Domů     Nároční rodiče mi zničili život
Nároční rodiče mi zničili život
5 minut čtení

Rodiče si do mě promítli svou ctižádost a chtěli za mě udělat světovou klavírní virtuosku. Zničili mi můj život. Nevím si s ním dodnes rady.

Jsem jedináček, což mi odmala hodně vadilo. Moji rodiče byli oba hudebníci, hráli ve stejném orchestru v jednom okresním městě, a kvůli své kariéře, jak tomu říkali, odsunuli potomstvo až do pozdějšího věku.

Nejspíš to byl i zázrak, že jsem se vůbec narodila, matka už měla přece jen na první dítě dost vysoký věk. Navíc byl můj porod prý hodně komplikovaný, což mi nejspíš dodnes neodpustila. Jako by to byla moje vina…

Krušné dětství

Matka mi, jak nejdříve to šlo, sehnala chůvu, tedy paní na hlídání, které jsem říkala teto. Musela se přece vrátit ke své hudební kariéře.

Kam moje paměť sahá, nepamatuji si, že by mi moje matka foukala bolístky, bděla u mě, když jsem byla nemocná, prostě takové ty normální věci, co maminky dělají.

Ani otec mě neučil jezdit na kole a nehrál si se mnou. Jako úplně malá jsem to samozřejmě nevnímala, ale když jsem začala chodit do školy, brzy jsem začala svým spolužačkám jejich rodiče závidět.

Zatímco ony si mohly hrát venku, kdy se jim chtělo, já musela chodit do „lidušky“ na klavír a později ještě na housle a flétnu.

Byla jsem sice zvyklá, že rodiče doma denně cvičí, a tak mi přišlo normální učit se na něco hrát, ale časem toho bylo na mě moc. Neměla jsem kvůli tomu žádný čas na kamarády, stala se ze mě tichá, zakřiknutá dívka.

Postupně jsem začala hudbu nenávidět. Je s podivem, že jsem si vůbec našla aspoň jednu kamarádku; Andulka sice na žádný nástroj nehrála, ale byla podobně uzavřená jako já a vzájemně jsme se svěřovaly se svými trápeními.

Podivná výchova

Asi nejhorší pro mě bylo, když se u nás doma pořádaly „hudební dýchánky“ pro přátele rodičů, pochopitelně taky hudebníky. To mě vždycky naši nutili, abych si sedla ke klavíru a něco jim zahrála. Běda, když jsem v nějaké skladbě udělala byť jen malou chybičku.

To na mě otec začal křičet a nutil mě druhý den ono kritické místo opakovat stále dokola, dokud nebyl spokojen. Pak si mě zase celé dlouhé týdny nevšiml. Takhle schizofrenní bylo vlastně celé mé dětství.

Z jedné strany jsem prožívala enormní tlak na můj výkon, nesměla jsem chodit sama ven ani dělat žádný sport, abych si neporanila ruce, musela jsem poslouchat jen vážnou hudbu…

Mezi vrstevníky, tedy kromě Andulky, jsem byla naprostý exot a tajně jsem toužila utéct z domova.

Krutá zkušenost

Bylo jasné, že nikam jinam než na konzervatoř jít nemůžu. Což o to, talent jsem měla (asi po rodičích), a navíc jsem se snažila rodičům zavděčit. Abych byla na zkoušky dokonale připravená, zařídil mi otec speciálního učitele, svého známého.

Znala jsem ho z hudebních večírků u nás, ale netušila jsem, co se stane. Na poslední přípravě mě najednou začal osahávat a nakonec mě znásilnil. Ani jsem se moc nebránila, vůbec jsem nevěděla, co se děje.

Pak mi řekl, že o tom nesmím nikomu ani ceknout, jinak zařídí, aby mě na konzervatoř nevzali.

Byla jsem úplně vyřízená. Na jednu stranu jsem se strašně styděla a taky se bála, jak by otec řádil, kdyby mě na školu nevzali. Ale zároveň ve mně hlodala pochybnost, jestli by nebylo lepší všechno říct a té plánované hudební kariéry se vzdát. Jenže na to jsem neměla dost sil, takže jsem mlčela.

Konec kariéry

Můj život byl nalinkovaný dál – po skončení konzervatoře jsem měla odejít studovat dál na hudební akademii do Prahy. Jenže mně už bylo jasné, že hudbou se nechci živit ani za nic.

Už jsem byla domluvená s Andulkou, že bychom se spolu nastěhovaly do pronájmu, dokonce jsem si našla i místo.

Tenkrát poprvé jsem se rodičům vzepřela, a dokonce jsem jim řekla o svém znásilnění. A přišel další šok. Matka se jen zasmála a řekla mi, že si vymýšlím, zatímco otec to úplně přešel a dál trval na svém, že na akademii prostě musím.

Jako bych jim právě neřekla něco hrozného. To byla pro mě poslední kapka, která mě jen utvrdila v mém rozhodnutí od nich odejít.

Rodiče asi nepočítali s tím, že bych něco takového udělala. Ale já si poprvé v životě šla za svým. S hudbou jsem nadobro skončila, žádný hudební nástroj doma nemám, a cítím se konečně trochu svobodná.

Zavrhli mě

Rodiče mi ji navždy úplně znechutili. Od té doby s nimi nejsem v kontaktu, oni mě asi nenávidí za to, co jsem udělala a vůbec se mnou nekomunikují. Jsem pro ně jen lajdák, který to nikam nedotáhl. V tom mají bohužel pravdu. Můj život mi protéká mezi prsty a nic se mi nedaří.

Měla jsem pár vztahů, které se ale vždycky rozpadly dřív, než z nich mohlo něco být. I Andulka už se dávno vdala a odstěhovala, zůstala jsem v pronajatém bytě sama. Vydělávám sotva tolik, abych ho mohla zaplatit, nemám rodinu, děti, nic.

Fanatická láska mých rodičů k hudbě mi zkazila dětství, dospívání i život, který stále nedokážu vzít do svých rukou. Jsem úplně bezradná. Pořídila jsem si aspoň psa, je to jediný tvor, který mi rozumí a vnáší do mého života lásku.

Blanka (49), Brno

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P