Domů     Rodina je velký dar!
Rodina je velký dar!
4 minuty čtení

Vždy jsem chodila s chlapci, kteří byli podobně staří jako já. Pak se ale objevil Marek. Mužný, urostlý, jenže o dvacet let starší než já.

Stalo se to před třiceti lety. Dnes by to už nebylo tak zvláštní, ale tehdy, když si dívka něco začala s mužem, který by mohl být jejím otcem, to nebylo podle společenských konvencí.

Byl prostě okouzlující

Narazili jsme na sebe na jednom večírku. Hned jsme se dali do řeči. Marek mi imponoval. Byl milý, galantní, uměl se k ženám chovat. Přesně věděl, co na mě zabírá. Týden po onom večírku jsme šly se spolužačkami ze školy. Před ní stálo auto, nepřehlédnutelný mercedes.

Objevil se u mé školy

„Nechcete někam vzít, slečno?“ usmíval se za otevřeným okýnkem okouzlující muž, kterého jsem před týdnem potkala na večírku. Holky málem pukly závistí. Když mi nabídl odvoz, souhlasila jsem.

„Kde jste se tu vzal?“ ptala jsem se. Odpověděl, že zrovna v ten den byl na onom místě něco zařídit a že to byla jen náhoda, že mě uviděl. Věřila jsem mu. Samozřejmě jsme nejeli hned, kam jsem potřebovala, ale na skleničku, která se protáhla na večeři.

Nechtěl se vázat

S Markem jsme se začali scházet pravidelně. Jezdili jsme na výlety a prožili dva měsíce vášně a lásky. Už jsem se viděla ve svatebních šatech. Marek byl pozorný, milý, materiálně na tom byl velmi dobře.

Viděla jsem, jak mé kamarádky neustále řeší problémy ve vztahu s vrstevníky. Museli šetřit na dovolenou, studia, společnou budoucnost. Marek už měl své jisté. „Miláčku, ale já se nechci vázat,“ usmál se na mě, když jsem nadhodila téma společné budoucnosti. Mrzelo mě to, ale říkala jsem si, že je na něj asi ještě příliš brzy.

Záblesk pochybnosti

Měli jsme právě hodinu managementu. Náš přednášející nám zrovna vyprávěl o pravděpodobnosti. „Uvedu vám příklad. Mám jednoho kamaráda, který má rád statistiky. Za den osloví dvacet nebo třicet žen.

Z toho tak devadesát procent se s ním dá do hlubší konverzace, přičemž jedna nebo dvě se chytí a kouká z toho něco víc.“ Všichni jsme se smáli, jaké statistiky si jeho kamarád vede. V koutku mysli mě však napadlo, že Marek by v takové škatulce mohl být také.

Konečně jsem viděla realitu

Byl to asi čtvrtý měsíc našeho vztahu. Při jedné konverzaci jsme s Markem narazili na jméno právě mého přednášejícího. Vyprávěla jsem mu onu historku se statistikou a on se jen ušklíbl. „Petr nemusí všechno vykládat,“ procedil mezi zuby.

Nechápala jsem. Nebo jsem chápala, o co asi jde, ale nechtěla jsem tomu věřit. „Jak asi myslíš, že bych tě našel?“ pokračoval Marek. Už jsem před pravdou dál nemohla zavírat oči – můj profesor mluvil o Markovi!

Byli to přátelé, a když se Marek na onom večírku dozvěděl, kde studuji, prostě se ho zeptal na rozvrh. Proto pak mohl stát před školou a dělat, že tam je náhodou. V tu chvíli mi bylo jasné, že naše láska nemá budoucnost.

Srovnala jsem si, co je důležité

Skončila jsem to. Probrečela jsem pár nocí, přesněji asi dvě. Marka jsem až tak moc nemilovala. Bylo mi s ním dobře, líbilo se mi, jak mě hýčká, ale naštěstí jsem přece jenom nepřikládala naší budoucnosti takovou váhu. Kdoví, jak bych dopadla. Možná bych byla ženou ve zlaté kleci.

Jsem spokojená

Dnes jsem vdaná, mám dvě děti. A hezké vzpomínky na oněch pár měsíců, kdy jsem si užívala luxus. Sama ale vím, že skutečný luxus je mít milující a fungující rodinu. Proto mě občas napadne, co asi Marek dělá.

Jestli je šťastný a ženatý, nebo skončil sám. Doufám, že ne. Přece jen byl hodný a pozorný, a proto bych mu nic takového nepřála.

Klára S. (47), Mikulov

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
3 minuty čtení
S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se. Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních
2 minuty čtení
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence. Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu
5 minut čtení
Jsme úplně obyčejná rodina. Přesto se nám za posledních padesát let stalo i mnoho toho špatného a my k sobě zase museli hledat cestu. Mého muže Pepu jsem si brala v polovině sedmdesátých let. Mně bylo devatenáct, jemu o dva roky víc. Bydleli jsme v malém panelákovém bytě 2+1 v pražských Nuslích. Pepa pracoval v ČKD, já jako účetní v podniku na Smíchově. Brzy se nám narodil syn Martin a dva roky
5 minut čtení
Snacha mě k tomu dohnala. Nejen nějakou hádkou, ne jednou nevhodnou větou, ale dlouhými roky drobného, ale o to vytrvalejšího nátlaku. Poznala jsem ji jako mladou, hezkou holku, která se motala kolem mého syna. Ze začátku se na mě usmívala, přijímala ode mne dárky, později si nechávala s radostí hlídat děti, aby si mohla vyrazit s kamarádkami. Jenže postupně začala snacha měnit své chování vůči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
historyplus.cz
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
Nazout brusle, popadnout hokejku a honem na led. Na Ulickém rybníku v Telči je rušno. Hokejisté v teplých svetrech s pětilistou růží na hrudi se musejí před utkáním ještě rozbruslit. Uprostřed jejich chumlu se rozjíždí tmavovlasá usměvavá slečna. Jediná mezi houfem chlapů…   Novému sportu, který v českých zemích získává stále větší popularitu, propadne i
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
21stoleti.cz
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
Tady byste pastu mohli jíst celý den. Maso má rodokmen od Luigiho z vedlejšího kopce. A každé desáté jablko prý pochází z Jižního Tyrolska, a když mi Francesca jedno dává, chutná jako božská mana. A p
Švestková pomazánka na chléb
tisicereceptu.cz
Švestková pomazánka na chléb
Výtečná rychlá švestková pomazánka potěší malé i velké. Navíc má velmi univerzální využití. Ingredience 1,5 kg hodně zralých švestek 250 g cukru krupice 250 g třtinového cukru 1 sáček vanilko
Sousedka si mě vybrala jako terč
skutecnepribehy.cz
Sousedka si mě vybrala jako terč
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
iluxus.cz
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
Gastronomie může být zážitkem, který se neodehrává jen na talíři. V Panské Zahradě v Dobřichovicích se o tom hosté přesvědčí během jedinečného večera věnovaného porcování celého tuňáka. Tato kuliná
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
epochalnisvet.cz
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?   Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky…
Výstava Faustův labyrint –  Faust, Goethe a … Aš
epochanacestach.cz
Výstava Faustův labyrint – Faust, Goethe a … Aš
Základem výstavy jsou výtvarná díla malíře Vladimíra Kiseljova, který se ve své tvorbě také dlouhodobě zaměřuje na velké postavy dějin. K objektům jeho zájmu patří i Johann Wolfgang Goethe (1749-1832). Jak známo J. W. Goethe Aš několikrát při svých lázeňských cestách navštívil a zmiňuje se o ní i ve svých denících a osobních dopisech. Protějškem
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
epochaplus.cz
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi. Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého
Sytý italský salát s vejci a salámem
nejsemsama.cz
Sytý italský salát s vejci a salámem
Že by po tomto salátu měl ještě někdo hlad, to opravdu nehrozí ani u hodně velkých jedlíků. Ingredience: ● 2 hrsti na kousky natrhané červené čekanky ● 2 hrsti ledového salátu ● 2 hrsti polníčku ● 150 g kvalitního italského salámu nebo středně suché klobásky ● 150 g mozzarellových třešinek ● 3 vejce ● 1 menší ciabatta ● olej ● 1 lžíce kaparů ● 5 lžic panenského olivového
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
nasehvezdy.cz
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
V dětství si Hana Kusnjerová (41) prošla tvrdou výchovou, která ji poznamenala. Zlomí herečka rodinné prokletí? Herečka ze seriálu Polabí Hana Kusnjerová (41) sice pracovně září a nabídky se jí jen
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
enigmaplus.cz
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
Bludičky? Přírodní jev? Něco víc? V mlhavých nocích nad rašeliništi a lučinami Šumavy se od nepaměti objevují světélka, která místní i poutníci popisují jako záhadné tančící plamínky. Už v 19. stol