Domů     Stíhá mě jedna rána za druhou
Stíhá mě jedna rána za druhou
5 minut čtení

Jsou lidé, kterým se ve všem daří. A pak jsou tu takoví jako já, kterým osud dává jednu ránu za druhou. Nevím, co jsem komu udělala…

Mé dětství nebylo úplně idylické, ale tehdy jsem to ještě tak moc nevnímala. Já se narodila po pěti letech a zřejmě jsem byla pro otce zklamáním. Začal pít a manželství rodičů se rozpadlo.

Táta prohlásil, že alimenty platit bude, odstěhoval se a od té doby jsem ho neviděla. Když jsem se po pár letech dozvěděla, že otec zemřel, necítila jsem vlastně nic. Nebyl součástí našeho života, alkohol mu byl přednější.

Nový dočasný domov

Za nějakou dobu po rozvodu rodičů jsme se odstěhovali k maminčinu novému příteli. To bylo asi nejhezčí období mého života. Bydleli jsme na vesnici v domku u jeho rodičů. Dalo by se říct, že nám tam nic nechybělo. Měli tam králíky, slepice, psy, kočky, dokonce prasátko.

Matčin přítel byl vdovec a měl syna, takže jsme s Jirkou získali nevlastního bratra a skvělé prarodiče. Hodně jsme se tam jako děti vyřádili, vlastně nám nic nechybělo. Jenže můj nevlastní dědeček mě měl radši.

Víc, než bylo přípustné… Dlouho jsem tomu nerozuměla, takže dlouhá léta jsem si myslela, že je to normální, že „to“ asi dědečkové dělávají.

Jenže když na mě přicházela puberta, pochopila jsem, že je něco špatně, a svěřila se mamince. Ta na dědu uhodila. Vše popřel a nakonec nás děda osočil, že já jsem coura a moje matka taky, a vyhodil nás z domu. Matčin přítel nijak nezasáhl, a tak jsme se museli odstěhovat.

Nesli jsme to špatně. Jediné štěstí bylo, že mamka sehnala novou práci s ubytováním. Bylo to malé, žádná zvířátka, smutné. Ale Jirka se vyučil a sehnal si práci, já začala studovat ekonomku a doufala, že až začnu pracovat, bude to lepší.

Nešťastné známosti

V sedmnácti jsem si našla přítele. Byla to láska jako trám, alespoň z mé strany. Mamka ho ale nesnášela. Pořád jsem se s ní kvůli tomu hádala, uvažovala jsem, že odejdu z domova.

Ale k tomu jsem odvahu nenašla a po neustálých hádkách a nátlaku doma jsem už byla tak otrávená, že jsem mu řekla, že se s ním raději rozejdu.

Kupodivu to přijal celkem klidně a chtěl po mně jen jedno: abych s ním zašla na poslední večeři. Souhlasila jsem, připadalo mi to romantické, ale to byla velká chyba. Místo do restaurace mě odvezl za město a v lesíku mě znásilnil. Pak mě tam nechal a ujel…

Nikomu jsem to neřekla, ale začalo mi být všechno jedno. Začala jsem chodit za školu, kouřit marihuanu. Nakonec mě vyhodili ze školy těsně před maturitou.

Tehdy jsem potkala v naší partě jednoho kluka, se kterým jsem začala víceméně chodit a odstěhovala jsme se k němu. Byla jsem plnoletá a myslela si, že si konečně můžu dělat, co chci.

Jenže po nějaké době jsme už nemohli žít spolu, ale ani bez sebe. Věčné hádky, výhrůžky, bití, sledování… Z přítele se vyklubal paranoidní žárlivec. Po téměř dvouletém vztahu jsem byla psychicky zdeptaná a skončila na psychiatrii.

Dala jsem se tam nějak dohromady a smířila se s maminkou. Všechny mé věci zůstaly u bývalého přítele, ale já už s ním nechtěla mít nic společného. Po léčení jsem se vrátila domů, našla si práci a chvíli se zdálo, že se vše konečně obrací k lepšímu.

Vše se zamotalo

Pak jsem se znovu zamilovala. Michal byl úžasný člověk, skvělý chlap, o dvacet let starší než já. Zpočátku jsem k němu obdivně vzhlížela. Svěřila jsem se mu se vším, co se mi stalo, a jemu to nevadilo. Začali jsme spolu žít.

Jenže po dvou letech jsem začala mít pocit, že mi něco chybí, že se starším partnerem o něco přicházím.

Do toho jsem poznala Karla. Odešla jsem od Michala a nastěhovala se s Karlem do pronajatého domku. Dokonce jsem si půjčila peníze od kamarádky, abych měla na zaplacení realitky a vratnou kauci.

Jenže už po měsíci bydlení s novým přítelem jsem si uvědomila, že to není ono, a pocítila jsem stesk po Michalovi.

Začala jsem toho neuváženého vzplanutí litovat. Jenže jsem se bála vrátit, ani jsem nevěděla, jestli o mě bude mít Michal ještě vůbec zájem, a na krku jsem měla velký dluh. Naštěstí jsme našli k sobě cestu zpátky. A to je to nejlepší, co jsem mohla kdy udělat. Je mi s Michalem dobře a já se snažím, aby bylo dobře i jemu se mnou.

Splácím dluh

Stále ale musím splácet svůj dluh. S kamarádkou jsem se dohodla na rozumných splátkách, ale i tak je to pro mě složité. Michal mi s tím nepomáhá, protože jsem mu neřekla, že dlužím a ani bych to po něm nemohla chtít.

Naštěstí ode mne nechce žádné peníze na společné výlohy, takže doufám, že se mi nějak podaří svůj dluh splatit.

Nakonec jsem asi měla štěstí, že to takhle dopadlo. I když moje situace není zrovna růžová. Poslední dobou mi začal psát Karel, ať se k němu vrátím, že mě miluje a lituje, jak to dopadlo. Ale jsou to jen řeči, kterými se mě jen snaží srazit na kolena. Už si nechci dovolit žádný další přešlap.

Navenek se sice tvářím, jako že je všechno v pořádku, ale uvnitř jsem úplně roztrhaná. Jen doufám, že to snad na mně Michal nepozná. Trochu mě ale děsí právě ten náš velký věkový rozdíl.

Vždyť on tady nebude věčně, a ani já už nejsem zrovna mladice – co když opět zůstanu sama a zase někomu naletím? Další průšvih bych už asi neustála.

Radka (47), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.