Domů     Vykašlal se na mě v nejhorší chvíli
Vykašlal se na mě v nejhorší chvíli
5 minut čtení

Padouch, lotr, odporný chlap. Mohla bych pokračovat. Ale to jsou vlastně jen nadávky, protože ve mně je velká zloba. Můj manžel je zkrátka sobec.

O tom, jak jsme si žili vlastně donedávna, valnou část našeho společného života, bych mohla barvitě vyprávět docela dlouho a ještě před rokem by mi to činilo potěšení.

Teď bych jen ještě víc drásala svoje rány, své srdce, které utrpělo životním zklamáním šok, ze kterého se jen tak nevzpamatuje.

Bydleli jsme na malém městě ve středních Čechách, měli jsme každý svou skromnou práci a také dvě děti jsme společně a zodpovědně vychovali. Z toho města také pocházím a měla jsem nablízku svou maminku, která, jak mohla, pomáhala naší rodině ze všech sil.

Tátu jsem si moc neužila, ten umřel, když jsem ještě byla malá a nového chlapa už máma nenašla a snad ani nechtěla. Věnovala se jen mě a bratrovi. Ten ještě jako mladý kluk emigroval, s tak se na mě máma upnula ještě víc.

Teprve dodatečně jsem ocenila, jak moc mi celý život pomáhala a jaké oběti přinášela. A oceňuji to hlavně teď, když vidím, že její oběť nezůstala bez následků. O tom ale až později.

Nemocná maminka

Ten klidný život, za jehož návrat bych byla dnes tak moc vděčná, skončil před rokem. Nejdřív přitom všechno začalo příjemnou zprávou. Manžel se dozvěděl, že po své staré tetě zdědil majetek. A docela velký.

Nějaké pozemky, pole, lesy a také domy na náměstí v jednom okresním městě… No, tedy majetek spíše obrovský, než velký. Protáčely se mi panenky, takové bohatství bylo mimo mé dosavadní chápání. Ale mělo být i dál, jak mě ujistil manžel velmi záhy.

I jemu totiž ty peníze udělaly v hlavě nějaký vítr. Ještě než jsem měla zjistit jaký, dozvěděla jsem se od lékaře, ke kterému jsem vozila svou maminku, zdrcující zprávu.

“Vaše matka je nevyléčitelně nemocná, má rakovinu jater, doporučuji ji paliativně léčit, to znamená dovést v klidu k jejímu konci, protože nějaké pokusy o vyléčení by byly jen zbytečným utrpením navíc.

Proto ani raději mamince nic neříkejte, ona bude dál hubnout, bude mít potíže, ale víc toho dělat nemůžeme.” Byla jsem na dně a vlastně nejbližším člověkem, kterému jsem se mohla svěřit a čekat od něj útěchu, byl můj manžel Bedřich.

Když přišel z práce domů, v kuchyni u kafe jsem mu tu zprávu s pláčem prozradila. Tekly mi slzy, ale všechno, co jsem se v nemocnici dozvěděla, jsem mu vyložila.

Místo útěchy facka

Čekala jsem slova útěchy. Jak jinak, svěřujete-li svou bolest člověku, který má stát při vás v dobrém i zlém. Člověku, kterému jste věnovala valnou část života a ctíte ho a milujete… Překvapil mě ovšem zcela zásadně.

“To je smutný,” řekl stroze a to měla být slova útěchy. A pak pokračoval: “Já ti taky musím něco říct. Rozhodl jsem se, že požádám o rozvod. Děti jsou už velké, mají své rodiny, nás jako dvojici už nepotřebují, stačíme jim každý zvlášť.

A já si chci svůj život konečně užít po svém. Někoho jsem si k tomu už našel, ale to není podstatné. Teď chci hlavně pryč a stěhuju se už zítra. Majetek po tetě je jen můj, to mi řekl advokát. Tobě nechám tenhle domek a auto.

Vlastně všechno.” Po těch slovech jsem nevěděla, jestli mám dřív brečet, nebo hystericky řvát, zvracet, nebo otevřít šuplík a popadnout ten největší nůž na krájení masa a bodat a bodat. Nakonec jsem jen hlesla: “To je od tebe velkorysé.

Jdi hned a už se neukazuj. Nechci tě vidět už nikdy. Jsi zrůda.”

Milosrdně lžu

Poslechl. Jak se ukázalo, kufřík měl připravený, všechno další oblečení a věci, které potřeboval, už měl odstěhované, což jsem ani nepostřehla, měla jsem jiné starosti.

Ten večer jsem ještě zašla k mámě a dlouze jsem jí vysvětlovala, že je sice nemocná, ale operace není nutná, stačí jen dieta, nesmí pít alkohol a jíst to, co zatěžuje játra.

Byl dost nadlidský výkon zachovat klid a nesložit se přitom, nepadnout mámě kolem krku se slovy: “Umíráš, odcházíš, ztratím tě brzy a přitom tě tolik miluju!”

Zlehčovat rakovinu, to jde dost špatně. Soudím, ale, že doktor udělal správně, že tuhle taktiku zvolil, když není pomoc, musíme alespoň člověku poslední chvíle ulehčit. Proč by se měla trápit tím, že má rakovinu a že umře.

Každý umře, to je ostatně jediná jistota, kterou na světě máme. Není potřeba počítat dny, kdy už ta zubatá přijde. A máma jen tak kývala hlavou a pak vyprávěla nějaké příhody ze svého a pak i z mého dětství a přidala pár historek o bratrovi. Vzpomínala, jako kdyby věděla, že se konec blíží a ohlížela se dozadu.

Musím to vydržet

Tak jsem v tom mém domku pod náměstím zůstala sama a dál chodila do práce, jen abych zapomněla na na ten náhlý životní marasmus. Z práce za matkou, která se divila, že hubne a stěžovala si, že je jí občas špatně.

O Bedřichovi jsem jí neřekla, nechtěla jsem jí zbytečně zatěžovat problémy. Řekla jsem o něm jen našim dětem a od těch jsem se pár slov útěchu dočkala, na svého tátu se pěkně Lída i Kája naštvali. A začali za mnou častěji jezdit.

O babičce jsem jim taky řekla, ale zapřísahala jsem je, aby před ní dělali jakoby nic. Je to všechno už rok zpátky, máma se drží, možní i díky tomu, že žije v částečné nevědomosti.

O Bedřichovi vím jen to, že si užívá zřejmě dle svých představ, začal pít, střídá holky a peníze utrácí prý někde v kasinu. S ním to vezme asi krátký konec. Všeho do času. Ona nějaká spravedlnost přeci existuje…

Milena (57), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi