Petruška je talentovaná, krásná a úspěšná. Štěstí jí provází od narození. Je to prý odměna za její těžký minulý život, kdy zemřela jako malé dítě hlady.

Každý druhý Evropan je dnes přesvědčen, že už tu jednou byl. Je to takový zvláštní trend, který jsem dlouho nemohla pochopit. Možná to je tím, že jsem vyrůstala v prostředí, které tyto názory zavrhovalo. Dnes už ale o těchto věcech přemýšlím.

Stále více mých známých se podrobuje hypnóze, aby se dozvědělo více o své minulosti.

Na jedné straně existují odborníci, kteří tyto hypnózy nedoporučují, je to ale spíše proto, aby se člověk, který se chce o sobě něco dozvědět, nedostal do rukou neodborníků, a na straně druhé se shodují významní psychiatři na tom, že poznání minulých životů zbavuje člověka strachu ze smrti.

Zvědavost ji nedala

O možnosti, že na minulých životech přece jen může něco být, jsem začala uvažovat poté, co se na takové sezení vypravila moje vnučka Petra. Od narození dítko Štěstěny, usměvavé sluníčko, které každý miloval.

I přes své úspěchy zůstala skromnou, milou a pracovitou. Velmi dobře se umístila i v různých soutěžích krásy, předváděla módu na přehlídkách a nakonec se dostala na prestižní vysokou školu, kde se z ní stala úspěšná návrhářka.

Úspěch a štěstí se jí lepily na paty, až se to zdálo z pohledu závistivých nespravedlivé. Velmi se trápila tím, že ji zlí jazykové pomlouvají a i kamarádky závidí. A právě to ji přivedlo na myšlenku vyhledat dobrého odborníka a nahlédnout do minulých životů.

Tam chtěla najít odpověď, proč je tak úspěšná a bohatá, aniž by o slávu a zisk příliš usilovala.

Na pokraji zoufalství

Návrat do minulosti byl krutý.

Před dvěma sty lety žila moje vnučka na předměstí Londýna jako ubohá žebračka jménem Betty P. Byla kost a kůže, podvyživené dítě, které nemělo boty, chodilo po domech a prosilo o kus suchého chleba pro sebe a svého mladšího bratříčka.

Tuto minulost prožívala vnučka při hypnóze natolik intenzívně, že propukla v zoufalý pláč. Psychoterapeut ji rychle vedl dál do minulosti, do dalších životů. Ukázalo se však, že i v dalších byla velmi chudá a nikdy neměla ani trochu štěstí.

Sám odborník, který jí do minulých životů vracel, konstatoval, že se dosud nesetkal s případem, že by se ve všech životech opakovala taková chudoba.

Boží mlýny melou?

Poznání bylo pro vnučku tak silné, že si chtěla minulý život ověřit. Toužila najít nějakou stopu, že tomu tak opravdu bylo.

V Londýně měla kamarádku knihovnici, která ji pomohla nahlédnout do archívů a spolu s ní skutečně objevila, že v roce 1730 žila ve městě chudá rodina toho příjmení.

A dočetla se také, že jedno z dětí, holčička Betty zemřela ve dvanácti letech krátce po svém mladším bratrovi Benovi. Byla přesvědčena, že to je právě ta dívka, kterou hledá.

Pohled do minulého života ji pomohl v tom, že si dnes už nevyčítá své úspěchy a dostatek peněz. Věří, že si je po tom všem zaslouží.

Emilie (84), Olomoucko