popustila uzdu své fantazii. Měl by být vysoký, s kudrnatými vlasy a opálenou pletí, mohl by mít modré oči a taky nějaké ty svaly. Líbilo by se mi, kdyby sportoval, ale zároveň bych nechtěla, aby mu chyběla galantnost a šarm.

Nad svými myšlenkami jsem se sama pousmála. Aby byl někdo tak dokonalý, to se přece nemůže stát. Zavřela jsem oči a přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdybych ho přece jen někdy potkala.

Prodavač podle mého gusta

Uběhl asi týden a u nás ve městě, v obchodu se sportovním zbožím, se objevil nový kluk. Když jsem ho poprvé uviděla, polilo mě horko. Vysoký, svalnatý, kudrnaté vlasy a modré oči. To byl on! A nastupoval jako nový prodavač a zároveň lyžařský instruktor. Do toho obchodu jsem od té doby chodila pravidelně.

V podstatě do té doby, než si mě všiml a došlo mu, že se mi líbí. Pak už převzal iniciativu on. Pozval mě na rande, celou dobu byl velmi galantní a mně bylo jasné, že to je to pravé. Dodnes jsme s Romanem spolu. Jen mi není jasné: Byla to předtucha, nebo se zkrátka splnilo mé usilovné přání?

Blanka N. (46), Písek