Domů     Vyvolávání duchů mělo zlou dohru
Vyvolávání duchů mělo zlou dohru
5 minut čtení

Dávné vyvolávání duchů se podle všeho nepodařilo. Naši kamarádku navždy změnilo. Nepoznávaly jsme ji. Mluvila o smrti a sebevraždě.

Když jsem byla na vysoké, rozhodly jsme se jednou s kamarádkami Klárou a Ivetou vyvolávat duchy. Přála si to hlavně Klára, která se o spiritismus hluboce zajímala už od střední školy.

Nadšená kamarádka

Její pratetička byla kartářka, a tak měla obecně k těmto věcem blízký vztah. Netušila jsem, že to bude můj nejhrůznější zážitek v životě. Myslím, že asi každý dospívající někdy zkoušel vyvolávat duchy nebo ho to alespoň lákalo. Kdysi jsem i já společně se svými dvěma kamarádkami něco takového vyzkoušela.

Vzrušení nakonec zvítězilo

Šlo spíše o zábavu, než o vidinu toho, že se to podaří. Vyvolávání duchů je adrenalin a my jsme byly mladé a hloupé a chtěly jsme zažít něco vzrušujícího. Sešly jsme se tehdy u Kláry. Ona jako jediná žila s rodiči v rodinném domě.

Ti ale byli ten víkend na svatbě svých přátel, takže jsme měly celý barák jen pro sebe.

Ideální místo

Měli půdu, která byla pro vyvolávání duchů správně tajemná. Já s Ivetou jsme braly Kláru jako takovou svoji vedoucí. Ona se vždy zajímala o spiritismus. Měla toho hodně načteno a mnoho věcí věděla i od své tetičky kartářky.

Dokonce vlastnila i spiritistickou desku. Zkrátka tyhle věci brala vážně a věřila jim.

Náhle mě přepadl strach

Den, kdy jsme se u Kláry sešly, byl hodně zvláštní. Na nebi pluly černé mraky. Jako kdyby slunce neexistovalo. Klára dala povel, abychom neotálely a začaly s tím, proč jsme se sešly. Sedly jsme si kolem kulatého stolu.

Zapálily jsme svíce, chytily jsme se malíčky za ruce a soustředily se. Já jsem vlastně ani nevěděla, koho budeme vyvolávat. Klára po mě sykla: „Koho přece. Toho nejmocnějšího. Ďábla.“ A znovu se soustředila.

Přeběhl mi mráz po zádech, ale pořád jsem to brala jen jako hru. Klára začala ďábla vyvolávat. My s Ivetou jsme jen opakovaly verše, které pronesla. Když jsme zaříkadlo dořekly, všechny svíce naráz zhasly. Pár minut panovalo v celém domě hrobové ticho. Pak se zničehonic ozvala rána.

Mraky nad domem

Leknutím jsme všechny nadskočily. Vedle domu udeřil blesk. Ani jsme si nevšimly, že je bouřka. Dlouho se pak nic nedělo, tak jsme seanci ukončily. Ještě jsme od Kláry dostaly vynadáno. „Málo jste se soustředily, proto se to nepovedlo. Je to vaše vina!“ vykřikla a v očích měla zlost.

S Ivetou jsme společně odešly z domu. Na chodníku před domem se Iveta ještě otočila a řekla. „Nad domem lítá něco černého. Co to je?“ A prstem jezdila v mracích.

„To nevím, ale nemám z toho dobrý pocit, raději půjdeme,“ pronesla jsem a chytla kamarádku za ruku.

Vůbec jsem ji nepoznávala

Zhruba za týden mi Klára napsala zprávu, že by se chtěla sejít a popovídat si. Sraz jsme si daly večer v parku. Když přišla, nestačila jsem se divit, jakou proměnou prošla. Své růžové šaty, které vždycky s oblibou nosila, vyměnila za černé oblečení.

Dokonce si i obarvila své plavé vlasy načerno. Měla temnou, vínově rudou rtěnku, na nehtech černý lak. V obličeji byla pobledlá. Šel z ní až strach.

Přála si zemřít!

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se po chvíli ticha. Klára nic neříkala, jen šla parkem dál. Vykročila jsem za ní. Asi po sto metrech jsme se posadily na lavičku a Klára začala vést podivné řeči.

„Smrt je jediné vysvobození. To bude ten pravý život, co myslíš?“ řekla temným hlasem, který jakoby jí ani nepatřil. „Co prosím? Já ti nerozumím,“ koktala jsem. Vytáhla cigaretu a zapálila si. Během toho jsem si všimla, že má na zápěstí nakreslený jakýsi pentagram.

Někdo ji ovládal?

Klára se chovala hrubě a pořád mluvila o smrti. Měla jsem pocit, jako kdyby byla v nějakém transu nebo hluboké depresi. Když mě začala přemlouvat, abychom spáchaly společně sebevraždu, už jsem se neudržela a vrazila jsem jí facku.

„Prober se! Co to říkáš?“ spustila jsem na kamarádku. „To mi říká on. Chce mě k sobě. Jenže já to sama asi nedokážu. Potřebuji, abys mi pomohla,“ vypadla z ní šokující slova. Vůbec ničemu jsem nerozuměla. „K čemu ti mám pomoct?“ zeptala jsem se.

„Ke smrti přece. Ta nás všechny vysvobodí,“ řekla s nepřítomným výrazem. Nevěřila jsem tomu, co jsem právě slyšela. Nevěděla jsem, zda to myslí vážně, nebo je to jen divadlo. Zvedla jsem se a beze slova jsem šla domů. Klára zůstala sedět na lavičce.

Mám na tom podíl viny?

O necelý měsíc později jsem se dozvěděla, že se Klára pokusila o sebevraždu. Spolykala nějaké prášky. Díky bohu se jí to nepodařilo. Její matka ji našla včas a odvezla ji do nemocnice. Poté strávila dlouhé měsíce v psychiatrické léčebně.

Jednou jsem ji tam šla navštívit, ale vůbec mě nepoznávala. Ani po propuštění domů to už nikdy nebyla ona. Myslím si, že to všechno mělo něco společného s naší seancí. S Ivetou jsme se o tom ale nikdy nikomu nezmínily. Bude mě to tížit až do konce života.

Jana S. (55), Morava

Další článek
Související články
5 minut čtení
Těch pár dní na chatě mi mělo přinést odpočinek a trochu klidu. Místo toho jsem zažila něco, na co nikdy nezapomenu. Stalo se to už před lety. Potřebovala jsem tehdy na několik dní od všeho a všech utéct. Když mi byla nabídnuta jedna chatička, kde bych mohla nějaký čas o samotě pobýt, vůbec jsem neváhala. Potřebovala jsem načerpat síly Těšila jsem se, že konečně načerpám nějaké síly a zís
3 minuty čtení
Vždy jsem se ráda zabývala novými směry v oblasti osobního růstu a vyzkoušela jsem skoro vše, co bylo zajímavé. Intuitivní kresba vypadala lákavě… Moje kamarádka Dáša pěla ódy na kurz intuitivní neboli automatické kresby. Přišlo mi to zajímavé. Chtěla jsem si to vyzkoušet, a tak mi ukázala, jak na to. Obě jsme pak koukaly na můj výtvor a hledaly za ním hlubší význam. Ten jsem pochopila o týden
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud