Domů     Vykašlal se na mě v nejhorší chvíli
Vykašlal se na mě v nejhorší chvíli
5 minut čtení

Padouch, lotr, odporný chlap. Mohla bych pokračovat. Ale to jsou vlastně jen nadávky, protože ve mně je velká zloba. Můj manžel je zkrátka sobec.

O tom, jak jsme si žili vlastně donedávna, valnou část našeho společného života, bych mohla barvitě vyprávět docela dlouho a ještě před rokem by mi to činilo potěšení.

Teď bych jen ještě víc drásala svoje rány, své srdce, které utrpělo životním zklamáním šok, ze kterého se jen tak nevzpamatuje.

Bydleli jsme na malém městě ve středních Čechách, měli jsme každý svou skromnou práci a také dvě děti jsme společně a zodpovědně vychovali. Z toho města také pocházím a měla jsem nablízku svou maminku, která, jak mohla, pomáhala naší rodině ze všech sil.

Tátu jsem si moc neužila, ten umřel, když jsem ještě byla malá a nového chlapa už máma nenašla a snad ani nechtěla. Věnovala se jen mě a bratrovi. Ten ještě jako mladý kluk emigroval, s tak se na mě máma upnula ještě víc.

Teprve dodatečně jsem ocenila, jak moc mi celý život pomáhala a jaké oběti přinášela. A oceňuji to hlavně teď, když vidím, že její oběť nezůstala bez následků. O tom ale až později.

Nemocná maminka

Ten klidný život, za jehož návrat bych byla dnes tak moc vděčná, skončil před rokem. Nejdřív přitom všechno začalo příjemnou zprávou. Manžel se dozvěděl, že po své staré tetě zdědil majetek. A docela velký.

Nějaké pozemky, pole, lesy a také domy na náměstí v jednom okresním městě… No, tedy majetek spíše obrovský, než velký. Protáčely se mi panenky, takové bohatství bylo mimo mé dosavadní chápání. Ale mělo být i dál, jak mě ujistil manžel velmi záhy.

I jemu totiž ty peníze udělaly v hlavě nějaký vítr. Ještě než jsem měla zjistit jaký, dozvěděla jsem se od lékaře, ke kterému jsem vozila svou maminku, zdrcující zprávu.

“Vaše matka je nevyléčitelně nemocná, má rakovinu jater, doporučuji ji paliativně léčit, to znamená dovést v klidu k jejímu konci, protože nějaké pokusy o vyléčení by byly jen zbytečným utrpením navíc.

Proto ani raději mamince nic neříkejte, ona bude dál hubnout, bude mít potíže, ale víc toho dělat nemůžeme.” Byla jsem na dně a vlastně nejbližším člověkem, kterému jsem se mohla svěřit a čekat od něj útěchu, byl můj manžel Bedřich.

Když přišel z práce domů, v kuchyni u kafe jsem mu tu zprávu s pláčem prozradila. Tekly mi slzy, ale všechno, co jsem se v nemocnici dozvěděla, jsem mu vyložila.

Místo útěchy facka

Čekala jsem slova útěchy. Jak jinak, svěřujete-li svou bolest člověku, který má stát při vás v dobrém i zlém. Člověku, kterému jste věnovala valnou část života a ctíte ho a milujete… Překvapil mě ovšem zcela zásadně.

“To je smutný,” řekl stroze a to měla být slova útěchy. A pak pokračoval: “Já ti taky musím něco říct. Rozhodl jsem se, že požádám o rozvod. Děti jsou už velké, mají své rodiny, nás jako dvojici už nepotřebují, stačíme jim každý zvlášť.

A já si chci svůj život konečně užít po svém. Někoho jsem si k tomu už našel, ale to není podstatné. Teď chci hlavně pryč a stěhuju se už zítra. Majetek po tetě je jen můj, to mi řekl advokát. Tobě nechám tenhle domek a auto.

Vlastně všechno.” Po těch slovech jsem nevěděla, jestli mám dřív brečet, nebo hystericky řvát, zvracet, nebo otevřít šuplík a popadnout ten největší nůž na krájení masa a bodat a bodat. Nakonec jsem jen hlesla: “To je od tebe velkorysé.

Jdi hned a už se neukazuj. Nechci tě vidět už nikdy. Jsi zrůda.”

Milosrdně lžu

Poslechl. Jak se ukázalo, kufřík měl připravený, všechno další oblečení a věci, které potřeboval, už měl odstěhované, což jsem ani nepostřehla, měla jsem jiné starosti.

Ten večer jsem ještě zašla k mámě a dlouze jsem jí vysvětlovala, že je sice nemocná, ale operace není nutná, stačí jen dieta, nesmí pít alkohol a jíst to, co zatěžuje játra.

Byl dost nadlidský výkon zachovat klid a nesložit se přitom, nepadnout mámě kolem krku se slovy: “Umíráš, odcházíš, ztratím tě brzy a přitom tě tolik miluju!”

Zlehčovat rakovinu, to jde dost špatně. Soudím, ale, že doktor udělal správně, že tuhle taktiku zvolil, když není pomoc, musíme alespoň člověku poslední chvíle ulehčit. Proč by se měla trápit tím, že má rakovinu a že umře.

Každý umře, to je ostatně jediná jistota, kterou na světě máme. Není potřeba počítat dny, kdy už ta zubatá přijde. A máma jen tak kývala hlavou a pak vyprávěla nějaké příhody ze svého a pak i z mého dětství a přidala pár historek o bratrovi. Vzpomínala, jako kdyby věděla, že se konec blíží a ohlížela se dozadu.

Musím to vydržet

Tak jsem v tom mém domku pod náměstím zůstala sama a dál chodila do práce, jen abych zapomněla na na ten náhlý životní marasmus. Z práce za matkou, která se divila, že hubne a stěžovala si, že je jí občas špatně.

O Bedřichovi jsem jí neřekla, nechtěla jsem jí zbytečně zatěžovat problémy. Řekla jsem o něm jen našim dětem a od těch jsem se pár slov útěchu dočkala, na svého tátu se pěkně Lída i Kája naštvali. A začali za mnou častěji jezdit.

O babičce jsem jim taky řekla, ale zapřísahala jsem je, aby před ní dělali jakoby nic. Je to všechno už rok zpátky, máma se drží, možní i díky tomu, že žije v částečné nevědomosti.

O Bedřichovi vím jen to, že si užívá zřejmě dle svých představ, začal pít, střídá holky a peníze utrácí prý někde v kasinu. S ním to vezme asi krátký konec. Všeho do času. Ona nějaká spravedlnost přeci existuje…

Milena (57), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do