Domů     Lepší pozdě než nikdy
Lepší pozdě než nikdy
5 minut čtení

Byli jsme zamilovaní a hlavy měli plné plánů. To víte, mládí. Před více než padesáti lety ale všechno skončilo. Zůstaly mi jen krásné vzpomínky. Na Pavla jsem nečekala, a přesto přijel.

Byl to docela velký šok, když jsme se na dovolené na Jadranu dozvěděli, že jsou v Praze tanky a cizí vojáci. „Nevrátíme se,“ napadlo Pavla hned a už tuhle myšlenku nepustil z hlavy. Já byla opatrná. Měla jsem doma nemocnou maminku a tu jsem nechtěla opustit.

S těžkým srdcem jsme se loučili. Pavel se vydal přes Itálii do světa a já se vrátila domů. Z našich plánů sešlo.

Náhradník

Všechno přebolí, chlácholila mě maminka a já jenom kývala hlavou, že to tak bude. Když jsem se seznámila s Petrem, dělala si z toho maminka legraci: „Víš, vždyť je to jedno, Petr nebo Pavel, hlavně, děvče, musí tě mít rád.“ A to Petr měl.

Narodili se nám dva kluci, Staník a Jeník. Byly to báječné roky, kdy kluci rostli.

Přežila jsem i to odloučení na dva roky, tehdy se ještě chodívalo na vojnu. A zvykala si, že jednou kluci vylétnou z hnízda a budeme s Petrem sami. Maminku jsem pochovala, nemoc mi ji nakonec vzala. A kluci si umanuli, že vyrazí do světa.

Ten svět byl ale dost malý. I tak se Standa odstěhoval za svou láskou do Aše a Jenda do Bratislavy. Pro mě i tak dost z ruky.

Velké plány

Malovali jsme si šťastné stáří, najednou už se všechno mohlo a Petra napadlo, že si všechno vynahradíme. „Budeme cestovat, všude se podíváme,“ plánoval s nadšením. Krotila jsem ho. „Do Afriky ani náhodou, slony můžu vidět i u nás v zoologické zahradě.“

Když si to srovnal v hlavě, souhlasil, že jenom pojedeme někam na jih. Víc za teplem. A že to bude překvapení, mám to nechat na něm. Jeli jsme nakonec na Jadran. To tehdy bylo překvapení. Do Zadaru a pak do Rijeky. Do míst, kde jsme s Pavlem trávili poslední společné chvíle.

Jako před lety

Petr to nevěděl, vždyť jsem o tom vlastně nikdy nemluvila do detailů. Ano, o Pavlovi se mu zmínila kdysi moje máma, ale on se nikdy neptal. Měla jsem na místě co dělat, abych se nerozplakala.

Mísily se ve mně vzpomínky na Pavla, které tady ožívaly, a zároveň jsem věděla, že mám vedle sebe Petra.

A toho jsem milovala teď. Vlastně jsem o Pavlovi neměla žádné zprávy, netušila jsem, kde je mu konec. Jestli ještě vůbec žije. Byl jen vzpomínka, která se léty vytrácí. Už jsem se s tím smířila. Srovnala. Člověk přece nemůže žít pořád vzpomínkami, které ho trápí.

Nečekaná návštěva

Žiji krásný život s Petrem, mám také už tři vnoučata. Sice je vidím jenom občas, když k nám mladí zajedou, ale miluji je. Nádherný den jako stvořený k odpočinku na zahradě, který jsem si užívala, najednou přerušilo Petrovo volání. „Marjánko, máš tady návštěvu! Ten pán prý nechce jít dál, máš jenom vyjít před dům.“

Něco mi říkalo, že se děje cosi zvláštního, měla jsem zvláštní pocit, který bych ani nedokázala popsat. Prošla jsem domem a u branky stál ten muž. Ještě jsem mu pořádně neviděla do tváře a už jsem věděla, že je to Pavel. Srdce se mi najednou divoce rozbušilo. Nezapomněl.

Zpoždění

Usmál se, byl rozpačitý, ale v očích měl stále tu jiskru jako zamlada. „Maruško,“ ozval se a hlas se mu přece jen trochu chvěl. „Ano, jsem to já. Mám jenom zpoždění.

To mi promiň.“ Mávla jsem rukou, jako bych chtěla odehnat vosu od tváře, ale spíš jsem chtěla zahnat slzy, které se mi draly do očí.

„Nechceš se jen tak projet?“ Ohlédla jsem se nejistě po Petrovi. Zůstal diskrétně doma. „S tvým mužem jsem už mluvil, říkal, že to záleží jenom na tobě.“

Jako ve snu

Kdybych měla popsat, kudy jsme tehdy jezdili, nedokázala bych to. Byla jsem jako ve snu. Pavel mi vyprávěl o svých cestách. On musel objet celý svět, aby mohl zase zazvonit u našich dveří. Zastavili jsme se v malé vesničce a pozorovali na rybníku kachny.

Sedli jsme si na hráz a chvíli jsme ráchali nohy ve vodě, jako by to bylo zase to moře, u kterého jsme seděli před padesáti lety. Kačenám se to nelíbilo a my se smáli jako blázni.

Už nepřijede

Pavel mi vyprávěl o své rodině, která teď žije v Izraeli. O své ženě, kterou poznal na Novém Zélandu a která je snad poloviční Maorkou. I o dětech, které spolu měli, a o jejich dětech. Vyprávěl mi příběh, který se tak podobal tomu mému.

Jen jsme ho prožívali každý zvlášť. A byli jsme šťastní.

Kdoví, jak bychom dopadli, kdybychom ten příběh prožívali spolu. Pavel mě zavezl domů, rozloučil se. „Už nepřijedu, máme své životy. Jenom jsem si slíbil, že se jednou vrátím, alespoň na chvíli.“ Já na tu chvíli vzpomínám strašně ráda.

Marie S. (71), Kutná Hora

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může