Domů     Záchrana přišla právě včas!
Záchrana přišla právě včas!
4 minuty čtení

Dnes se často řeší věci mezi nebem a zemí. My s manželem patříme k těm druhým a máme pro to dobrý důvod!

Jako mladí jsme si prožili to nejhorší, co se může stát. Náš syn se narodil s vrozenou poruchou krvetvorby a lékaři nám nedávali naději na víc než pět let. Náš Jiříček se dožil jen tří.

Pravdou je, že utrpení, kdy se každý den budíte s tím, že to může být poslední den života vašeho dítěte, si nemůže představit nikdo, kdo to neprožil.

Navíc poslední rok jsme trávili víc po nemocnicích než doma. Bylo to naprosto vyčerpávající pro všechny. A určitě nejvíc pro našeho malého, který vše snášel neuvěřitelně statečně.

Jeho odchod tak byl vlastně nakonec vysvobozením, a i když jsme si mysleli, že už jsme připraveni na vše, nebyla to pravda.

Nemohli jsme se sebrat

Následovaly temné roky našeho života. Já i manžel jsme navštěvovali psychologa, protože bolest byla větší, než jsme dokázali zvládnout. I tak to první dva roky vypadalo, že ztrátu snad nikdy nepřekonáme.

Čas ale opravdu zhojí všechny rány. „Měli byste myslet na další dítě, Věruško,“ snažila se nám pomoci má maminka. I když jsme věděli, že má pravdu, ta představa nás spíš děsila.

Rozhodli jsme se pro druhé dítě

Až po pěti letech jsme se oba cítili psychicky připravení na druhé dítě. V té době už na nás apelovala dokonce i naše psycholožka. „Další dítě vám pomůže oprostit se od minulosti.

Uvidíte, že až otěhotníte, vše bude vypadat zase lépe,“ zkoušela zaplašit naše obavy.

A tak jsme se s manželem rozhodli to zkusit. A otěhotněla jsem tak rychle, že jsem tomu nemohla ani uvěřit. „Myslím, Věru, že je to znamení, že už je čas,“ řekl tehdy Petr. Strach v nás ale byl, a tak se z nás stali úzkostliví budoucí rodiče.

Chodili jsme častěji na vyšetření, abychom nic nezanedbali. Můj muž byl vždy se mnou. „Maminko, chcete vědět pohlaví?“ zeptala se nás ve dvacátém týdnu paní doktorka. Váhavě jsme přikývli. „Bude to holčička,“ dozvěděli jsme se. Konečně jsem se začala těšit. Zbytek těhotenství jsem prožila v psychické pohodě.

Byla podobná bráškovi

Když jsme naši Zdeničku spatřili poprvé, podívali jsme se s manželem na sebe. „Ona je celý Jiříček,“ vydechl překvapeně manžel. A měl pravdu. Zdenička ale byla zdravá holčička a měla se čile k světu.

Jenže my se s manželem nemohli zbavit strachu, a tak jsme ji stále hlídali. První tři roky jsme byli opravdu přehnaně úzkostliví. Teprve později jsme se uvolnili a Zdeničce dopřáli trochu volnosti. Konečně jsem u ní přestala věčně sedět, i když spala.

Uslyšela jsem hlas!

Jedno sobotní odpoledne jsem se rozhodla probrat věci v podkroví, kam jsme odkládali vše nepotřebné. Zdenička po obědě spokojeně spala, manžel sekal trávu a já se odhodlaně pustila do práce. Najednou jsem uslyšela Jiříčkův hlas: „Maminko!

Maminko!“ znělo to zoufale. Navíc jsem měla pocit, jako by stál přímo za mnou.

Byla to předtucha, nebo co vlastně? Seběhla jsem ze schodů a narazila na manžela. ,,Ty mi to asi neuvěříš, ale já teď slyšel hlas Jirky. Volal Maminko! Maminko! Dal bych ruku do ohně za to, že to byl on,“ vystřelil na mě bez dechu.

Vystrašeně jsme se na sebe podívali, jako bychom oba měli pocit, že jsme viděli ducha. Tedy slyšeli.

Hlídá ji místo nás

S hrůzou jsme se rozeběhli do dětského pokoje. Zdenička ležela v postýlce a dusila se zvratky. Chůvička mi přitom v podkroví nic nehlásila! Myslím si, že stačilo přijít o chvíli později a stala by se další tragédie, kterou bych asi už nepřežila.

Naštěstí jsme ji dokázali zachránit. Byl to otřesný zážitek, při kterém se nám vrátily všechny pocity ze ztráty Jirky. Ale také jsme si uvědomili, že nebýt toho hlasu, přišli bychom určitě pozdě.

Od té doby jsme si jistí, že náš syn na svoji sestřičku dohlíží. Nevíme odkud a jak je to možné, ale na věci mezi nebem a zemí od té doby oba s manželem skálopevně věříme a s námi i dnes už dospělá a zdravá dcera!

Věra L. (62), Jablonec nad Nisou

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud