Ze spaní mě probudila neznámá žena. Měla nádherné šaty a šperky. Vyvedla mě z pokoje ven, než jím proletěl kulový blesk.

S talo se to už dávno. Byla jsem malá holčička. Maminka mě tehdy dala pohlídat babičce. Bydlela v malém domku s dvorkem, na kterém pobíhala všelijaká havěť – od psa a koček až po husy a slepice. Bývala jsem tam moc ráda. Babička byla hodná a vyprávěla mi ráda pohádky.

Volala na mě

Tehdy mě po obědě dala spát do ložnice a sama odešla do kuchyně. Byly mi čtyři roky a už jsem rozhodně nebyla dítě, které by po obědě spalo. Nicméně mamince jsem slíbila, že budu hodná, a tak jsem ležela a ležela, až jsem nakonec přece jen usnula.

Probudilo mě tiché volání: „Adélko, vstávej!“

Ozvala se hlasitá rána

Otevřela jsem oči. U postele stála mladá žena. Byla oblečená jako princezna. Měla krásné oči, na které nikdy nezapomenu, a dlouhé plavé vlasy. Natáhla pro mě ruku, cítila jsem, jak mě táhne z postele. A rychle se mnou vyběhla na chodbu. Dveří se vůbec nedotkla, otevřely se před ní samy.

Rozběhla se chodbou, která se mi zdála hrozně dlouhá, ale děti vidí všechno svýma očima. Už jsme byly u dveří do kuchyně, když se celý dům otřásl hroznou ránou. Příšerně jsem se lekla, upadla jsem na zem a začala křičet.

Unikla jsem smrti

Babička vyběhla z kuchyně celá vyděšená, zvedla mě a ptala se, jestli jsem v pořádku. Ta paní v překrásných dlouhých šatech najednou nikde nebyla. Babička mě posadila v kuchyni na židli a běžela do ložnice. Tam bylo boží dopuštění.

Ožehlá stěna a postel hořela. Babička volala z okna na sousedy, aby přiběhli na pomoc, a společnými silami oheň zvládli.

Jak jsem se dozvěděla až později, prohnal se ložnicí kulový blesk. To, že mě zachránila žena v dlouhých šatech, mi nikdo nikdy samozřejmě neuvěřil. Přikládali to mé dětské fantazii či snu, jenž se mi zdál. Bylo to ale tak skutečné! Jako zajímavou příhodu to vyprávěla babička po celé vesnici.

Obraz na zámku

Nikoho nenapadlo, že by na mém zážitku byl kousek pravdy. Až to vyslechl místní knihovník. S velkým zájmem se mě začal ptát, jak ta paní vypadala. Pak mě vzal za ruku a společně s babičkou jsme vyrazili na místní zámek. Tam mě přivedl k jednomu obrazu. Byla na něm ta krásná mladá paní z mého snu.

Měla dobré srdce

Knihovník zvedl významně prst a řekl: „Tohle byla moc hodná zámecká paní, jmenovala se Magdalena a postavila v tomto kraji sirotčinec, který tu dvě století stával, než vyhořel. Udeřil do něho tehdy blesk.“

Dobrá paní prý nezachránila jen mě, ale už několik jiných dětí, když se dostaly do ohrožení života. Od té doby si z mého vyprávění už nikdo legraci nedělal a babička se mi pak ještě dlouho omlouvala, že mi nevěřila.

Adéla V. (61), severní Čechy