Domů     Stará vrba
Stará vrba

Jsou místa, která jsou spjata s mým životem více, než kterákoli jiná. Jedním z nich je i stará vrba stojící na břehu rybníka u domu, ve kterém vyrůstala moje maminka, a kde jsem já strávila všechny krásné dny svého dětství.

Ráda se k té vrbě vracím, neboť mě k ní pojí zvláštní nostalgie vzpomínek. Událo se u ní tolik zásadních situací v mém životě, že mám až někdy pocit, jako kdyby byla mou součástí.

Mojí první vzpomínkou na toto místo je chvíle, kdy mě k ní přivedla moje babička. Posadila se na lavičku, která byla umístěna přímo v jejích kořenech, vzala si mě na klín a začala se mnou hrát mou oblíbenou dětskou hru.

„Takhle jedou páni!“ jemně mě pohupovala na kolenou a pokračovala: „Takhle jedou sedláci!“

Smála jsem se a raději jsem se jí víc chytila, protože už jsem moc dobře věděla, co bude následovat.

„Takhle jedou kmáni!“ babička se mnou začala třást, jako kdybych se vezla na sedláckém voze s dřevěnými koly na kamenité cestě.

„Jsi moje nejkrásnější holčička!“ přitiskla mě pak k sobě a políbila. „Bůh ti žehnej celý tvůj život“ udělala mi na čele křížek.

„Babi, proč pláčeš?!“ dotýkala jsem se jejích slz, které jí stékaly po tváři.

„To já jen radostí, že mám tak krásnou vnučku,“ usmívala se na mě, ale slzy jí stékat nepřestávaly.

„Škoda, že už tady nebudu, až budeš mít taky tak krásnou holčičku, jako jsi ty,“ znovu mě políbila.

„Ale babičko,“ objala jsem ji. „Ty tady se mnou přece musíš být napořád!“

Babička zemřela, když mi bylo čtrnáct let. Hrozně moc jsem tehdy plakala. Měla pohřeb ve vesnici, kde prožila celý svůj život.

Doprovázela jsem jí spolu se svou maminkou na poslední cestě a srdce mě tenkrát bolelo tak moc, že jsem si až myslela, že mi praskne žalem.

Když smuteční obřad skončil, babička byla uložena do rodinného hrobu a maminka připravila pro všechny babiččiny přátele a známé hostinu v jejím domečku, utekla jsem tenkrát právě k té staré vrbě.

Posadila jsem se na lavičku, na které sedávala moje babička, a plakala jsem. Moje slzy stékaly do kořenů stromu, když náhle zašuměly listy ve větvích a já v něm uslyšela hlas mé babičky, který jakoby mi říkal:

„Neplač, holčičko, budu tady s tebou napořád!“

V duši se mi rozhostil zvláštní klid a já věděla, že kdykoli se sem vrátím, babička tu na mě bude vždycky čekat.

Když jsem se pak seznámila se svou první láskou, Petrem, o kterém jsem tehdy ještě nevěděla, že se stane mým manželem, přivedla jsem ho k té staré vrbě, abych ho ukázala babičce.

Petrovi jsem samozřejmě neřekla nic, aby si o mně nemyslel, že jsem se zbláznila, ale tajně jsem doufala, že kdyby se babičce nelíbil, určitě by mi to dala nějakým způsobem najevo.

Seděli jsme spolu s Petrem pod stromem, dívali se na klidnou hladinu rybníka a já poslouchala tichý šepot listů. Všechno bylo tak klidné a jakoby celá krajina byla naplněna stejně velkou láskou jako moje srdce. Nic zvláštního se nestalo a já si byla jistá, že mi Petra babička schválila.

Vdávala jsem se v místním kostele, kde jsem byla také pokřtěná. Na mou a Petrovu svatbu se přišli podívat všichni lidé z vesnice, kteří mě znali odmalička.

„Kdyby tě tak viděla tvoje babička!“ řekla mi jedna teta a pohladila mě.

„Vím, že mě vidí,“ odpověděla jsem jí. Byla jsem si tím naprosto jistá. Když jsme pak s Pavlem vycházeli z kostela, zastavili jsme se oba u babiččinýho hrobu, abych se s ní podělila o své štěstí.

„Babičko, čekám dítě,“ řekla jsem jí tu zprávu jako první, i když Pavel ji slyšel spolu sní. Vzal mě do náruče a objal tak silně, že mě málem rozmáčknul. A babička se na mě dívala ze své fotky na náhrobku svým krásným upřímným úsměvem.

Když se nám pak Leontýnka narodila, přinesla jsem jí babičce také ukázat. S Pavlem jsme se rozhodli, že v době mé mateřské budeme bydlet v babiččině domě na venkově.

Do práce to Pavel neměl daleko, mohl dojíždět každý den, a já jsem měla možnost strávit tu nejlepší mateřskou ve svém rodném domě uprostřed panenské přírody, jako se to nepoštěstí málokteré ženě. Možná i díky tomu jsem přišla do jiného stavu podruhé.

A stejně jako kdysi mě vozila babička na kolenou, teď chovám i své dvě malé děti. Moji písničku doprovází šumění listů staré vrby, ve kterých slyším hlas mé babičky:

„Buďte šťastné, moje děti, buďte jenom šťastné.“

Maruška, 28 let, jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
5.6.2023
Ivanka byla moc zamilovaná a hrnula se do svatby. Moje intuice mi ale říkala, že s tím klukem není něco v pořádku. Ta svatba by byla unáhlená! Lukáš byl moc pěkný, chytrý, zabezpečený a o pět let starší než naše dvacetiletá Ivanka. Že ji miluje, jí sdělil hned na prvním rande. Bombardoval ji telefonáty i zprávami s takovou intenzitou, že mu nakonec dala šanci. „Tak úžasnou ženu jsem ještě nikdy
5.6.2023
Ani ve snu by mě nenapadlo, že by můj táta nebyl můj vlastní. Když se to dozvíte v pokročilém věku, je to šok, s nímž se těžko vyrovnává. Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap na světě. Ten, který mě učil jezdit na bruslích, plavat, hrát ping- -pong. Ten, který mi foukal bolístky a vyprávěl před spaním pohádky. Byla jsem jeho princezna, mazlíček! Máma mu vždycky s
1.6.2023
Letos zjara jsme se s maminkou vypravily na tatínkův hrob, abychom ho uklidily a také si zavzpomínaly. Setkání s tetou Helenou nebylo hezké, ale tatínek by se možná pobavil. Tatínek zemřel loni před Svátkem zesnulých. Letos zjara jsme se s maminkou vypravily na hrob, abychom odklidily dušičkovou výzdobu a s tatínkem si symbolicky popovídaly. Nesmírně nám chybí. Život nás nehýčká ani jednu, a
29.5.2023
Své děti jsem vychovala dobře, byly to hodné a slušné dcery. Nevím, po kom se nevydařil můj jediný vnuk? Asi jsem ho rozmazlila! Když chodil vnuk Pepíček na základní školu, dostala se dcera do problémů. S manželem se doma hádali a vypadalo to na rozvod. Nechtěla jsem, aby v tom můj vnuk vyrůstal, a tak jsem si ho vzala k sobě. Měla jsem jen samé dcery, žádného syna, tak jsem se o vnoučka nál
29.5.2023
Když někdo nasadí život pro druhého, je to ten nejkrásnější projev lidskosti. Naši Terezu zachránil právě jeden takový statečný hrdina. Z ordinace vychází pan doktor. Mou dceru Terezu právě převážejí na nemocniční pokoj. „Bude v pořádku, nebojte se,“ uklidňuje mě lékař, když vidí můj vyděšený výraz. „Vzhledem k tomu, co se stalo, měla vaše dcera neuvěřitelné štěstí. Za pár dní už bude líp.“ Vím
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
epochanacestach.cz
POHÁDKA O JEZERNÍ KRÁLOVNĚ A VODNÍKU TUTÍNKOVI.
Srdečně Vás zveme na veselou pohádku O Jezerní královně a vodníku Tutínkovi, která se odehraje v předsálí, zahradách v barokních Grottách ploskovického zámku. Barunka a princ Jan se mají tajně už dlouho rádi, ale Barunka je jen chudá schovanka. Pan král o jejich lásce neví a pozval na zámek bohatou, ale rozmazlenou nevěstu – princeznu Veronu.
Pověsti hradu Valečov
enigmaplus.cz
Pověsti hradu Valečov
Lidé na skalním hradě Valečov na pokraji Českého ráje využívali jak skalní prostory či pukliny hradu, tak kombinace zděné zástavby a dřevěných přístřešků. V pískovci byly vybudovány i sklepy, zásobárn
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
epochaplus.cz
Daně ve starověku: Prodražil se rozvod i pohřeb
Zvyšování daní, rostoucí inflace, zkrátka ekonomika je dnes ožehavé téma. Na přetřes ale přicházelo už od starověku – dokonce i ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Zřejmě k historicky první zaz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
tisicereceptu.cz
Fusilli s kuřecím prsíčkem
Zdravý a lehký těstovinový pokrm rozhodně existuje. Vyzkoušejte fusilli s orestovaným prsíčkem. Suroviny 2 kuřecí prsíčka 1/2 nadrcené sušené chilli papričky (lze vynechat) 2 stroužky česneku
Voda nad zlato i ve střední Evropě
21stoleti.cz
Voda nad zlato i ve střední Evropě
Bez vody by to nešlo, tedy, alespoň co se týče pozemského života. Vodní koloběh je přitom na naší planetě jemně vyladěn a jakýkoliv zásah do něj může způsobit problém. Jenže probíhající klimatické změ
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
iluxus.cz
Certina zahalila své DS Action Diver do černé barvy
Hodinky DS Action Diver od značky Certina se vynořují z temných hlubin oceánu a jsou nyní k dostání v černém provedení. Jako pravé potápěčské hodinky mají voděodolnost 300 metrů a jsou ideálně vybaven
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
epochalnisvet.cz
Prsten z Atlantidy: Jediný pozůstatek bájné civilizace?
V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy. Jasno
Ženský křik mě paralyzoval
skutecnepribehy.cz
Ženský křik mě paralyzoval
Během studií jsem bydlela s kamarádkou v pronájmu. Když jsem tam jednou zůstala sama, zažila jsem něco, na co bych ráda zapomněla. Společně s kamarádkou Mirkou jsem bydlela v pronajatém bytě. V poklidu jsme tam žily asi dva roky. Majitelem bytu byl starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímal, s námi prohodil sotva pět
Po svatbě s ním Rolins netouží
nasehvezdy.cz
Po svatbě s ním Rolins netouží
Rok a půl je zpěvačka Dara Rolins (50) šťastná po boku fotbalisty Pavla Nedvěda (50), otázky na svatbu jí už ale nejspíš lezou krkem. Nedávno se totiž nechala slyšet, že po svatbě s fotbalovou lege
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
nasehvezdy.cz
Přijde Lucie Polišenská o chlapa?
Vdala se! Ale odmítá ukázat manžela. Lucie Polišenská (37) , o níž se ještě donedávna psalo, že je sama jako kůl v plotě, je pěkná tajnůstkářka. Hvězda seriálu ZOO se v tichosti provdala, a navíc
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Kapr pečený v alobalu
tisicereceptu.cz
Kapr pečený v alobalu
Zkuste si rybu tentokrát upéct v alobalu. Příprava je sice trochu náročnější, ale výsledek vás potěší a na obal ze strouhanky si nejspíš ani nevzpomenete. Ingredience 4 porce kapra 100 g másla