Domů     Já bych do toho praštila!
Já bych do toho praštila!
4 minuty čtení

Život se se mnou nemazlil, ale nestěžuji si. Nebyla jsem nikdy tak sama jako posledních pár let. Ale to se mělo změnit. Jenomže já to netušila. Měla jsem jít ke kartářce a měla bych klid.

S mým milovaným mužem Jarmilem jsem se loučila těžko. Jenže v životě i ti nejbližší odejdou. Nikdo z nás to vlastně vůbec nečeká a dost dobře s tím ani nepočítá. Na to se přece nemyslí.

Děti jsou radost

Nebyla jsem na tu vzniklou situaci zase tak sama. Moje dcery, Jarka a Jiřinka, stály při mně. Snažily se, holky moje, abych přišla na jiné myšlenky. Mají už rodiny, vnoučkové mě zbožňovali jako nějakou kouzelnou babičku.

Copak jsem před dětmi mohla smutnit? Děti jsou radost. A já si jí užila vrchovatě už jako máma. Jarka vystudovala farmacii a vede lékárnu, Jiřinka odjakživa měla ráda děti, a tak ji to přivedlo do mateřské školky.

Obě dcery září štěstím, protože se jim podařilo najít stejně skvělé chlapy, jakým byl můj Jarmil.

Všude muzika

Protože jsme muzikantská rodina, je radosti i tak dost. Jarmil byl kapelník, já s nimi zpívala, kdysi. Mou oblíbenou byla písnička Já bych se tak ráda vdávala. Písnička z roku 1940. Tehdy ji zpívala Marie Norrová, ale tu nepamatuji.

Děti mi ji nedávno pustily na počítači. Přesně skoro jako bych to byla já. Pánové z kapely i teď se občas zastaví. Na grilovačku, jako kdysi. To se pak staví Jarka i Jiřina s rodinami, je to docela pěkný mejdan.

Nový kapelník

Pánové pak na grilovačku přivedli posilu. Nemohli se shodnout, kdo by měl jejich spolku šéfovat, a tak si našli kapelníka. Svižný chlapík, inženýr, který si splnil sen. „Vždycky jsem chtěl mít kapelu,“ prozradil.

„Ale pořád to nějak nešlo.“ Vyprávěl mi pak o své ženě, o kterou se staral do poslední chvíle. „Mami, vdovec,“ mrkaly na mě dcery. Vrtěla jsem hlavou. „Ne,“ zahnala jsem jejich návrhy. „Tátu nikdo nenahradí,“ pustila se do mě Jarka, „tady nejde o náhradníka.“

Můj společník

Prý si obě všimly, že nový kapelník po mně pokukuje. Což o to, domeček potřebuje mužskou ruku. Nemůžu pořád po zetích chtít, aby mi se vším pomáhali. Mají své rodiny, své starosti. A stavební inženýr by mohlo být terno.

Přistihla jsem se, jak o tom přemýšlím. Ale mnohem víc jsem myslela na to, jaký je to příjemný pán, jak se s ním krásně povídá. A já se cítila tak sama. Nejde o to, že mám kolem sebe milé lidi, ale nejsou tu každý den.

Najednou se objevil

Ještě párkrát se kapela stavila, pak u dveří stál kapelník sám. Stál za brankou, ale nezvonil. Ani bych si ho nevšimla, kdybych zrovna nevyrazila hledat Tuláka. Došla jsem k brance. „Copak?“ zeptala jsem se.

„Čekám, až si mě všimnete,“ usmál se. Pozvala jsem ho na čaj. Sedli jsme si na terásku, kytku kosatců jsem postavila s vázou na stolek mezi nás. „Už dlouho mi nikdo nepřinesl kytku,“ řekla jsem rozpačitě.

„Ale to přece není možné,“ podivil se. „Určitě k narozeninám květiny dostáváte.“ „Ale ty nejsou od muže, jsou od dětí.“ Povídali jsme si dlouho, do pozdního večera. Pak se omluvil, že si chci určitě odpočinout.

Dcery věděly své

Jarka i Jiřinka na mě tu a tam mrkaly. „Tak, mami,“ loudily nějakou informaci. „Co jako?“ dělala jsem nechápavou. Tuhle hru jsme hrály a bavily se u toho. Jenže moje dcery měly dokonce tajný plán, že mě znovu vyvdají.

A že si to i pořádně užijí. Vždyť tu moji první svatbu nezažily. ,Ale proč bych to dělala?‘ říkala jsem si. I takhle je nám dobře.

Bude svatba

Nemůžu tomu říkat pobláznění, ale začala jsem Otu mít ráda. Za půl roku jsme se domluvili, že bude bydlet u mě. Stejně tu byl častěji než u sebe doma. Hrál si s mými vnoučaty, jako by byl jejich děda. Laskavý děda.

A také mi brnkal na kytaru moje oblíbené romantické písničky. Na oslavě mých narozenin na mě Jiřinka vystřelila otázku: „Tak co svatba, mami?“ Dvanáct očí se na mě upřelo, co odpovím.

„Já bych se tak ráda vdávala,“ zanotovala jsem svou písničku. „Ale nikdo mě nechce,“ zasmála jsem se. Těch dvanáct očí po mně střelilo. „Ale to přece není pravda,“ ozvalo se sborem. Jako kdyby se všichni domluvili.

„A mě bys nechtěla, Liduško?“ Píchlo mě u srdce. Jen dva muži mi tak říkali, Jarmil a Ota. „Tak já do toho teda praštím,“ usmála jsem se.

Kamila B. (68), Fantiškovy Lázně

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud