Domů     Lepší pozdě než nikdy
Lepší pozdě než nikdy
5 minut čtení

Byli jsme zamilovaní a hlavy měli plné plánů. To víte, mládí. Před více než padesáti lety ale všechno skončilo. Zůstaly mi jen krásné vzpomínky. Na Pavla jsem nečekala, a přesto přijel.

Byl to docela velký šok, když jsme se na dovolené na Jadranu dozvěděli, že jsou v Praze tanky a cizí vojáci. „Nevrátíme se,“ napadlo Pavla hned a už tuhle myšlenku nepustil z hlavy. Já byla opatrná. Měla jsem doma nemocnou maminku a tu jsem nechtěla opustit.

S těžkým srdcem jsme se loučili. Pavel se vydal přes Itálii do světa a já se vrátila domů. Z našich plánů sešlo.

Náhradník

Všechno přebolí, chlácholila mě maminka a já jenom kývala hlavou, že to tak bude. Když jsem se seznámila s Petrem, dělala si z toho maminka legraci: „Víš, vždyť je to jedno, Petr nebo Pavel, hlavně, děvče, musí tě mít rád.“ A to Petr měl.

Narodili se nám dva kluci, Staník a Jeník. Byly to báječné roky, kdy kluci rostli.

Přežila jsem i to odloučení na dva roky, tehdy se ještě chodívalo na vojnu. A zvykala si, že jednou kluci vylétnou z hnízda a budeme s Petrem sami. Maminku jsem pochovala, nemoc mi ji nakonec vzala. A kluci si umanuli, že vyrazí do světa.

Ten svět byl ale dost malý. I tak se Standa odstěhoval za svou láskou do Aše a Jenda do Bratislavy. Pro mě i tak dost z ruky.

Velké plány

Malovali jsme si šťastné stáří, najednou už se všechno mohlo a Petra napadlo, že si všechno vynahradíme. „Budeme cestovat, všude se podíváme,“ plánoval s nadšením. Krotila jsem ho. „Do Afriky ani náhodou, slony můžu vidět i u nás v zoologické zahradě.“

Když si to srovnal v hlavě, souhlasil, že jenom pojedeme někam na jih. Víc za teplem. A že to bude překvapení, mám to nechat na něm. Jeli jsme nakonec na Jadran. To tehdy bylo překvapení. Do Zadaru a pak do Rijeky. Do míst, kde jsme s Pavlem trávili poslední společné chvíle.

Jako před lety

Petr to nevěděl, vždyť jsem o tom vlastně nikdy nemluvila do detailů. Ano, o Pavlovi se mu zmínila kdysi moje máma, ale on se nikdy neptal. Měla jsem na místě co dělat, abych se nerozplakala.

Mísily se ve mně vzpomínky na Pavla, které tady ožívaly, a zároveň jsem věděla, že mám vedle sebe Petra.

A toho jsem milovala teď. Vlastně jsem o Pavlovi neměla žádné zprávy, netušila jsem, kde je mu konec. Jestli ještě vůbec žije. Byl jen vzpomínka, která se léty vytrácí. Už jsem se s tím smířila. Srovnala. Člověk přece nemůže žít pořád vzpomínkami, které ho trápí.

Nečekaná návštěva

Žiji krásný život s Petrem, mám také už tři vnoučata. Sice je vidím jenom občas, když k nám mladí zajedou, ale miluji je. Nádherný den jako stvořený k odpočinku na zahradě, který jsem si užívala, najednou přerušilo Petrovo volání. „Marjánko, máš tady návštěvu! Ten pán prý nechce jít dál, máš jenom vyjít před dům.“

Něco mi říkalo, že se děje cosi zvláštního, měla jsem zvláštní pocit, který bych ani nedokázala popsat. Prošla jsem domem a u branky stál ten muž. Ještě jsem mu pořádně neviděla do tváře a už jsem věděla, že je to Pavel. Srdce se mi najednou divoce rozbušilo. Nezapomněl.

Zpoždění

Usmál se, byl rozpačitý, ale v očích měl stále tu jiskru jako zamlada. „Maruško,“ ozval se a hlas se mu přece jen trochu chvěl. „Ano, jsem to já. Mám jenom zpoždění.

To mi promiň.“ Mávla jsem rukou, jako bych chtěla odehnat vosu od tváře, ale spíš jsem chtěla zahnat slzy, které se mi draly do očí.

„Nechceš se jen tak projet?“ Ohlédla jsem se nejistě po Petrovi. Zůstal diskrétně doma. „S tvým mužem jsem už mluvil, říkal, že to záleží jenom na tobě.“

Jako ve snu

Kdybych měla popsat, kudy jsme tehdy jezdili, nedokázala bych to. Byla jsem jako ve snu. Pavel mi vyprávěl o svých cestách. On musel objet celý svět, aby mohl zase zazvonit u našich dveří. Zastavili jsme se v malé vesničce a pozorovali na rybníku kachny.

Sedli jsme si na hráz a chvíli jsme ráchali nohy ve vodě, jako by to bylo zase to moře, u kterého jsme seděli před padesáti lety. Kačenám se to nelíbilo a my se smáli jako blázni.

Už nepřijede

Pavel mi vyprávěl o své rodině, která teď žije v Izraeli. O své ženě, kterou poznal na Novém Zélandu a která je snad poloviční Maorkou. I o dětech, které spolu měli, a o jejich dětech. Vyprávěl mi příběh, který se tak podobal tomu mému.

Jen jsme ho prožívali každý zvlášť. A byli jsme šťastní.

Kdoví, jak bychom dopadli, kdybychom ten příběh prožívali spolu. Pavel mě zavezl domů, rozloučil se. „Už nepřijedu, máme své životy. Jenom jsem si slíbil, že se jednou vrátím, alespoň na chvíli.“ Já na tu chvíli vzpomínám strašně ráda.

Marie S. (71), Kutná Hora

Související články
2 minuty čtení
Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů
3 minuty čtení
Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn
5 minut čtení
Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely, jako bych byla vzduch. Možná je to přirozené. Možná se jen nikdo nechce dívat na připomínku toho,
3 minuty čtení
Léta vyprávěla o tom, jak se jednou podívá do Říma, aby si splnila svůj životní sen. Tu cestu jsem jí zprotivila. Pak jsem si tam jela sama s dcerou a chlubila se krásnými zážitky. S Marií jsme se znaly od střední školy. Já se tehdy přistěhovala. Naše domky byly ve stejné ulici, když jsme se provdaly, chodily jsme společně s dětmi na hřiště a vyprávěly si o našich snech. Byly jsme mladé a měly
3 minuty čtení
Nemohl se smířit s tím, že přišel o svého páníčka i o domov. Nikde si nemohl zvyknout. Až do vsi přijela rodina s malým chlapcem... Pan Kudrna byl už starý pán, stále ale jezdil na brigádu do své staré práce, kam chodíval celý život. Teď už tam ale jen seděl na vrátnici. Tak si ho vážili, že mu ten přivýdělek, když odcházel do důchodu, sami nabídli. Pan Kudrna na tom nebyl zdravotně dobře. Měl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak to mají Bočanová se Zounarem?
nasehvezdy.cz
Jak to mají Bočanová se Zounarem?
Měli to mít jako na houpačce. Jednou byli Mahulena Bočanová (59) a její partner Petr Hanák (62) jako hrdličky, poté si prý pomalu nemohli přijít na jméno. Přesto se dlouho zdálo, že jsou si souzeni a
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
iluxus.cz
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
Šampaňský dům G. H. Mumm se spojil s předním českým sklářským výtvarníkem Františkem Jungvirtem. Výsledkem této exkluzivní spolupráce je monumentální umělecký objekt The Mumm Grand Edition a limitovan
Strahovský stadion slaví 100 let!
epochaplus.cz
Strahovský stadion slaví 100 let!
Dne 4. července 1926 je pražský Strahov svědkem velké události! Koná se tu VIII. všesokolský slet, první veřejná akce na zbrusu novém stadionu. Začíná příběh stavby, která svými rozměry ani pestrou historií nemá obdoby! Na počátku je to vlastně jen provizorium. Dřevěná konstrukce s jednou nekrytou tribunou, kterou navrhl český architekt a zároveň sám nadšený
Velkoformátové obklady a dlažby
rezidenceonline.cz
Velkoformátové obklady a dlažby
Tenké a lehké prvky, používané k realizaci podlahových i stěnových povrchů, jsou díky velikostí až 320 x 160 cm a minimálním spárám velmi efektní. Obytný prostor opticky zvětší a sjednotí, jsou rovněž vstřícné ke snadnému udržování hygieny a čistoty. Výrobci je nabízejí v celé řadě působivých dekorů a materiálů. Velkoformátové obklady a dlažby věrně imitují
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
epochanacestach.cz
Nejkrásnější louka Evropy říká autům dost
Na první pohled to může působit paradoxně. Jedna z nejfotografovanějších krajin Dolomit se rozhodla, že návštěvníků nechce více, ale méně. Alpe di Siusi, největší vysokohorská louka v Evropě, zavádí od léta 2026 nová pravidla příjezdu, která mají jediný cíl – zachovat místo, kvůli němuž sem lidé přijíždějí. Nejde o boj proti turistům. Jde o ochranu
Švédský bílý glögg
tisicereceptu.cz
Švédský bílý glögg
My pijeme „svařák“, Švédové zase glögg (čte se gleg). Běžnější je červený s rozinkami a mandlemi, za vyzkoušení ale rozhodně stojí i méně obvyklý bílý, oslazený jemným bezovým sirupem. Potřebujete
Takovou zradu jsem nečekala!
skutecnepribehy.cz
Takovou zradu jsem nečekala!
Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč. Obrala mě vlastní vnučka, kterou jsem odmala vychovávala, protože její máma se na ni vykašlala. Nepadla mi do oka. Přesně to jsem si pomyslela, když můj syn Petr přivedl domů Dášu. Nedokázala jsem to vysvětlit. Byla milá, usměvavá a slušná, ale v jejím pohledu bylo něco, co mě zneklidňovalo.
Už půlhodina bez pohybu může zvýšit riziko vzniku nádorových onemocnění
21stoleti.cz
Už půlhodina bez pohybu může zvýšit riziko vzniku nádorových onemocnění
Sedavý způsob života je už řadu let spojován s vyšším rizikem srdečních chorob nebo cukrovky, ale nová rozsáhlá studie ale naznačuje, že roli může hrát i v případě rakoviny. Podle vědců z Glasowské un
Nový pohled na hluk a vibrace: lze energii tlakových vln řídit?
epochalnisvet.cz
Nový pohled na hluk a vibrace: lze energii tlakových vln řídit?
Hluk tradičně vnímáme jako nežádoucí jev, který je nutné potlačit. Moderní fyzikální přístupy však naznačují, že tlakové vlny nemusíme jen tlumit, ale můžeme jejich energii aktivně řídit. Otevírá se tak nová cesta, jak s hlukem pracovat efektivněji a s menšími ztrátami. Hluk a vibrace patří mezi největší technické problémy současnosti. Vznikají v motorech, turbínách,
Plzní otřásl spojenecký úder na nádraží
historyplus.cz
Plzní otřásl spojenecký úder na nádraží
V dubnu 1945 s sebou jaro přináší naději. Nacisté ztrácejí síly a druhá světová válka se chýlí ke konci. Tomu odpovídá dění na mnoha místech včetně Plzně. Ještě 16. dubna se zdá, že se blíží lepší časy. V noci ale přijde nečekaný útok… „Co se to děje?!“ vytrhne po třetí hodině ranní Plzeňany ze snů
Už vás zase „chytly“ kyčle?
nejsemsama.cz
Už vás zase „chytly“ kyčle?
Bolest kyčlí je nepříjemná. Stojí za ní přibývající věk i velká fyzická námaha. Jak ulevit od bolesti snadno a rychle? Nepříjemná bolest může mít několik příčin, ať už jde o artrózu, opotřebení kyčelního kloubu, nebo přetížení svalů. Vždycky se ale ptáme, co dělat, aby to tolik nebolelo. Jak ulevit od bolesti? Jako první vždy upravte zátěž.
Viděl Edgar Allan Poe do budoucnosti?
enigmaplus.cz
Viděl Edgar Allan Poe do budoucnosti?
Edgar Allan Poe leží na posteli a před očima se mu míhají naprosto šílené výjevy. Náhle spatří tři námořníky, kteří vraždí svého kamaráda, aby ho mohli sníst. „Už dost! Ať už to proboha skončí!“ vykři