Domů     Vykašlal se na mě v nejhorší chvíli
Vykašlal se na mě v nejhorší chvíli
5 minut čtení

Padouch, lotr, odporný chlap. Mohla bych pokračovat. Ale to jsou vlastně jen nadávky, protože ve mně je velká zloba. Můj manžel je zkrátka sobec.

O tom, jak jsme si žili vlastně donedávna, valnou část našeho společného života, bych mohla barvitě vyprávět docela dlouho a ještě před rokem by mi to činilo potěšení.

Teď bych jen ještě víc drásala svoje rány, své srdce, které utrpělo životním zklamáním šok, ze kterého se jen tak nevzpamatuje.

Bydleli jsme na malém městě ve středních Čechách, měli jsme každý svou skromnou práci a také dvě děti jsme společně a zodpovědně vychovali. Z toho města také pocházím a měla jsem nablízku svou maminku, která, jak mohla, pomáhala naší rodině ze všech sil.

Tátu jsem si moc neužila, ten umřel, když jsem ještě byla malá a nového chlapa už máma nenašla a snad ani nechtěla. Věnovala se jen mě a bratrovi. Ten ještě jako mladý kluk emigroval, s tak se na mě máma upnula ještě víc.

Teprve dodatečně jsem ocenila, jak moc mi celý život pomáhala a jaké oběti přinášela. A oceňuji to hlavně teď, když vidím, že její oběť nezůstala bez následků. O tom ale až později.

Nemocná maminka

Ten klidný život, za jehož návrat bych byla dnes tak moc vděčná, skončil před rokem. Nejdřív přitom všechno začalo příjemnou zprávou. Manžel se dozvěděl, že po své staré tetě zdědil majetek. A docela velký.

Nějaké pozemky, pole, lesy a také domy na náměstí v jednom okresním městě… No, tedy majetek spíše obrovský, než velký. Protáčely se mi panenky, takové bohatství bylo mimo mé dosavadní chápání. Ale mělo být i dál, jak mě ujistil manžel velmi záhy.

I jemu totiž ty peníze udělaly v hlavě nějaký vítr. Ještě než jsem měla zjistit jaký, dozvěděla jsem se od lékaře, ke kterému jsem vozila svou maminku, zdrcující zprávu.

“Vaše matka je nevyléčitelně nemocná, má rakovinu jater, doporučuji ji paliativně léčit, to znamená dovést v klidu k jejímu konci, protože nějaké pokusy o vyléčení by byly jen zbytečným utrpením navíc.

Proto ani raději mamince nic neříkejte, ona bude dál hubnout, bude mít potíže, ale víc toho dělat nemůžeme.” Byla jsem na dně a vlastně nejbližším člověkem, kterému jsem se mohla svěřit a čekat od něj útěchu, byl můj manžel Bedřich.

Když přišel z práce domů, v kuchyni u kafe jsem mu tu zprávu s pláčem prozradila. Tekly mi slzy, ale všechno, co jsem se v nemocnici dozvěděla, jsem mu vyložila.

Místo útěchy facka

Čekala jsem slova útěchy. Jak jinak, svěřujete-li svou bolest člověku, který má stát při vás v dobrém i zlém. Člověku, kterému jste věnovala valnou část života a ctíte ho a milujete… Překvapil mě ovšem zcela zásadně.

“To je smutný,” řekl stroze a to měla být slova útěchy. A pak pokračoval: “Já ti taky musím něco říct. Rozhodl jsem se, že požádám o rozvod. Děti jsou už velké, mají své rodiny, nás jako dvojici už nepotřebují, stačíme jim každý zvlášť.

A já si chci svůj život konečně užít po svém. Někoho jsem si k tomu už našel, ale to není podstatné. Teď chci hlavně pryč a stěhuju se už zítra. Majetek po tetě je jen můj, to mi řekl advokát. Tobě nechám tenhle domek a auto.

Vlastně všechno.” Po těch slovech jsem nevěděla, jestli mám dřív brečet, nebo hystericky řvát, zvracet, nebo otevřít šuplík a popadnout ten největší nůž na krájení masa a bodat a bodat. Nakonec jsem jen hlesla: “To je od tebe velkorysé.

Jdi hned a už se neukazuj. Nechci tě vidět už nikdy. Jsi zrůda.”

Milosrdně lžu

Poslechl. Jak se ukázalo, kufřík měl připravený, všechno další oblečení a věci, které potřeboval, už měl odstěhované, což jsem ani nepostřehla, měla jsem jiné starosti.

Ten večer jsem ještě zašla k mámě a dlouze jsem jí vysvětlovala, že je sice nemocná, ale operace není nutná, stačí jen dieta, nesmí pít alkohol a jíst to, co zatěžuje játra.

Byl dost nadlidský výkon zachovat klid a nesložit se přitom, nepadnout mámě kolem krku se slovy: “Umíráš, odcházíš, ztratím tě brzy a přitom tě tolik miluju!”

Zlehčovat rakovinu, to jde dost špatně. Soudím, ale, že doktor udělal správně, že tuhle taktiku zvolil, když není pomoc, musíme alespoň člověku poslední chvíle ulehčit. Proč by se měla trápit tím, že má rakovinu a že umře.

Každý umře, to je ostatně jediná jistota, kterou na světě máme. Není potřeba počítat dny, kdy už ta zubatá přijde. A máma jen tak kývala hlavou a pak vyprávěla nějaké příhody ze svého a pak i z mého dětství a přidala pár historek o bratrovi. Vzpomínala, jako kdyby věděla, že se konec blíží a ohlížela se dozadu.

Musím to vydržet

Tak jsem v tom mém domku pod náměstím zůstala sama a dál chodila do práce, jen abych zapomněla na na ten náhlý životní marasmus. Z práce za matkou, která se divila, že hubne a stěžovala si, že je jí občas špatně.

O Bedřichovi jsem jí neřekla, nechtěla jsem jí zbytečně zatěžovat problémy. Řekla jsem o něm jen našim dětem a od těch jsem se pár slov útěchu dočkala, na svého tátu se pěkně Lída i Kája naštvali. A začali za mnou častěji jezdit.

O babičce jsem jim taky řekla, ale zapřísahala jsem je, aby před ní dělali jakoby nic. Je to všechno už rok zpátky, máma se drží, možní i díky tomu, že žije v částečné nevědomosti.

O Bedřichovi vím jen to, že si užívá zřejmě dle svých představ, začal pít, střídá holky a peníze utrácí prý někde v kasinu. S ním to vezme asi krátký konec. Všeho do času. Ona nějaká spravedlnost přeci existuje…

Milena (57), střední Čechy

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika