Domů     Stará vrba
Stará vrba

Jsou místa, která jsou spjata s mým životem více, než kterákoli jiná. Jedním z nich je i stará vrba stojící na břehu rybníka u domu, ve kterém vyrůstala moje maminka, a kde jsem já strávila všechny krásné dny svého dětství.

Ráda se k té vrbě vracím, neboť mě k ní pojí zvláštní nostalgie vzpomínek. Událo se u ní tolik zásadních situací v mém životě, že mám až někdy pocit, jako kdyby byla mou součástí.

Mojí první vzpomínkou na toto místo je chvíle, kdy mě k ní přivedla moje babička. Posadila se na lavičku, která byla umístěna přímo v jejích kořenech, vzala si mě na klín a začala se mnou hrát mou oblíbenou dětskou hru.

„Takhle jedou páni!“ jemně mě pohupovala na kolenou a pokračovala: „Takhle jedou sedláci!“

Smála jsem se a raději jsem se jí víc chytila, protože už jsem moc dobře věděla, co bude následovat.

„Takhle jedou kmáni!“ babička se mnou začala třást, jako kdybych se vezla na sedláckém voze s dřevěnými koly na kamenité cestě.

„Jsi moje nejkrásnější holčička!“ přitiskla mě pak k sobě a políbila. „Bůh ti žehnej celý tvůj život“ udělala mi na čele křížek.

„Babi, proč pláčeš?!“ dotýkala jsem se jejích slz, které jí stékaly po tváři.

„To já jen radostí, že mám tak krásnou vnučku,“ usmívala se na mě, ale slzy jí stékat nepřestávaly.

„Škoda, že už tady nebudu, až budeš mít taky tak krásnou holčičku, jako jsi ty,“ znovu mě políbila.

„Ale babičko,“ objala jsem ji. „Ty tady se mnou přece musíš být napořád!“

Babička zemřela, když mi bylo čtrnáct let. Hrozně moc jsem tehdy plakala. Měla pohřeb ve vesnici, kde prožila celý svůj život.

Doprovázela jsem jí spolu se svou maminkou na poslední cestě a srdce mě tenkrát bolelo tak moc, že jsem si až myslela, že mi praskne žalem.

Když smuteční obřad skončil, babička byla uložena do rodinného hrobu a maminka připravila pro všechny babiččiny přátele a známé hostinu v jejím domečku, utekla jsem tenkrát právě k té staré vrbě.

Posadila jsem se na lavičku, na které sedávala moje babička, a plakala jsem. Moje slzy stékaly do kořenů stromu, když náhle zašuměly listy ve větvích a já v něm uslyšela hlas mé babičky, který jakoby mi říkal:

„Neplač, holčičko, budu tady s tebou napořád!“

V duši se mi rozhostil zvláštní klid a já věděla, že kdykoli se sem vrátím, babička tu na mě bude vždycky čekat.

Když jsem se pak seznámila se svou první láskou, Petrem, o kterém jsem tehdy ještě nevěděla, že se stane mým manželem, přivedla jsem ho k té staré vrbě, abych ho ukázala babičce.

Petrovi jsem samozřejmě neřekla nic, aby si o mně nemyslel, že jsem se zbláznila, ale tajně jsem doufala, že kdyby se babičce nelíbil, určitě by mi to dala nějakým způsobem najevo.

Seděli jsme spolu s Petrem pod stromem, dívali se na klidnou hladinu rybníka a já poslouchala tichý šepot listů. Všechno bylo tak klidné a jakoby celá krajina byla naplněna stejně velkou láskou jako moje srdce. Nic zvláštního se nestalo a já si byla jistá, že mi Petra babička schválila.

Vdávala jsem se v místním kostele, kde jsem byla také pokřtěná. Na mou a Petrovu svatbu se přišli podívat všichni lidé z vesnice, kteří mě znali odmalička.

„Kdyby tě tak viděla tvoje babička!“ řekla mi jedna teta a pohladila mě.

„Vím, že mě vidí,“ odpověděla jsem jí. Byla jsem si tím naprosto jistá. Když jsme pak s Pavlem vycházeli z kostela, zastavili jsme se oba u babiččinýho hrobu, abych se s ní podělila o své štěstí.

„Babičko, čekám dítě,“ řekla jsem jí tu zprávu jako první, i když Pavel ji slyšel spolu sní. Vzal mě do náruče a objal tak silně, že mě málem rozmáčknul. A babička se na mě dívala ze své fotky na náhrobku svým krásným upřímným úsměvem.

Když se nám pak Leontýnka narodila, přinesla jsem jí babičce také ukázat. S Pavlem jsme se rozhodli, že v době mé mateřské budeme bydlet v babiččině domě na venkově.

Do práce to Pavel neměl daleko, mohl dojíždět každý den, a já jsem měla možnost strávit tu nejlepší mateřskou ve svém rodném domě uprostřed panenské přírody, jako se to nepoštěstí málokteré ženě. Možná i díky tomu jsem přišla do jiného stavu podruhé.

A stejně jako kdysi mě vozila babička na kolenou, teď chovám i své dvě malé děti. Moji písničku doprovází šumění listů staré vrby, ve kterých slyším hlas mé babičky:

„Buďte šťastné, moje děti, buďte jenom šťastné.“

Maruška, 28 let, jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
10.6.2024
Magdu jsem měla vždycky ráda, jako starší sestra při mně vždy stála. Okolnosti se ale změnily a má šikovná sestra je „za vodou“. Nedávno mi najednou vpálila, že bych chtěla, aby mě finančně zajistila, a to se mě hodně dotklo. Jako děti jsme mezi sebou necítily žádné rozdíly. Rodiče nás vychovali k vzájemnému respektu, a pokud to nebylo možné, jednoduše jsme se porvaly. Pamatuji si na náš společ
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kořeněné trhané maso
tisicereceptu.cz
Kořeněné trhané maso
Kdo má rád pikantní pokrmy, ten si na trhaném vepřovém rozhodně pochutná. Suroviny 300 g vepřové kýty 2 zelené chilli papričky 10 ředkviček 1 lžíce grilovacího koření čerstvě namletý pepř s
Srovnání hodinových sazeb za úklid v různých regionech: Na co se zaměřit při výběru úklidové společnosti
epochaplus.cz
Srovnání hodinových sazeb za úklid v různých regionech: Na co se zaměřit při výběru úklidové společnosti
Hodinová sazba za úklid… Je klíčovým faktorem při výběru úklidové služby. Cena může výrazně kolísat v závislosti na regionu, velikosti a povaze úklidového úkolu a specifických požadavcích zákazníka. Tento článek se zaměří na srovnání hodinových sazeb za úklid v různých regionech a na to, co je třeba při výběru úklidové společnosti zohlednit. Regionální rozdíly v hodinových
Třená niva
nejsemsama.cz
Třená niva
Můžeme ji dochutit i jemně nasekanou jarní cibulkou nebo česnekem. Ingredience: 150 g sýru niva 1 žervé 1 tavený sýr 100 g majolky 6 lžic zakysané smetany 5 g mletých vlašáků 20 g zeleného pepře 1 pomeranč Postup: Nivu nastrouháme, přidáme ostatní sýry, majolku, zakysanou smetanu a dobře rozmixujeme. Přisypeme ořechy a pepř. Pomeranč nakrájíme na plátky a chlebíčky natřené
Čelil nezkrotný básník Li Po trestu smrti?
historyplus.cz
Čelil nezkrotný básník Li Po trestu smrti?
Zdi sün-jangského vězení jsou vlhké a olezlé plísní. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí i geniální čínský básník Li Po, který zde čeká na osudný ortel. Dohnaly sem Li Poa hříchy mládí, kdy při soubojích zabil několik lidí, nebo skončil v žaláři z jiného důvodu?   Na promrzlou zem dopadají krvavé krůpěje. Patří lehce raněnému
Je Anežka Rusevová opět nešťastně zamilovaná?
nasehvezdy.cz
Je Anežka Rusevová opět nešťastně zamilovaná?
Stálice seriálu Ulice, herečka Anežka Rusevová (37), zatím v lásce moc štěstí neměla. V případě sympatické a milé Anežky je to poněkud zvláštní, i proto, že ona sama prý po milujícím partnerovi a rodi
I sloni si dávají přezdívky… Nevěříte?
21stoleti.cz
I sloni si dávají přezdívky… Nevěříte?
Potvrzeno! Ze studie založené na pozorování dvou sloních stád ve volné přírodě v Keni nedávno vyplynulo, že i sloni se navzájem dokážou „oslovovat“ individuálními jmény. Až dosud přitom byla tato scho
Láska hory někdy nepřenáší
skutecnepribehy.cz
Láska hory někdy nepřenáší
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí.
Najděte svůj vysněný Gin & Tonik a řekněte mu své „ANO“
iluxus.cz
Najděte svůj vysněný Gin & Tonik a řekněte mu své „ANO“
Gin & Tonik, známý jako „G&T“, je globálním fenoménem a stálicí snad v každém baru. Věděli jste ale, že i s jedním prémiovým ginem si můžete připravit hned několik variant osvěžujícího drinku?
Tajemný kruh u Chanctonbury: Vytvořil jej sám ďábel?
enigmaplus.cz
Tajemný kruh u Chanctonbury: Vytvořil jej sám ďábel?
Záhadami opředený kruh u Chanctonbury se nachází na křídových útesech jižní Anglie. Je to místo, jehož pověst je černější než ta nejtemnější noc. Podle některých názorů zde působí démonické síly! S ja
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Strašidelný pronájem v Salemu: Tamní duchové jsou prý přátelští!
epochalnisvet.cz
Strašidelný pronájem v Salemu: Tamní duchové jsou prý přátelští!
Dům, který si můžete pronajmout na Airbnb, je postaven v roce 1838 v Salemu ve státě Massachusetts ve Spojených státech amerických. Mnoho hostů, kteří v domě zůstali, tvrdí, že v něm straší. Jaká nadpřirozená síla tam přebývá? Původní majitel domu Henry Derby pracoval v malém americkém městečku Salem ve státě Massachusetts jako krejčí až do
Bečov nad Teplou: Botanická zahrada pro zdatné návštěvníky
epochanacestach.cz
Bečov nad Teplou: Botanická zahrada pro zdatné návštěvníky
Šlechtický rod Beaufort-Spontinů po sobě v Bečově zanechal ještě nejednu významnou stopu. Jednou z nich je i unikátní botanická zahrada, jedna z největších na našem území. Na místě zbouraného pivovaru vzniklo v roce 1870 malé zahradnictví, kolem něj se v podhradí rozvíjel park a zahrada rostla i v dalších letech, nejvíce v období po vzniku