Domů     Já bych do toho praštila!
Já bych do toho praštila!
4 minuty čtení

Život se se mnou nemazlil, ale nestěžuji si. Nebyla jsem nikdy tak sama jako posledních pár let. Ale to se mělo změnit. Jenomže já to netušila. Měla jsem jít ke kartářce a měla bych klid.

S mým milovaným mužem Jarmilem jsem se loučila těžko. Jenže v životě i ti nejbližší odejdou. Nikdo z nás to vlastně vůbec nečeká a dost dobře s tím ani nepočítá. Na to se přece nemyslí.

Děti jsou radost

Nebyla jsem na tu vzniklou situaci zase tak sama. Moje dcery, Jarka a Jiřinka, stály při mně. Snažily se, holky moje, abych přišla na jiné myšlenky. Mají už rodiny, vnoučkové mě zbožňovali jako nějakou kouzelnou babičku.

Copak jsem před dětmi mohla smutnit? Děti jsou radost. A já si jí užila vrchovatě už jako máma. Jarka vystudovala farmacii a vede lékárnu, Jiřinka odjakživa měla ráda děti, a tak ji to přivedlo do mateřské školky.

Obě dcery září štěstím, protože se jim podařilo najít stejně skvělé chlapy, jakým byl můj Jarmil.

Všude muzika

Protože jsme muzikantská rodina, je radosti i tak dost. Jarmil byl kapelník, já s nimi zpívala, kdysi. Mou oblíbenou byla písnička Já bych se tak ráda vdávala. Písnička z roku 1940. Tehdy ji zpívala Marie Norrová, ale tu nepamatuji.

Děti mi ji nedávno pustily na počítači. Přesně skoro jako bych to byla já. Pánové z kapely i teď se občas zastaví. Na grilovačku, jako kdysi. To se pak staví Jarka i Jiřina s rodinami, je to docela pěkný mejdan.

Nový kapelník

Pánové pak na grilovačku přivedli posilu. Nemohli se shodnout, kdo by měl jejich spolku šéfovat, a tak si našli kapelníka. Svižný chlapík, inženýr, který si splnil sen. „Vždycky jsem chtěl mít kapelu,“ prozradil.

„Ale pořád to nějak nešlo.“ Vyprávěl mi pak o své ženě, o kterou se staral do poslední chvíle. „Mami, vdovec,“ mrkaly na mě dcery. Vrtěla jsem hlavou. „Ne,“ zahnala jsem jejich návrhy. „Tátu nikdo nenahradí,“ pustila se do mě Jarka, „tady nejde o náhradníka.“

Můj společník

Prý si obě všimly, že nový kapelník po mně pokukuje. Což o to, domeček potřebuje mužskou ruku. Nemůžu pořád po zetích chtít, aby mi se vším pomáhali. Mají své rodiny, své starosti. A stavební inženýr by mohlo být terno.

Přistihla jsem se, jak o tom přemýšlím. Ale mnohem víc jsem myslela na to, jaký je to příjemný pán, jak se s ním krásně povídá. A já se cítila tak sama. Nejde o to, že mám kolem sebe milé lidi, ale nejsou tu každý den.

Najednou se objevil

Ještě párkrát se kapela stavila, pak u dveří stál kapelník sám. Stál za brankou, ale nezvonil. Ani bych si ho nevšimla, kdybych zrovna nevyrazila hledat Tuláka. Došla jsem k brance. „Copak?“ zeptala jsem se.

„Čekám, až si mě všimnete,“ usmál se. Pozvala jsem ho na čaj. Sedli jsme si na terásku, kytku kosatců jsem postavila s vázou na stolek mezi nás. „Už dlouho mi nikdo nepřinesl kytku,“ řekla jsem rozpačitě.

„Ale to přece není možné,“ podivil se. „Určitě k narozeninám květiny dostáváte.“ „Ale ty nejsou od muže, jsou od dětí.“ Povídali jsme si dlouho, do pozdního večera. Pak se omluvil, že si chci určitě odpočinout.

Dcery věděly své

Jarka i Jiřinka na mě tu a tam mrkaly. „Tak, mami,“ loudily nějakou informaci. „Co jako?“ dělala jsem nechápavou. Tuhle hru jsme hrály a bavily se u toho. Jenže moje dcery měly dokonce tajný plán, že mě znovu vyvdají.

A že si to i pořádně užijí. Vždyť tu moji první svatbu nezažily. ,Ale proč bych to dělala?‘ říkala jsem si. I takhle je nám dobře.

Bude svatba

Nemůžu tomu říkat pobláznění, ale začala jsem Otu mít ráda. Za půl roku jsme se domluvili, že bude bydlet u mě. Stejně tu byl častěji než u sebe doma. Hrál si s mými vnoučaty, jako by byl jejich děda. Laskavý děda.

A také mi brnkal na kytaru moje oblíbené romantické písničky. Na oslavě mých narozenin na mě Jiřinka vystřelila otázku: „Tak co svatba, mami?“ Dvanáct očí se na mě upřelo, co odpovím.

„Já bych se tak ráda vdávala,“ zanotovala jsem svou písničku. „Ale nikdo mě nechce,“ zasmála jsem se. Těch dvanáct očí po mně střelilo. „Ale to přece není pravda,“ ozvalo se sborem. Jako kdyby se všichni domluvili.

„A mě bys nechtěla, Liduško?“ Píchlo mě u srdce. Jen dva muži mi tak říkali, Jarmil a Ota. „Tak já do toho teda praštím,“ usmála jsem se.

Kamila B. (68), Fantiškovy Lázně

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
4 minuty čtení
Můj syn se ženil poměrně pozdě. Byla jsem tedy šťastná, když mi konečně oznámil, že je zamilovaný, a budoucí snacha se mi moc líbila. Můj syn Luděk byl úplně normální chlap, co se týče vzhledu, ale byl velmi úspěšný ve své profesi a tomu měl i odpovídající plat. Svoji ženu Evu poznal, až když mu bylo čtyřicet let. Byla o dvanáct let mladší a byla to skutečná krasavice. Byla ten typ ženy, za
5 minut čtení
Ten dětský smích. Kdysi se rozléhal celým bytem, a když kluci vyrostli, těšila jsem se, že tu hudbu uslyším, až oni budou mít děti. Bohužel je tu ticho. Kolikrát jsem si představovala, že za rohem vykoukne malá holčička nebo klouček, rozběhnou se ke mně a obejmou mě. Ale není tu nikdo, děti ani dospělí. Osmdesát let života je za mnou, a přesto, když přemýšlím o své rodině, si připadám, jako byc
3 minuty čtení
Můj bráška se jmenuje Pavel a je o dvacet let mladší než já. Je postižený a já se bojím, co se s ním stane, až já jednou odejdu. Má jenom mě. Když se narodil, byla jsem už dospělá a vlastně jsem ho nosila na rukou. Byla jsem tak trochu jeho druhá máma, jelikož naši byli tehdy starší, nepočítali s tím, že ještě budou vychovávat další dítě. A pak přišlo zjištění, že s Pavlem není něco v pořádku.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P