Domů     Deprese je nemoc jako každá jiná
Deprese je nemoc jako každá jiná
3 minuty čtení

Řadu měsíců jsem se trápila svými psychickými problémy. Ničily mě deprese a pocity úzkosti. Styděla jsem se o tom mluvit, bála jsem se, že mě všichni odsoudí.

Bývala jsem úplně normální ženská s běžnými problémy. V práci se mi dařilo tak moc, že mě jednoho dne povýšili. Jenže šéf to místo původně chtěl pro svou ženu, a tak se ke mně podle toho také choval.

Dával mi těžké úkoly a každou mou chybu nebo zpoždění řešil veřejně přede všemi. Byla jsem pod obrovským tlakem. V práci jsem zůstávala dlouho do noci, abych vše stihla a neudělala chybu. I když jsem se ale opravdu snažila, stejně to bylo málo.

Začala jsem cítit beznaděj, ale dřela jsem víc a víc, abych dokázala, že na to místo mám. Po pár měsících jsem byla už strašně unavená, chodila jsem pozdě spát kvůli množství práce a budila se nad ránem s nočními můrami. Netrvalo dlouho a přidaly se i další potíže.

Nevstala jsem

Když jsem měla jít ráno do práce, cítila jsem se zle. Bolel mě žaludek, mlžil se mi pohled a čím více jsem se k firmě blížila, tím více mi bušilo srdce. Zašla jsem s tím k doktorovi. Ten mi doporučil mi vyšetření psychologem.

To jsem odmítla s tím, že nejsem přece blázen. Můj stav byl ale čím dál horší.

Kromě úzkostných stavů, které se dostavovaly pokaždé, když jsem šla do práce, mě přepadaly deprese, že něco nestihnu. Došlo to tak daleko, že když to na mě přišlo, nebyla jsem schopná vstát z postele.

Na to, abych své potíže řešila, jsem se ale příliš bála odsouzení od známých. Hodila jsem se proto skoro na měsíc marod, a doufala, že mi volno pomůže nabrat síly.

Začala jsem být docela v pohodě. Lépe jsem spala, a mohla jsem se dokonce i normálně najíst. Jako mávnutím kouzelného proutku byly mé potíže pryč. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla sama bez pomoci odborníků a bez léků. Jenže, jakmile se začal blížit den nástupu do práce, všechno bylo zpátky.

V té době mě navštívila sestra, která měla už nějaký čas podezření, že se něco děje. „Půjdeš k doktorovi a nechci slyšet výmluvy!“ rozkázala mi. Vysvětlila mi, že deprese a úzkosti jsou nemoc a není se za co stydět.

Dokonce prý i naše mamka mívala po rozvodu s tátou depresivní stavy tak silné, že asi rok a půl brala antidepresiva.

Lucie (64), Český Krumlov

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka