Domů     Vyvolávání duchů mělo zlou dohru
Vyvolávání duchů mělo zlou dohru
5 minut čtení

Dávné vyvolávání duchů se podle všeho nepodařilo. Naši kamarádku navždy změnilo. Nepoznávaly jsme ji. Mluvila o smrti a sebevraždě.

Když jsem byla na vysoké, rozhodly jsme se jednou s kamarádkami Klárou a Ivetou vyvolávat duchy. Přála si to hlavně Klára, která se o spiritismus hluboce zajímala už od střední školy.

Nadšená kamarádka

Její pratetička byla kartářka, a tak měla obecně k těmto věcem blízký vztah. Netušila jsem, že to bude můj nejhrůznější zážitek v životě. Myslím, že asi každý dospívající někdy zkoušel vyvolávat duchy nebo ho to alespoň lákalo. Kdysi jsem i já společně se svými dvěma kamarádkami něco takového vyzkoušela.

Vzrušení nakonec zvítězilo

Šlo spíše o zábavu, než o vidinu toho, že se to podaří. Vyvolávání duchů je adrenalin a my jsme byly mladé a hloupé a chtěly jsme zažít něco vzrušujícího. Sešly jsme se tehdy u Kláry. Ona jako jediná žila s rodiči v rodinném domě.

Ti ale byli ten víkend na svatbě svých přátel, takže jsme měly celý barák jen pro sebe.

Ideální místo

Měli půdu, která byla pro vyvolávání duchů správně tajemná. Já s Ivetou jsme braly Kláru jako takovou svoji vedoucí. Ona se vždy zajímala o spiritismus. Měla toho hodně načteno a mnoho věcí věděla i od své tetičky kartářky.

Dokonce vlastnila i spiritistickou desku. Zkrátka tyhle věci brala vážně a věřila jim.

Náhle mě přepadl strach

Den, kdy jsme se u Kláry sešly, byl hodně zvláštní. Na nebi pluly černé mraky. Jako kdyby slunce neexistovalo. Klára dala povel, abychom neotálely a začaly s tím, proč jsme se sešly. Sedly jsme si kolem kulatého stolu.

Zapálily jsme svíce, chytily jsme se malíčky za ruce a soustředily se. Já jsem vlastně ani nevěděla, koho budeme vyvolávat. Klára po mě sykla: „Koho přece. Toho nejmocnějšího. Ďábla.“ A znovu se soustředila.

Přeběhl mi mráz po zádech, ale pořád jsem to brala jen jako hru. Klára začala ďábla vyvolávat. My s Ivetou jsme jen opakovaly verše, které pronesla. Když jsme zaříkadlo dořekly, všechny svíce naráz zhasly. Pár minut panovalo v celém domě hrobové ticho. Pak se zničehonic ozvala rána.

Mraky nad domem

Leknutím jsme všechny nadskočily. Vedle domu udeřil blesk. Ani jsme si nevšimly, že je bouřka. Dlouho se pak nic nedělo, tak jsme seanci ukončily. Ještě jsme od Kláry dostaly vynadáno. „Málo jste se soustředily, proto se to nepovedlo. Je to vaše vina!“ vykřikla a v očích měla zlost.

S Ivetou jsme společně odešly z domu. Na chodníku před domem se Iveta ještě otočila a řekla. „Nad domem lítá něco černého. Co to je?“ A prstem jezdila v mracích.

„To nevím, ale nemám z toho dobrý pocit, raději půjdeme,“ pronesla jsem a chytla kamarádku za ruku.

Vůbec jsem ji nepoznávala

Zhruba za týden mi Klára napsala zprávu, že by se chtěla sejít a popovídat si. Sraz jsme si daly večer v parku. Když přišla, nestačila jsem se divit, jakou proměnou prošla. Své růžové šaty, které vždycky s oblibou nosila, vyměnila za černé oblečení.

Dokonce si i obarvila své plavé vlasy načerno. Měla temnou, vínově rudou rtěnku, na nehtech černý lak. V obličeji byla pobledlá. Šel z ní až strach.

Přála si zemřít!

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se po chvíli ticha. Klára nic neříkala, jen šla parkem dál. Vykročila jsem za ní. Asi po sto metrech jsme se posadily na lavičku a Klára začala vést podivné řeči.

„Smrt je jediné vysvobození. To bude ten pravý život, co myslíš?“ řekla temným hlasem, který jakoby jí ani nepatřil. „Co prosím? Já ti nerozumím,“ koktala jsem. Vytáhla cigaretu a zapálila si. Během toho jsem si všimla, že má na zápěstí nakreslený jakýsi pentagram.

Někdo ji ovládal?

Klára se chovala hrubě a pořád mluvila o smrti. Měla jsem pocit, jako kdyby byla v nějakém transu nebo hluboké depresi. Když mě začala přemlouvat, abychom spáchaly společně sebevraždu, už jsem se neudržela a vrazila jsem jí facku.

„Prober se! Co to říkáš?“ spustila jsem na kamarádku. „To mi říká on. Chce mě k sobě. Jenže já to sama asi nedokážu. Potřebuji, abys mi pomohla,“ vypadla z ní šokující slova. Vůbec ničemu jsem nerozuměla. „K čemu ti mám pomoct?“ zeptala jsem se.

„Ke smrti přece. Ta nás všechny vysvobodí,“ řekla s nepřítomným výrazem. Nevěřila jsem tomu, co jsem právě slyšela. Nevěděla jsem, zda to myslí vážně, nebo je to jen divadlo. Zvedla jsem se a beze slova jsem šla domů. Klára zůstala sedět na lavičce.

Mám na tom podíl viny?

O necelý měsíc později jsem se dozvěděla, že se Klára pokusila o sebevraždu. Spolykala nějaké prášky. Díky bohu se jí to nepodařilo. Její matka ji našla včas a odvezla ji do nemocnice. Poté strávila dlouhé měsíce v psychiatrické léčebně.

Jednou jsem ji tam šla navštívit, ale vůbec mě nepoznávala. Ani po propuštění domů to už nikdy nebyla ona. Myslím si, že to všechno mělo něco společného s naší seancí. S Ivetou jsme se o tom ale nikdy nikomu nezmínily. Bude mě to tížit až do konce života.

Jana S. (55), Morava

Další článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.