Na draky se chodívalo na podzim, ale to už dávno neplatí. Doba se zrychluje a není čas čekat, až bude podzim. Dcera pořídila svému synovi Jardovi draka a on pořád loudil, abych s ním šla na kopec za vsí toho draka pouštět. Prý to musím umět.

Máme důvod

Taková důvěra zavazuje, zvášť když máte vnuka rádi, tak proč mu nevyhovět. Dcera byla ráda, že na chvíli vypadneme z domu. Prý bude mít čas na úklid a nikdo se jí nebude motat pod nohama.

Máme důvod jít za zábavou. Přešla jsem tu poznámku, že bych se snad já dceři motala pod nohama. Jaroušek mezitím rozbalil pestrého draka. Vyrazili jsme na kopec za vsí, kde jsme tenkrát žili. Dokonce nám přálo i počasí a zvedl se mírný větřík. Tak akorát, co jsme

potřebovali.

Ukaž mi to, babi

Jaroušek byl ve věku, kdy se nějak s mluvením nepáral. „Ukaž, babi, že to umíš,“ vybídl mě a podal draka. První zkouška nebyla úspěšná, až ta druhá, když jsem i trochu popoběhla.

Rázem byl krasavec nad našimi hlavami. Jaroušek výskal radostí, a dokonce začal kolem mě tancovat. „Umí, umí!“ volal, snad aby to slyšela i jeho máma doma. „A teď ty,“ předala jsem žezlo vnukovi. První pokus mu také nevyšel. A druhý byl lepší, nakonec se potřetí zadařilo a zase nad námi létal drak.

Jak to dělají ptáci?

Jaroušek byl nadšený. „To je teda paráda!“ křičel na lesy. „To by měl vidět táta, to by měla vidět máma,“ byl na sebe pyšný. Najednou se zarazil. Zahlédl na nebi káně. „Babi, jak to dělají ptáci?

Také se rozeběhnou, když chtějí letět?“ zeptal se. „Jako ten náš drak?“ Musela jsem se usmát. „Kdepak, ptáci mávnou křídly a letí,“ odpověděla jsem. „Jako vrtulník?“ vyhrkl překvapeně.

Neměla jsem představu, ale kývla jsem. „Ale jsou i velcí ptáci, kteří se také musejí rozeběhnout,“ dodala jsem. Jaroušek zvedl hlavu a díval se na ptáky, kteří letěli nad našimi hlavami. „To je krása,“ vydechl skoro romanticky. Asi z něho bude letec nebo básník.

Vendula S. (59), Tábor