Domů     Ta svatba byla můj omyl
Ta svatba byla můj omyl

Splnila jsem svůj společenský úkol. Vdala jsem se a založila rodinu. Pak se mi ale život proměnil v peklo. Už tak dál žít nemohu a nechci.

Dveře se zabouchly s takovou razancí, až se po předsíni rozlétly všechny papíry položené na stolku. Byly to účty, které je třeba zaplatit ještě dnes. Ani jsem to ale Alešovi nestačila říct.

S řevem vylétl z bytu a práskl za sebou dveřmi. Ještě teď slyším, jak běží po schodech a stále nadává. Na co? To je vlastně úplně jedno. Záminka se totiž vždycky najde. Hlavně když se může pořádně pohádat. Cítím, jak se zase začínám celá třást.

Nervy jsou na pochodu a mě čeká ataka úzkosti nebo propad do deprese. Ne, takto už to dál nejde. Měla bych poslechnout svou terapeutku a od Aleše co nejrychleji odejít. Vymazat ho ze života a přestat se trápit.

Vdávat jsem se vůbec nechtěla

Kdysi jsem byla mladá, dost svobodomyslná žena. Bavil mě život. Bavila mě moje práce, měla jsem spoustu známých, dobrých přátel. A také mnoho různých koníčků.

Nechtělo se mi na tom nic měnit ani ve chvíli, kdy už kamarádky měly po svatbě a jedna po druhé přiváděly na svět krásná, růžová a voňavá miminka. Můj styl života mi vyhovoval, cítila jsem se v něm dobře a lehce.

Okolí na mě však stále víc a víc tlačilo. Žít single a být přitom navíc ještě v pohodě, to se v té době prostě vůbec nenosilo. Všem jsem spíš připadala jako stará panna bez rodiny.

Aleš mě okamžitě zaujal

S Alešem jsme se seznámili na jedné sportovní akci a já se poprvé doopravdy zamilovala. Rok jsme spolu chodili. Dodnes nepochopím, že jsem za tu dobu nepoznala, jaký ve skutečnosti je. Rodina na mě ale tlačila, ať náš vztah „zlegalizuju“ a konečně se vdám. A tak jsme se tedy vzali.

Pozdní poznání

První týdny po svatbě byly takové vzájemně poznávací. Bylo mi už čtyřiatřicet a do té doby jsem s nikým nežila ve společné domácnosti. Drobné hádky a nedorozumění mě proto nechávaly v klidu a říkala jsem si, že se to časem nějak spraví.

Navíc jsem čekala své první dítě, a soustředila se proto hlavně na to. A když se nám narodila krásná Evička, na neshody jsem úplně zapomněla.

Bude to, jak já sám řeknu

Jenže manžel, který už nebyl jediným středobodem mého zájmu, se začal velice intenzivně prosazovat. A svůj tlak neustále stupňoval. Stal se z něj despota, který chtěl, aby vše bylo po jeho.

To ovšem na moji svobodomyslnou duši působilo jako červený hadr na býka. Začali jsme se hádat. A hádky byly stále drsnější a hlasitější. Bohužel naše divoké hádky se odehrávaly často před vyděšenou Evičkou.

Bylo to první varování

Manžel se choval čím dál tím hůř. Doma vládl neustále válečný stav. Aleš si k svým výbuchům zlosti a vzteku záminku našel kdykoli. V těchto chvílích byl vážně k nepoznání, a já z něj dokonce začínala mít strach.

Sice mě nikdy fyzicky nenapadl, ale zlost si vybíjel na jiných věcech. Rozbíjel vázy, bouchal dveřmi, rozmlátil židli.

Moje sebevědomí bylo na nule

Moje sebevědomí se ocitlo na samém dně a stal se ze mě uzlíček roztřesených nervů. Ani si nepamatuji, jak se stalo, že jsem jednoho dnes spolykala prášky a myslela si, že tím všechno vyřeším.

Našla mě ale včas moje Evička a já musela v tom pekle žít dál. To, že bych mohla od manžela odejít, mě ani nenapadlo. Bála jsem se ostudy, chtěla jsem dceři zachovat úplnou rodinu.

Vždyť to přece musí být. Na rozvedenou matku samoživitelku by moje máma rozhodně pyšná nebyla. Díky manželovi, který mě neustále přesvědčoval, že jsem neschopná a úplná nula, jsem si už navíc vůbec nevěřila.

Dcera se chtěla osamostatnit

Po Eviččině promoci a malé oslavě jsme odjeli domů. Eva se chystala na nový život mimo náš domov. Chtěla si zabalit pár zbývajících věcí a odvézt si je autem, které jí půjčil její přítel.

Právě s ním chtěla začít společně žít. Snad i doufala, že si vybuduje lepší rodinu a domov, než jaký znala z dětství.

Byla to strašná tragédie

Než si ale stačila sbalit, můj muž vyvolal další hádku. Nemohl zřejmě unést, že z jeho ovládaného pole uniká jedna kořist. Začal proto dceři vyčítat, že je nevděčný spratek, a ještě mnoho horšího jí řekl. Rozklepala jsem se jako sulc a rozplakala jsem se.

Dcera se rychle rozloučila. Sama už měla těch hádek víc než dost. Ještě jsem ji objala, pohladila a popřála jí, ať do nového života vykročí pravou nohou. A to bylo všechno. Za dvě hodiny nám oznámili, že po tragické hromadné nehodě na dálnici zemřela.

Konečně odejdu

Zhroutila jsem se a skončila na psychiatrii. Tam jsem konečně pochopila, že takto dál žít už nemůžu a ani nechci. Když jsem dnes o rozvodu řekla manželovi, vypukla další otřesná hádka. Mně už je to ale jedno.

Ať si rozbíjí nábytek, křičí a nadává. Mě už prostě nezastaví. Kdyby Evičku nerozčiloval svými výčitkami, možná se jí ta havárie nestala. Nesu za to část odpovědnosti i já. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem si Aleše vzala a podlehla společenskému tlaku. Zničila jsem si život.

Eva H. (59), Olomouc

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
6.5.2024
Zjistila jsem, že se s mámou vídám jen z povinnosti. Přece jen mě porodila a měla bych jí být vděčná. Jenže se chová tak hrozně, že je mi vedle ní vyloženě úzko. Nemám úplně ideální vztah s mámou. Chápu, že je to celkem běžné, přijde mi to ale zároveň moc smutné. Sama si neumím představit, že bych své dítě srážela, jak to dělá ona, kdybych nějaké mohla mít. Nechápu, proč to dělá, co z toho má,
6.5.2024
Jsou hlučná, líná a všude drobí. Jejich dědeček je z nich nadšený. V jeho očích jsou prostě géniové. Každá moje kritika skončí hádkou. Kdybych to martyrium s třemi vnoučaty musela snášet jednou měsíčně, ani bych nedutala. Tiše bych přetrpěla víkend a těšila se na ten další, kdy bych měla klid. Ale ona jsou u nás každou sobotu i neděli! Ráno je manželův syn přivede a jen nám oznámí, kdy si děti
27.4.2024
Moje sestra byla taková už odmalička. Dostala, čeho se jí zachtělo. Rodiče jí vždycky nadržovali a já jí vše odpouštěla. A z ní vyrostl sobec. Přestože byla moje sestra jen o pět let mladší, vypadala spíš jako moje dcera, kterou jsem nikdy neměla. Štíhlá a drobná, plavovlasá. Já byla vysoká a statná. Žáky jsem vždy milovala Pracovala jsem coby učitelka na základní škole a každý myslel, že
27.4.2024
Nezaslouží si mít tak zlobivou dceru. Obětovala se pro ni a po rozvodu se už nevdala, jen aby jí nepřivedla domů cizího chlapa. Je jí sotva dvacet, ale chová se, jako by snědla všechnu moudrost světa. Nic jí není dobré, hlavně to, co udělá moje dcera. Ani já v jejích očích nejsem bez viny, i když nevím o ničem, čím bych jí kdy ublížila. Když ke mně přijde na návštěvu, úplně se mi stáhne žaludek
26.4.2024
Nevím, kde se to v nich vzalo. Stále ode mě něco potřebují. Hlavně peníze. Nestačí jim můj důchod ani úspory, které se rychle tenčí. Dělají si zálusk i na můj domek! Snažila jsem se jim dát všechno, jen aby se necílily ukřivděné a méněcenné oproti ostatním dětem ve třídě. Moje dvě holčičky totiž vyrůstaly bez otce, kterého jsem jim nedokázala opatřit. Pořídila jsem si je takřka na poslední chví
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,