Domů     Nároční rodiče mi zničili život
Nároční rodiče mi zničili život
5 minut čtení

Rodiče si do mě promítli svou ctižádost a chtěli za mě udělat světovou klavírní virtuosku. Zničili mi můj život. Nevím si s ním dodnes rady.

Jsem jedináček, což mi odmala hodně vadilo. Moji rodiče byli oba hudebníci, hráli ve stejném orchestru v jednom okresním městě, a kvůli své kariéře, jak tomu říkali, odsunuli potomstvo až do pozdějšího věku.

Nejspíš to byl i zázrak, že jsem se vůbec narodila, matka už měla přece jen na první dítě dost vysoký věk. Navíc byl můj porod prý hodně komplikovaný, což mi nejspíš dodnes neodpustila. Jako by to byla moje vina…

Krušné dětství

Matka mi, jak nejdříve to šlo, sehnala chůvu, tedy paní na hlídání, které jsem říkala teto. Musela se přece vrátit ke své hudební kariéře.

Kam moje paměť sahá, nepamatuji si, že by mi moje matka foukala bolístky, bděla u mě, když jsem byla nemocná, prostě takové ty normální věci, co maminky dělají.

Ani otec mě neučil jezdit na kole a nehrál si se mnou. Jako úplně malá jsem to samozřejmě nevnímala, ale když jsem začala chodit do školy, brzy jsem začala svým spolužačkám jejich rodiče závidět.

Zatímco ony si mohly hrát venku, kdy se jim chtělo, já musela chodit do „lidušky“ na klavír a později ještě na housle a flétnu.

Byla jsem sice zvyklá, že rodiče doma denně cvičí, a tak mi přišlo normální učit se na něco hrát, ale časem toho bylo na mě moc. Neměla jsem kvůli tomu žádný čas na kamarády, stala se ze mě tichá, zakřiknutá dívka.

Postupně jsem začala hudbu nenávidět. Je s podivem, že jsem si vůbec našla aspoň jednu kamarádku; Andulka sice na žádný nástroj nehrála, ale byla podobně uzavřená jako já a vzájemně jsme se svěřovaly se svými trápeními.

Podivná výchova

Asi nejhorší pro mě bylo, když se u nás doma pořádaly „hudební dýchánky“ pro přátele rodičů, pochopitelně taky hudebníky. To mě vždycky naši nutili, abych si sedla ke klavíru a něco jim zahrála. Běda, když jsem v nějaké skladbě udělala byť jen malou chybičku.

To na mě otec začal křičet a nutil mě druhý den ono kritické místo opakovat stále dokola, dokud nebyl spokojen. Pak si mě zase celé dlouhé týdny nevšiml. Takhle schizofrenní bylo vlastně celé mé dětství.

Z jedné strany jsem prožívala enormní tlak na můj výkon, nesměla jsem chodit sama ven ani dělat žádný sport, abych si neporanila ruce, musela jsem poslouchat jen vážnou hudbu…

Mezi vrstevníky, tedy kromě Andulky, jsem byla naprostý exot a tajně jsem toužila utéct z domova.

Krutá zkušenost

Bylo jasné, že nikam jinam než na konzervatoř jít nemůžu. Což o to, talent jsem měla (asi po rodičích), a navíc jsem se snažila rodičům zavděčit. Abych byla na zkoušky dokonale připravená, zařídil mi otec speciálního učitele, svého známého.

Znala jsem ho z hudebních večírků u nás, ale netušila jsem, co se stane. Na poslední přípravě mě najednou začal osahávat a nakonec mě znásilnil. Ani jsem se moc nebránila, vůbec jsem nevěděla, co se děje.

Pak mi řekl, že o tom nesmím nikomu ani ceknout, jinak zařídí, aby mě na konzervatoř nevzali.

Byla jsem úplně vyřízená. Na jednu stranu jsem se strašně styděla a taky se bála, jak by otec řádil, kdyby mě na školu nevzali. Ale zároveň ve mně hlodala pochybnost, jestli by nebylo lepší všechno říct a té plánované hudební kariéry se vzdát. Jenže na to jsem neměla dost sil, takže jsem mlčela.

Konec kariéry

Můj život byl nalinkovaný dál – po skončení konzervatoře jsem měla odejít studovat dál na hudební akademii do Prahy. Jenže mně už bylo jasné, že hudbou se nechci živit ani za nic.

Už jsem byla domluvená s Andulkou, že bychom se spolu nastěhovaly do pronájmu, dokonce jsem si našla i místo.

Tenkrát poprvé jsem se rodičům vzepřela, a dokonce jsem jim řekla o svém znásilnění. A přišel další šok. Matka se jen zasmála a řekla mi, že si vymýšlím, zatímco otec to úplně přešel a dál trval na svém, že na akademii prostě musím.

Jako bych jim právě neřekla něco hrozného. To byla pro mě poslední kapka, která mě jen utvrdila v mém rozhodnutí od nich odejít.

Rodiče asi nepočítali s tím, že bych něco takového udělala. Ale já si poprvé v životě šla za svým. S hudbou jsem nadobro skončila, žádný hudební nástroj doma nemám, a cítím se konečně trochu svobodná.

Zavrhli mě

Rodiče mi ji navždy úplně znechutili. Od té doby s nimi nejsem v kontaktu, oni mě asi nenávidí za to, co jsem udělala a vůbec se mnou nekomunikují. Jsem pro ně jen lajdák, který to nikam nedotáhl. V tom mají bohužel pravdu. Můj život mi protéká mezi prsty a nic se mi nedaří.

Měla jsem pár vztahů, které se ale vždycky rozpadly dřív, než z nich mohlo něco být. I Andulka už se dávno vdala a odstěhovala, zůstala jsem v pronajatém bytě sama. Vydělávám sotva tolik, abych ho mohla zaplatit, nemám rodinu, děti, nic.

Fanatická láska mých rodičů k hudbě mi zkazila dětství, dospívání i život, který stále nedokážu vzít do svých rukou. Jsem úplně bezradná. Pořídila jsem si aspoň psa, je to jediný tvor, který mi rozumí a vnáší do mého života lásku.

Blanka (49), Brno

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více