Domů     Nalezené štěně vrátilo sousedce radost ze života
Nalezené štěně vrátilo sousedce radost ze života

Punťa měl začátek života dost drsný, přesto na lidi nezanevřel a vyrostl z něho milý a hodný psík.

Jednou jsem se vracela z práce domů, a když jsem se blížila k domu, všimla jsem si nezvyklého shluku lidí v naší obvykle spíš tiché ulici. Zvědavost mi nedala, připojila jsem se k hloučku a ptala se, co se děje.

Nález v popelnici

Rozhořčený soused, který šel vynést smetí, prý uslyšel z popelnice nějaké divné zvuky – nejdřív se polekal a skoro se bálů víko otevřít, ale nakonec mu to nedalo a udělal to. V popelnici na dně trochy odpadků ležel zavázaný pytel, který se hýbal.

Kňučení prozradilo,k že to bude nějaké zvíře, a tak se rozhodl, že se podívá. A taky ano, když pytel rozvázal, krčilo se v něm zubožené štěně. Vypadalo hrozně, vyhublé a plné blech, na hlavě zaschlou krev.

Vypadalo to, že malého psíka někdo nejdřív týral a pak se ho zbavil zrovna v naší popelnici. Nechápali jsme, jak se někdo může takhle strašně chovat k němé tváři! Mezitím se tu shromáždili další lidé a společně jsme řešili, co s tím chudákem budeme dělat.

Pak někdo navrhl zavolat policii, aby zařídila převoz do útulku. To také soused udělal a pak jsme čekali na příjezd strážníků. Pak se k této situaci nachomýtla sousedka Marie z našeho patra, starší paní, která šla zrovna z nákupu.

Taky se u nás zastavila a ptala se, co se tu děje. Když jí soused vysvětlil, jak se věci mají a že už jsme volali policii, zadívala se smutně a dlouze na ten zubožený špinavý chomáč chlupů. Po chvíli opravdu dorazila policie a ptala se, kde je to štěně.

Sousedka se ale v tu chvíli rozhodla, že si psíka vezme k sobě. Umluvila strážníky, že se ho ujme a vyléčí ho. Vysvětlila jim, že žije sama, je opuštěná, vlastní děti na ní kašlou. A to štěně se na ni prý tak prosebně dívalo… Zaslouží si mít hezký domov.

Strážníci to nakonec vzdali, stejně se jim nejspíš nechtělo burcovat odchytovou službu, natož brát do auta zablešené špinavé zvíře. A tak si sousedka domů odnášela nového spolubydlícího.

Nerozlučná dvojka

Byli jsme přirozeně všichni zvědaví, jak si pejsek povede. Jen jeden ze sousedů, pán zezdola, byl dost skeptický a bručel, že blechy se určitě rozšíří po celém domě, ale ostatní paní Marii fandili.

Měla jsem informace „z první ruky“, vždyť jsme bydlely na stejném patře, a tak jsem od začátku mohla sledovat tu úžasnou proměnu. Jako první vzala paní Marie psíka do vany a s mojí pomocí ho pořádně vykoupala.

Pak ho vzala k veterináři, který štěně prohlédl, zkontroloval, ošetřil a vydezinfikoval mu ránu na hlavě, která naštěstí nebyla nijak vážná a dal jí přípravek proti blechám. Jinak bylo štěně v pořádku, bylo jen hrozně vyhladovělé a zanedbané.

Psík dostal jméno Punťa a protože se o něj Marie opravdu vzorně starala, přilnul k ní a nedal na ni dopustit.

Byli nerozlučná dvojice, Punťa ji doprovázel, kamkoli šla, byl učenlivý a poslušný, a ačkoliv svůj psí život začal nedobrým zážitkem, nezanechalo to na něm žádné následky a k lidem se choval přátelsky. Marie mu věnovala všechen svůj čas.

Od té doby, co byl s ní, úplně rozkvetla, konečně měla nějakou živou duši, o kterou se mohla starat, se kterou si mohla povídat a která jí rozuměla.

Nakonec i soused zezdola pochopil, že od Punti žádné blechy ani jiné nebezpečí nehrozí, a když Marii s Punťou potkal, oba pozdravil.

Punťa zachráncem

Léta ubíhala, paní Marie už hůř chodila, ale procházky s Punťou absolvovala pravidelně. Její společník jí dokonce zachránil život – jednou mi vyprávěla, že si doma postavila na sporák konvici s vodou na čaj a než se voda začala vařit, usnula.

Spala tvrdě, a protože sporák stál u otevřeného okna, stačil závan větru, který připlácl záclonu k hořáku s konvicí a záclona okamžitě chytla. To už ale Punťa nelenil, běžel do pokoje a skákáním a štěkáním Marii probudilo.

Prý rozespalá nejdřív vůbec nechápala, co se děje, protože Punťa se normálně takhle nikdy nechoval. Ale protože ji tahal za tepláky, vstala a šla se podívat do kuchyně.

Záclona už byla v plameni, ale naštěstí nestačilo chytit nic jiného, takže to spravil kyblík vody a bylo po požáru. Až pak si uvědomila, co všechno se mohlo stát, nebýt Punti.

Mohla vyhořet, udusit se kouřem a kdyby pomoc nepřišla včas, nakonec mohl chytit třeba i celý dům! A říkala mi, že tím jako by jí chtěl Punťa splatit to, že se ho ujala.

Tomu jsem i docela věřila, protože věřím, že nezištné dobré skutky bývají, i když ne vždy, odměněny.

Často jsem potkávala paní Marii s Punťou při jejich procházkách parkem, když jsem se vracela z práce, většinou už posedávala na lavičce a Punťa rejdil kolem jejích nohou. Vždycky jsem ho pohladila, prohodily jsme pár slov a Punťa přitom radostně vrtěl ocáskem.

Už to nebylo dávno to ubohé štěňátko, stal se z něj rozumný dospělý psík. Musím přiznat, že ačkoliv my jsme doma žádné zvíře neměli, přirostl mi k srdci.

Nechutné tahanice

Jednoho dne ale paní Marie zemřela. Stalo se to ve spánku a k ránu mě probudilo zoufalé vytí Punti. Zvonili jsme, klepali, ale nikdo neotvíral, až nakonec jsme zavolali policii a nechali byt otevřít. Nedalo se už vůbec nic dělat.

Úřady vyrozuměly Mariiny děti, měla dva syny, kteří hned přijeli, ačkoliv jinak se tu už dlouhá léta neukázali. Ale myslela jsem si, že si aspoň jeden z nich vezme Punťu k sobě, když zůstal tak sám, bez paničky.

Punťu skutečně odvezli, ale po nějaké době jsme se dozvěděli, že ho okamžitě šoupli do útulku. Zato o byt, dědictví po matce, se málem poprali, protože každý zdědil polovinu a přitom oba tvrdili, že byt je jen jeho.

Dokonce prý na pohřbu matkyx seděli každý na opačné straně a nepromluvili spolu ani slovo, to ale vím jen z doslechu. Nakonec to došlo tak daleko, že se o byt soudili, soudní jednání se protahovala a byt zůstával prázdný a tichý.

Z chování Mariiných synů jsem byla znechucená a vždycky, když jsem šla kolem jejích bývalých dveří, bylo mi z toho smutno. Ale říkala jsem si, že než mít za nového souseda jednoho z jejích synů, je to takhle lepší.

Nakonec byl případ uzavřen, synové byt prodali a peníze si nejspíš nějak rozdělili a byt koupila mladá rodina s dítětem.

Nešlo ho tam nechat

Ještě předtím jsem si ale pořád říkala, co je asi s Punťou. Určitě nechápe, kam zmizela jeho panička a proč ho odvezli z jeho domova. Po nějakém čase mi to prostě nedalo a rozhodla jsem se vydat do útulku, abych zjistila, jestli si ho už někdo vzal.

Jenže i když už uběhlo půl roku od Mariiny smrti, Punťa tam stále seděl, celý smutný, opelichaný a hubený žalem, protože nechtěl skoro žrát. Paní z útulku mi říkala, že takhle moc šancí na umístění nemá.

Když jsem se přiblížila k jeho kotci a když mě spatřil, poprvé po té době, co tam byl, zavrtěl ocáskem a dokonce vstal. Evidentně mě poznal a vzpomněl si na mě. Stál tam na svých hubených nožkách a celý se třásl.

Slzy se mni draly do očí, když jsme ho viděla, a okamžitě mi bylo jasné, že ho tam nechat nemůžu, protože to by byla jeho jistá smrt. Nakonec jsem tedy vyřídila a podepsala potřebné papíry a pak už si Punťu odvážela domů.

Když jsme vešli do našeho domu, chtěl si to namířit neomylně k Mariiným dveřím. Jen jsem smutně zavrtěla hlavou, a on, jako by to konečně pochopil, svěsil hlavu i ocásek a je tam tak smutně stál.

„Pojď, půjdeme domů,“ řekla jsem mu tiše a on se nechal poslušně odvést. Doma jsem manželovi všechno vysvětlila s tím, že si Punťu prostě musíme nechat. Nejdřív se mu to moc nezdálo, ale nakonec souhlasil, protože mu ho bylo taky líto.

Odvezl mě k veterináři, kterému jsme celou situaci vylíčili. Prohlédl Punťu a pak nám řekl, že jen potřebuje zesílit a že nám ještě nějakou dobu může dělat radost. No, nějaký čas to sice trvalo, ale Punťa se nakonec vzpamatoval.

Chodila jsem s ním na procházky do parku, kam chodíval s paní Marií a vždycky, když jsme šli domů kolem jejích dveří, chvíli zůstal stát a jakoby tázavě se na mě zadíval. Vždycky jsem zavrtěla hlavou a on pak poslušně pokračoval se mnou domů.

Zůstal u nás rok, pak odešel do psího nebe. Ale jsem ráda, že jsme mu mohli aspoň ten poslední rok života udělat zase aspoň trochu hezký.

Monika (55), Plzeň

Další článek
Související články
31.10.2024
Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk
29.10.2024
Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na
29.10.2024
Byl to můj kamarád. Já chtěla víc než přátelství, on se bál vztahu. Nakonec ho jiná žena dohnala k alkoholismu. A tragické nehodě. Do třiceti jsem toho stihla docela dost. Vždycky jsem byla podnikavá holka. Jen co jsem skončila gymnázium, jsem začala podnikat s půjčováním šatů, do toho jsem si přivydělávala různými brigádami. Stejně jako v práci jsem byla oproti vrstevníkům napřed i v soukromém
24.10.2024
Přišla jsem o své jediné dítě a můj žal byl tak obrovský, že jsem se s tím neuměla vypořádat jinak, než pitím. Život ztratil smysl. Až mi jednou zaklepala na dveře Amálka. Bylo to moje jediné dítě. Vymodlená dcerka Kačenka. Narodila se mi, když mi bylo čtyřicet let. Vlastně jsem už v dítě nedoufala. Já i můj muž, jsme ožili, zaplavila nás vlna štěstí. Žili jsme jen pro naše dítě, pak se ale sta
23.10.2024
Zvládnout dobře a moudře dítě v pubertě je někdy velké umění. Když si známá zoufala, poradila jsem jí špatně. Už bylo pozdě na nápravu. Moje kamarádka Věra měla dvě děti. Starší dcera prošla obdobím puberty bez vážnějších problémů, byla to pozitivní holka, která se uměla s problémy prát a měla své jasně stanovené cíle. Dostat se na střední školu, obor, který toužila studovat, a pak začít pracov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tajemná stanice metra: Jak to že jí neprojela jediná souprava?
enigmaplus.cz
Tajemná stanice metra: Jak to že jí neprojela jediná souprava?
Obřímu podzemnímu komplexu pod pražským Klárovem vládne ticho přerušované jen odkapáváním vody. Po stěnách se táhnou rezavé trubky a směrem vzhůru ční nedokončený eskalátor. Po čemsi, co připomíná nás
Objevte všechny krásy Broumovska
epochanacestach.cz
Objevte všechny krásy Broumovska
Broumovsko je neprávem opomíjeným, ale postupně objevovaným regionem v Královéhradeckém kraji na samé hranici s Polskem. Vydejte se poznávat Broumovský výběžek, který nabízí svým obyvatelům i návštěvníkům nesčetné krásy. Ať už obdivovaná skalní města, skvostné barokní památky v čele s Klášterem Broumov nebo hluboké a tiché lesy sevřené horami. Srdcem Broumovska je město Broumov, které usiluje o zisk
Slováčková sklízí obdiv za svůj složitý boj o život
nasehvezdy.cz
Slováčková sklízí obdiv za svůj složitý boj o život
Herečka ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 Anna Slováčková (29) už více než rok svádí další souboj s rakovinou. Dcera Dagmar Patrasové (68) vše s tím spojené sdílí na sociálních sítích a je pro
Plukovník Bohumil Borecký: Opuštěný hrob na Sibiři
epochaplus.cz
Plukovník Bohumil Borecký: Opuštěný hrob na Sibiři
V období od konce druhé světové války až do poloviny padesátých let bylo z Československa zavlečeno 327 příslušníků české a slovenské národnosti do sovětských pracovních táborů. Tito lidé tak vlastně zmizeli beze stopy a patří k tisícům obětí tehdejšího zrůdného režimu. Jedním z nich byl i plukovník Československé armády Bohumil Borecký. Tragický příběh jeho života
Šokující Tabulka prokletí: Dokáže zabíjet i po 3400 letech?
epochalnisvet.cz
Šokující Tabulka prokletí: Dokáže zabíjet i po 3400 letech?
V rozevřené dlani amerického archeologa Scotta Striplinga je možné spatřit drobný předmět. Jde o olověnou destičku, která je jen o něco málo větší než poštovní známka. Americký badatel si je přesto jistý, že v ruce třímá jedinečný nález. V jeho tváři je ovšem možné zahlédnout i obavy. Má totiž neblahé tušení, že nově nalezená tabulka měla sloužit k temným
Jak na to: Blýskněte se sexy manikúrou
nejsemsama.cz
Jak na to: Blýskněte se sexy manikúrou
V minulém čísle jste se dozvěděla, jaké hity nás čekají letos na podzim v líčení. A zapomenout samozřejmě nesmíme ani na nehty. Ani u těch nebude nouze o výrazné barvy. Zatímco jaro a léto se neslo ve znamení přirozenosti a pastelových barev, na podzim se můžete trochu odvázat. Novinky ze světa manikúry vás jistě nadchnou. Hit s očními
Můj čas na kafíčko pro ženy
tisicereceptu.cz
Můj čas na kafíčko pro ženy
Právě vyšlo dvanácté číslo skvělého časopisu Můj čas na kafíčko pro ženy, které si klade jediný cíl. Co nejvíce vám zpříjemnit nadcházející listopad. Užívejte si všech krás podzimu Uvnitř najdet
StB zlomila amerického novináře mučením
historyplus.cz
StB zlomila amerického novináře mučením
„Vaše bezpečnostní orgány se ke mně chovaly slušně, i když jsem si to nezasloužil. Váš soud se mnou zacházel spravedlivě. Jsem připravený na rozsudek. Děkuji vám,“ řekne v závěrečné řeči Američan Oatis. Vyšetřovatelé Státní bezpečnosti ho v uplynulých týdnech zlomili. Udělali z něj poslušného beránka, který se přizná ke všemu, co mu „vloží“ do úst!   Začínal jako
Anya Taylor-Joy září v nové vánoční kampani Tiffany & Co.
iluxus.cz
Anya Taylor-Joy září v nové vánoční kampani Tiffany & Co.
Společnost Tiffany & Co. dnes odhaluje svou letošní vánoční kampaň With love, Since 1837, v níž ambasadorka značky Anya Taylor-Joy obdivuje krásu zasněženého New Yorku. Kampaň připomíná bohaté děd
Jezdecký ranč brazilské topmodelky
rezidenceonline.cz
Jezdecký ranč brazilské topmodelky
Nemovitost koupila Gisele Bündchen kvůli své mladší dceři, nadšené „koňařce“. Areál totiž kromě čerstvě zrekonstruovaného domu s devíti ložnicemi, fotbalového hřiště, tenisových kurtů, bazénu s nekonečnou hladinou a vodními prvky, vířivkou a fontánkami, zahrnuje především dva jezdecké okruhy a desítku stání pro koně. Southwest Ranches, který se nachází poblíž Everglades, zhruba na půl cesty mezi
Vědci vypočítali energii potřebnou k nošení dítěte. Není jí málo
21stoleti.cz
Vědci vypočítali energii potřebnou k nošení dítěte. Není jí málo
Vědecký výzkum v oblasti reprodukce a metabolismu přinesl fascinující nové poznatky o energetických nákladech těhotenství u lidí, které byly dosud výrazně podceňovány. Nová studie odhalila, že energet
Daleká cesta mě zbavila nesnesitelných bolestí
skutecnepribehy.cz
Daleká cesta mě zbavila nesnesitelných bolestí
Moje tělo selhalo, páteř dala výpověď a prognóza lékařů nebyla příznivá. Pak jsem odcestovala za sluncem a lékaři jenom žasli. S manželem jsme vychovali tři děti, byla jsem, věřím, dobrá máma i manželka. Přesto to bylo málo. Rozvedli jsme se. Najednou jsem byla sama, Jiří odešel za jinou ženou. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Zpětně jsem si