Domů     Prožili jsme nejromantičtější lásku našeho života
Prožili jsme nejromantičtější lásku našeho života
5 minut čtení

Psal se rok dva tisíce, pomaličku se blížil konec mého vysokoškolského studia a z vykuleného nováčka se postupně stával zkušený harcovník. Tenhle přerod na mě byl dobře patrný.

Ošklivými chodbami jsem probíhala rychlými a účelnými kroky a v knihovně se vrhala přesně do těch správných řad a hledala v těch správných autorech. Byla jsem energická, pilná a v podstatě nic mě nedokázalo vyvést z konceptu.

Snad jen překrásný černooký asistent, kterého jsem sem tam potkávala u automatu na levnou rozpustnou kávu. Už jen pohled na něj mě nutil zrychlit, jen aby neuviděl zrádný ruměnec a nevšiml si astmaticky zrychleného dechu.

Zároveň v jeho blízkosti a přitom plná odvahy a smyslnosti jsem byla jen ve svých snech. A to bylo všechno. Odborní asistenti nás totiž nic neučili, neměli právo zkoušet a tak byl můj idol opravdu jen prchavou vidinou.

To léto mě čekalo poslední kolokvium a pak už jen dva měsíce volna. Když jsem se ráno chystala, připadala jsem si jako samuraj, který obléká rodovou zbroj. Slavnostní  šaty jsem měla jen jedny a ve zkouškovém období jsem je zapínala každé tři dny.

Byl to takový pravidelný rituál. Neméně naučeně jsem pak usedla před kabinet a zdravila kolegy. Přitom jsem si všimla kamarádky, která hned začala horečně gestikulovat:

„Osolsobě prý nemá čas zkoušet. Tak to za něj musel vzít ten mladý asistent. Už vyrazil pět lidí. Je to pěkně nefér, vždyť ani netuší, co nám starý pán zadával za literaturu!“

Nevěnovala jsem jí pozornost. Sabina byla hodná, ale trochu hysterická. Copak není jedno, kdo nás bude zkoušet? Buď je student připravený a nebo není. O tři minuty později už mi to tak nepřipadalo.

Dveře se totiž otevřely a v nich stál nikoli asistent, ale můj asistent. Podíval se na mě a řekl:

„Slečno Kuklínková, pokud mohu poprosit…“

Kolena se mi proměnila v rosol a hrůzou jsem zapomněla dýchat. Ani mě nezarazilo, že zná mé jméno.

Omámeně jsem vplula do kabinetu a skoro omdlela do širokého křesla. Na otázky jsem odpovídala zajíkavě a vůbec jsem měla pocit, že ze sebe dělám pitomce. Ten nádherný muž se na mě, chudák, nedokázal ani podívat.

Zjevně si říkal, co že jsem to za pitomou slípku. Zodpověděla jsem sice všechny otázky, ale rozhodně ne s bravurou, kterou bych od sebe očekávala. A zjevně jsem nebyla sama:

„Slečno Andreo, to nebylo špatné, ale také ne dokonalé. Nerad bych vám kazil průměr, a tak bych si vás dovolil pozvat ještě na září,“ zakončil zkoušející můj trapný výstup. Posmutněle jsem kývla a vyklopýtala na chodbu.

Svářely se ve mně zcela protichůdné pocity. Na jednu stranu mi bylo líto, že jsem kolokvium neudělala, ale ve skutečnosti by stačilo zvednout telefon či napsat a asistent by mi patřičný počet kreditů udělil. Šlo jen o známku.

Takhle jsem vlastně získala možnost vše dopilovat. Celé léto jsem proto pilně studovala. Jediná přestávka, kterou jsem si dopřála, padla na nákup nových šatů. V září jsem pak v oblečení pro princeznu a s vědomostmi profesora vyrazila na zkoušku.

Jenže ouha, pan asistent celou zkoušku zkoumal špičky mých taktéž nových a krásných střevíčků a kladl mi otázky, které by nezodpověděl ani ten domnělý zasloužilý akademik. Obstála jsem, ale nikoli se ctí.

Na konci setkání jsme se tedy dohodli, že se v průběhu září ještě setkáme a já doladím, co jsem zanedbala. Následovalo další studium podpořené dalším nákupem. Nyní jsem již byla přesvědčená, že neexistuje nic, čím by mě vyvedl z míry.

Poslední peníze padly na ty nejkrásnější šaty na světě a já nastudovala vše, co se nastudovat dalo. S klidem a sebevědomím jsem mu hleděla do těch nádherných černých očí.

Sice jsem si připadala jako jogín, který hraje na píšťalku kobře, ale neuhnula jsem ani o píď. Na vše jsem odpovídala klidně, vyrovnaně, přesně a s přehledem, který mi daly ty měsíce a měsíce studia. Když jsem skončila, byla jsem se sebou dokonale spokojená.

Za to pan asistent vypadal jako hromádka neštěstí. Zbortil se sám do sebe, hlavu ukryl do dlaní a když konečně promluvil, rezonovalo mu v hlase nelíčené zoufalství.

„Ano, to bylo perfektní. Bylo to perfektní a já přišel o poslední záminku, pod kterou jsem se s vámi mohl vídat. Byla jste skvělá už napoprvé. Promiňte mi to, Andreo.“ Pak, aniž by čekal na mou odpověď, rychle odešel. Zůstala jsem v jeho pracovně a seděla celá zkoprnělá a neschopná pohybu.

Všechno najednou dávalo smysl a to ten nejsladší smysl na světě. Celou dobu mě miloval! Jako blázen jsem se rozběhla univerzitní chodbou. Vysoké podpatky mi pohyb dost komplikovaly, a tak jsem ho dostihla až u automatu na kávu.

Stál tam jako učiněná hromádka neštěstí. Popadla jsem ho za ramena, otočila čelem k sobě a dlouze a vroucně políbila. Na tváři mě zaškrábaly jeho vousy a ústa mi naplnila slaná chuť slz. Zbytečných slz. Čekala nás totiž na nejkrásnější a nejromantičtější láska našeho života.

Andrea, Brno

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika