Domů     V noci přišla poděkovat
V noci přišla poděkovat
5 minut čtení

Láska a smutek dokážou někdy přivolat nečekaný zázrak. Když naše milovaná holčička opustila tento svět, nebyli jsme s manželem u ní.

Myslím, že to nejhorší, co může potkat každou matku a každého otce, je, když přijdou o své dítě, které moc milovali. Nám se to stalo už téměř před čtvrt stoletím, ale ta bolest je pořád stejná, i když jsme pak s Mojmírem měli ještě další dvě děti.

Sny se rozplynuly

O tom, že je Nikolka vážně nemocná, jsme se dozvěděli, když jí byly čtyři roky. Byla to pro nás s manželem těžká rána – náš svět se točil jen kolem ní. Už od chvíle, kdy se dcerka narodila, jsem občas přemýšlela, jaký prožije život a jaká ji čeká budoucnost.

Nemohli jsme dělat vůbec nic

V těch nejodvážnějších snech jsem se viděla, jak se s manželem účastníme její promoce, potom si najde hodného partnera a my uspořádáme velkou svatbu. Všechny tyto sny najednou byly v ohrožení a připadaly mi nesmyslné.

Naše Nikolka měla vážné onemocnění tvorby krve a prognóza doktorů zněla jasně: budeme bojovat, ale šance nejsou příliš vysoké. Dala bych bývala všechno, abych dcerku mohla zachránit nebo jí jakkoliv pomoci.

Můj manžel by bez váhání obětoval svůj život za její. Tohle všechno však byla jen marná a nesmyslná přání. Nebylo v našich silách, abychom naší dcerušce jakkoli pomohli.

Věděla, co přijde

Dcerku, která nyní trávila více času v nemocnici než doma, jsme se snažili uklidňovat a říkali jsme jí, že se brzy uzdraví. Malé děti jsou ale vnímavější než my dospělí a nenechají se tak snadno obelhat.

Nikolka byla velmi inteligentní a já jako matka jasně cítila, že dcerka o svém stavu ví nebo přinejmenším, že tuší, že je to s ní špatné. Nejvíce mě šokovalo, když jednou řekla, že už brzy půjde do nebíčka.

V její přítomnosti jsem jí to vymlouvala, říkala jsem jí, že Bůh si k sobě bere staré lidi, ale na chodbě nemocnice jsem se pak hlasitě rozbrečela.

Čekání na nejhorší

Nikolky stav se stále zhoršoval a my jsme se s manželem připravovali na nejhorší. Smířit se s tím nedalo, ale rozum věděl, že konec se blíží. Snažili jsme se u dcerky trávit co nejvíce času.

Měla kolem sebe své nejmilejší hračky, rozmazlovali jsme ji tak, jak bylo v rámci těchto smutných okolností možné. Pak už byla většinu času na přístrojích a pod vlivem tišících léků. Někdy nás ani nepoznávala nebo se chovala netečně. Nikdy už neproliji tolik slz jako tehdy.

Zemřela sama

Chtěla jsem být u Nikolky v jejím posledním okamžiku, držet ji za ruku a hladit po tvářičce. Přáli jsme si to s Mojmírem oba. Okolnosti ale bohužel zapracovaly proti nám.

V tu noc, kdy naše dcerka vydechla naposledy, byl manžel na služební cestě a já jsem ležela doma se začínající angínou, takže jsem do nemocnice v tomto stavu jít nemohla.

Upadla jsem do depresí

Ačkoliv jsme věděli, co přijde, náš smutek se nedal s ničím srovnat. Navíc jsme si oba vyčítali, že jsme se s Nikolkou nemohli nerozloučit. Měla jsem z toho deprese a ani Mojmír neměl tolik síly, aby mě dokázal utěšit.

Musela jsem brát dokonce i uklidňující léky a prášky na spaní, tak zlé to se mnou bylo.

Žila jsem vzpomínkami

Pohřeb naší dcerky byl malý, uzavřený a soukromý. Její popel jsme vysypali na jejím nejoblíbenějším místě, kam jsme všichni společně chodili na procházky.

Chodila jsem pak na to místo denně a v mysli jsem si vybavovala všechny ty krásné a radostné chvíle, které jsme tam zažívali. Bylo to vlastně to jediné, čeho jsem po pohřbu dcerky byla schopná.

Páté narozeniny

Dny a týdny se vlekly jako v tom nejtěžším snu. Když už jsem se začala trošku vzpamatovávat, přišel den Nikolčiných narozenin. Bylo by jí bývalo pět let. S Mojmírem jsme je oslavili tak, jako by dcerka žila.

Dali jsme jí „dárek“, panenku, upekli dort a ozdobili ho pěti svíčkami. Té noci se pak stal zázrak.

Vrátila se jako anděl

Vzbudili jsme se po půlnoci a zjistili, že z obývacího pokoje vychází silné bílé světlo. Mojí první myšlenkou bylo, že hoří, ale pak mě manžel vzal za ruku a šli jsme se podívat, co se děje. Když jsme přišli do pokoje, zůstali jsme oba stát v němém úžasu.

Uprostřed toho světla stála Nikolka. Vypadala jako anděl.

Nebyl to jen sen!

S manželem jsme tam stáli a bez hnutí sledovali, jak se na nás usmívá. Pak promluvila. Řekla, že nám děkuje za všechno, co jsme pro ni kdy udělali, a že nemáme být smutní, protože se nám narodí další děti.

Trvalo to snad dvě nebo tři minuty, ale nikdy na tu chvíli nezapomenu. Lidem jsme o tom neříkali, beztak by si mysleli, že si vymýšlíme, ale já a manžel víme a budeme vědět navždy, že se to skutečně stalo a že to nebyl jen pouhý sen.

Do života se nám vrátila radost

Po tomto neskutečném zážitku jsme s manželem postupně přestali žít pouze minulostí a vzpomínkami a začali jsme hledět i do budoucnosti. Za pár let se nám narodila dcera Adélka a pak ještě syn Lukáš.

Do našeho domu se tak opět vrátila radost a smích. Dodnes však na naši Nikolku s láskou vzpomínáme a nikdy na ni nezapomeneme.

Irena P. (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Byla jsem ještě malá holka. Já a mé spolužačky jsme obdivovaly jinou dívku. O sedm let starší a velmi krásnou. Tak jsme se jí chtěly ve všem vyrovnat. Bylo jí patnáct a jmenovala se Eliška. Krásná, jiná než všechny ostatní. Měla dlouhé blond vlasy, které se leskly na slunci jako medový samet. Její oči byly velké a modré, skoro jako by se v nich zrcadlil celý svět. Nesmírně krásná dívka, kterou
5 minut čtení
Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka. Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si h
3 minuty čtení
Jsem sice vdaná, ale svého muže mám „jen“ ráda. Ten, kterého jsem milovala celým srdcem, bohužel do mého života nepatří. Nevím, jestli to lze omluvit věkem nebo nedostatkem zkušeností. Kdysi jsem byla zamilovaná tak, jak se to povede jenom jednou za život. A pak jsem to celé pokazila. Tomáše jsem poznala jako středoškolačka na brigádě v jedné restauraci. Přestože jsme se tam pořádně nezastavili
3 minuty čtení
Tak dlouho jsem se s bratrem hádala o ten malý domek, až jsem ho získala. Jenže ne na dlouho. Shořel a v něm i vzpomínky na celý život. Bylo to místo, které pro nás rodiče přestavěli, protože doufali, že tam budeme s bratrem a našimi rodinami. Jenže brácha ho chtěl vždy jen pro sebe. Tvrdil, že má větší rodinu. A co já? Pro mě to místo také bylo důležité. Byl to náš domov, kde jsme vyrůstali
3 minuty čtení
Místo dítěte mi můj přítel přinesl štěně. Bylo tak krásné, že jsem si ho okamžitě zamilovala. Malá psice dostala příznačné jméno Kráska. Nedokážu vysvětlit, proč jsme si pořídili psa. Přinesl ho Jiří, aniž to se mnou konzultoval. Když jsem se divila, odpověděl, že ze štěněte přece musí mít radost každý. Každý kromě mě, odpověděla jsem v duchu. Protože já jsem chtěla dítě – a ihned jsem pochopil
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kdo ve skutečnosti objevil Ameriku? Byli to Skoti či Irové?
enigmaplus.cz
Kdo ve skutečnosti objevil Ameriku? Byli to Skoti či Irové?
Učebnice dějepisu nás učí, že za objevením Ameriky v 15. století stál slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus. Některé nálezy ale napovídají, že americké prvenství ve skutečnosti patří jiným. Kontinent byl
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
epochanacestach.cz
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
Hostýn je 735 metrů vysoký kopec, na kterém se nachází významné poutní místo. Podle pověsti se zde ve 13. století ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Scházela jim prý ale voda. Proto se modlili k Panně Marii a nebeská pomoc údajně skutečně přišla. V roce 1241 se Evropa brání nájezdům Mongolů z východu. Jedna část –
Kníže Oldřich: Vyžíval se hrdina slavné romance v krutovládě?
historyplus.cz
Kníže Oldřich: Vyžíval se hrdina slavné romance v krutovládě?
Je krásná. Knížecí syn Oldřich nedokáže odtrhnout zrak od selské ženy, která poblíž Peruce na Lounsku ve studánce máchá prádlo. Odpojí se od své družiny, prostou venkovanku Boženu si vysadí k sobě do sedla a odcválá s ní domů. Vůbec ho netrápí fakt, že tam na něj čeká jeho zákonitá manželka, a ani to, že
Chatbot Adam pomáhá auditorům Ministerstva financí ČR. Vyvinuli ho odborníci z CIIRC ČVUT
21stoleti.cz
Chatbot Adam pomáhá auditorům Ministerstva financí ČR. Vyvinuli ho odborníci z CIIRC ČVUT
Ministerstvo financí ve spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT představilo nového inteligentního chatbota Adama. Ten pomáhá auditorům při kontrole čerpání dota
Deštníky: Vyvinou se ze slunečníků!
epochaplus.cz
Deštníky: Vyvinou se ze slunečníků!
Překážejí, zapomínáme je a někdy se mohou proměnit ve zbraň, ať už náhodou či cíleně. Ale bez nich bychom se neobešli. Původně jsou určeny pro nejvyšší vrstvy, panovníky a církevní hodnostáře. Později inspirují umělce. Dnes se deštníky stávají nejen ochranou před rozmary počasí, ale i módním doplňkem! Přelom dubna a května s sebou přináší nejenom
Rozchod s Burešovou a stěhování?
nasehvezdy.cz
Rozchod s Burešovou a stěhování?
O tom, že to v posledních týdnech mezi Evou Burešovou (31) a Přemkem Forejtem (38) pořádně skřípe, si štěbetají už i vrabci na střeše. Odloučení způsobené její účastí ve slovenské soutěži Let’s Danc
Restaurace Triton: Inspirace z Pána Prstenů a tajný klenot z Brazílie
iluxus.cz
Restaurace Triton: Inspirace z Pána Prstenů a tajný klenot z Brazílie
O novém menu zážitkové restaurace Triton si štěbetají snad už i vrabci z Františkánské zahrady. Dokonale vyladěné pokrmy z dílny talentovaného šéfkuchaře Tomáše Kohúta překvapují ve všech směrech. Nej
Švýcarská značka Traser vstupuje v Čechách do říše šermu
epochalnisvet.cz
Švýcarská značka Traser vstupuje v Čechách do říše šermu
Rodina švýcarské hodinářské značky Traser se opět rozšířila. S vizí podpořit mladé talenty upřela svou pozornost do tradičního a ryze konzervativního světa sportovního šermu. Prvním partnerem švýcarské společnosti, která proslula svou technologií tritiem plněných trubiček garantujících perfektní čitelnost údajů z číselníku, se stala trojice nadějných českých šermířů fleretem – Max Kavecký, Kryštof Novák a Eliáš
Nikdy na přítele nezapomenu!
skutecnepribehy.cz
Nikdy na přítele nezapomenu!
Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka. Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl
Ve znamení geometrie a olivovníků
rezidenceonline.cz
Ve znamení geometrie a olivovníků
Prosklené atrium se vzrostlou zelení, viditelnou téměř z každé části rezidence, je srdcem pozoruhodného projektu, vytvořeného na pozemku o velikosti téměř tří set čtverečních metrů. Původní myšlenkou zadavatele byl požadavek na vznik bydlení o třech úrovních, s respektem k cílené harmonii zvolených materiálů a očekávané funkčnosti. Součástí představ investora bylo i propojení společenské zóny v zájmu její
Konečně mám v duši klid a mír
nejsemsama.cz
Konečně mám v duši klid a mír
Když mi z nemocnice volali, že matka umírá, našla jsem v sobě sílu za ní jít. A to navzdory tomu, že mi kdysi tak ublížila. Alespoň na malou chvíli jsem se pokusila zapomenout a být tu pro ni. Moje dětství rozhodně nebyla pohádka. Matka byla nezodpovědná, nespoutaná žena, pro kterou bylo důležitější vysedávání v hospodě a střídání mužů