Domů     Minulost zůstala za námi
Minulost zůstala za námi
6 minut čtení

Toho podzimního večera bylo na ulicích nevlídně. Pršelo a studené kapky deště rozháněl nepříjemný vítr. A mně bylo nevlídně i na srdci, protože jsem se právě rozešla s Lubošem.

Poznala jsem jiného muže a zamilovala se do něj. Vyměnila jsem tříletý vztah s rozumným a vyrovnaným mužem za bláznivou citovou houpačku s někým daleko méně spolehlivým. Sama jsem o tom Lubošovi řekla a ten mi odpustil a dal mi ještě čas na rozmyšlenou.

„Vždycky tě budu mít rád,“ řekl mi, když jsme se loučili. „Prožili jsme spolu hrozně moc krásných věcí a já je v sobě budu nosit navždy. Kdykoliv si to rozmyslíš, kdykoliv se zklameš nebo nebudeš vědět, jak dál, jsem tady pro tebe.“

Jeho slovům jsem mohla věřit, já si však v té chvíli nepřipouštěla, že by moje láska k jinému muži mohla mít příliš krátké trvání nebo špatný konec.

Necítila jsem smutek, spíš zvláštní prázdnotu, kterou později, cestou domů, vystřídal optimismus ohledně nového vztahu.

Chtěla jsem všechno skončit

Svůj osud si často sami vykoledujeme. Ten vztah, kvůli kterému jsem hodila za hlavu minulost, mě těšil ještě měsíc. Potom se můj nový přítel opil na oslavě narozenin kamaráda a fyzicky mě napadl. Byl to pro mě totální šok, konec světa. Už jsem nebyla schopna dívat se na něj jako na někoho úžasného a skvělého.

V té chvíli bych se nejradši vrátila k Lubošovi, ale styděla jsem se a neměla odvahu. Místo toho jsem provedla jinou hloupost. Vzala jsem tubu s prášky a napsala chvatně pár řádků na rozloučenou.

Prášky jsem spolykala, zapila alkoholem a pak jen odevzdaně čekala, až upadnu do bezvědomí.

Musela jsem se dát zase dohromady

Měla jsem ale štěstí, včas mě našla kamarádka. Následoval pobyt v nemocnici a potom krátce na psychiatrii. Mívala jsem deprese, upadala do záchvatů apatičnosti. Když jsem se vrátila z psychiatrické léčby, zůstala jsem nějaký čas ještě doma.

Rodiče mě ujistili, že se o mě postarají, dokud nebudu úplně v pořádku. Svoji bývalou práci jsem opustila. Nedokázala bych se tam vrátit mezi bývalé kolegy a kolegyně s vědomím, co si o mě za mými zády budou říkat.

Osudný telefonát

Dny se mi tak nějak slily v jednolitý celek. Nerozlišovala jsem, zda je středa, nebo neděle. Trávila jsem spoustu času čtením, díváním na televizi. Ven jsem chodila hlavně večer, na dlouhé procházky. Během jedné z nich mi zazvonil v kapse mobil.

Myslela jsem si nejprve, že je to obvyklá „kontrola“ z domova, ale byl to Luboš.

Nejprve jsem se hrozně polekala. Držela jsem mobil v roztřesených prstech a už jsem byla skoro připravená hovor přijmout, ale nakonec jsem to neudělala. Čekala jsem pak jako na smilování, zda se Luboš ozve znovu. Snažila jsem se telefon hypnotizovat. Nic. Zůstalo jen u toho jednoho pokusu, který mi ovšem nasadil zmatek do hlavy.

Sebrala jsem odvahu

Další dva dny jsem strávila modlitbami za to, aby mi Luboš zavolal, i když jsem se toho současně bála. Potom jsem pochopila, že tenhle krok budu muset udělat já sama. Další den jsem se na to připravovala a čtvrtého dne jsem vyťukala Lubošovo číslo.

Dlouho to nebral. Už jsem to chtěla vzdát, ale na poslední chvíli se ozval jeho hlas: „Ahoj, Adélo. Jsem rád, že tě slyším.“ Samozřejmě se zeptal, jak se mám, ale byla to spíš řečnická otázka. Potřeboval se mnou mluvit.

Dostal se prý do situace, kterou potřebuje probrat s někým blízkým, a napadlo ho, že zkusí požádat mě. „Víc ti řeknu až osobně,“ prohlásil. „Přijdu za tebou dnes večer a všechno to vyřešíme.“

Šokující přiznání

Jakmile jsme ukončili hovor, rozplakala jsem se. Nebylo mi jasné, kolik toho Luboš o mé současné situaci ví. Každopádně jsem cítila, že ho potřebuji – a pokud on potřeboval mě, byla jsem ochotná k čemukoliv.

Není asi třeba líčit, jak mi bylo, když jsem se za Lubošem vypravila. Když mi otevřel, překvapilo mě, jak se změnil.

Byl pobledlý, pohublý a měl smutné oči. Pozval mě dál. Posadila jsem se do křesla a snažila se vypadat co nejvíc vyrovnaně. Zmocňovala se mě lítost nad tím, že Luboše něco trápí. To, co mi řekl, mi ovšem vyrazilo dech.

„Víš, je to vlastně jednoduché, ale předtím, než ti to řeknu, chci zdůraznit, že se mi nejedná o žádné citové vydírání nebo něco podobného. Ber to spíš jako moje pokání, přiznání a omluvu. Pokusil jsem se… zkrátka chtěl jsem se zabít.

Stalo se to nedávno. Probíral jsem se našimi společnými fotkami, co mi zůstaly. Vzpomínal jsem. Opil jsem se a chtěl jsem všechno ukončit. V poslední chvíli jsem pak zavolal kamarádovi a ten mě zachránil.“

Vzájemná zpověď

Fascinovaně jsem poslouchala někoho, kdo neměl zatím ponětí, jak moc mu rozumím. Vnímala jsem, že se Luboš stydí, a dobře jsem tomu studu rozuměla. „Teď to všechno víš a mně se ulevilo, že jsem ti to řekl.“

Váhala jsem, zda mu mám říct, že jsem prodělala podobnou zkušenost, i když kvůli jinému muži. Nakonec jsem se rozhodla pro upřímnost, protože Luboš ke mně byl také naprosto otevřený. Stručně jsem mu pověděla, co všechno následovalo po našem rozchodu.

Naše srdce se uzdravila

Nastalo tíživé mlčení. Chtěla jsem se zvednout a odejít. Luboš mě zadržel. Podívali jsme se na sebe. Viděli jsme si na očích, že bychom nejraději oba vrátili čas někam o půl roku zpátky. Nemohli jsme však předstírat, že se nic nestalo.

Rozloučila jsem se a odešla s tím, že se ozvu. Luboš řekl, že bude čekat. Trvalo dlouhé měsíce, než jsme k sobě znovu našli cestu, ale naše láska ten prožitý smutek a bolest nakonec překonala.

Adéla L. (56), jižní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud