Domů     Nalezené štěně vrátilo sousedce radost ze života
Nalezené štěně vrátilo sousedce radost ze života
8 minut čtení

Punťa měl začátek života dost drsný, přesto na lidi nezanevřel a vyrostl z něho milý a hodný psík.

Jednou jsem se vracela z práce domů, a když jsem se blížila k domu, všimla jsem si nezvyklého shluku lidí v naší obvykle spíš tiché ulici. Zvědavost mi nedala, připojila jsem se k hloučku a ptala se, co se děje.

Nález v popelnici

Rozhořčený soused, který šel vynést smetí, prý uslyšel z popelnice nějaké divné zvuky – nejdřív se polekal a skoro se bálů víko otevřít, ale nakonec mu to nedalo a udělal to. V popelnici na dně trochy odpadků ležel zavázaný pytel, který se hýbal.

Kňučení prozradilo,k že to bude nějaké zvíře, a tak se rozhodl, že se podívá. A taky ano, když pytel rozvázal, krčilo se v něm zubožené štěně. Vypadalo hrozně, vyhublé a plné blech, na hlavě zaschlou krev.

Vypadalo to, že malého psíka někdo nejdřív týral a pak se ho zbavil zrovna v naší popelnici. Nechápali jsme, jak se někdo může takhle strašně chovat k němé tváři! Mezitím se tu shromáždili další lidé a společně jsme řešili, co s tím chudákem budeme dělat.

Pak někdo navrhl zavolat policii, aby zařídila převoz do útulku. To také soused udělal a pak jsme čekali na příjezd strážníků. Pak se k této situaci nachomýtla sousedka Marie z našeho patra, starší paní, která šla zrovna z nákupu.

Taky se u nás zastavila a ptala se, co se tu děje. Když jí soused vysvětlil, jak se věci mají a že už jsme volali policii, zadívala se smutně a dlouze na ten zubožený špinavý chomáč chlupů. Po chvíli opravdu dorazila policie a ptala se, kde je to štěně.

Sousedka se ale v tu chvíli rozhodla, že si psíka vezme k sobě. Umluvila strážníky, že se ho ujme a vyléčí ho. Vysvětlila jim, že žije sama, je opuštěná, vlastní děti na ní kašlou. A to štěně se na ni prý tak prosebně dívalo… Zaslouží si mít hezký domov.

Strážníci to nakonec vzdali, stejně se jim nejspíš nechtělo burcovat odchytovou službu, natož brát do auta zablešené špinavé zvíře. A tak si sousedka domů odnášela nového spolubydlícího.

Nerozlučná dvojka

Byli jsme přirozeně všichni zvědaví, jak si pejsek povede. Jen jeden ze sousedů, pán zezdola, byl dost skeptický a bručel, že blechy se určitě rozšíří po celém domě, ale ostatní paní Marii fandili.

Měla jsem informace „z první ruky“, vždyť jsme bydlely na stejném patře, a tak jsem od začátku mohla sledovat tu úžasnou proměnu. Jako první vzala paní Marie psíka do vany a s mojí pomocí ho pořádně vykoupala.

Pak ho vzala k veterináři, který štěně prohlédl, zkontroloval, ošetřil a vydezinfikoval mu ránu na hlavě, která naštěstí nebyla nijak vážná a dal jí přípravek proti blechám. Jinak bylo štěně v pořádku, bylo jen hrozně vyhladovělé a zanedbané.

Psík dostal jméno Punťa a protože se o něj Marie opravdu vzorně starala, přilnul k ní a nedal na ni dopustit.

Byli nerozlučná dvojice, Punťa ji doprovázel, kamkoli šla, byl učenlivý a poslušný, a ačkoliv svůj psí život začal nedobrým zážitkem, nezanechalo to na něm žádné následky a k lidem se choval přátelsky. Marie mu věnovala všechen svůj čas.

Od té doby, co byl s ní, úplně rozkvetla, konečně měla nějakou živou duši, o kterou se mohla starat, se kterou si mohla povídat a která jí rozuměla.

Nakonec i soused zezdola pochopil, že od Punti žádné blechy ani jiné nebezpečí nehrozí, a když Marii s Punťou potkal, oba pozdravil.

Punťa zachráncem

Léta ubíhala, paní Marie už hůř chodila, ale procházky s Punťou absolvovala pravidelně. Její společník jí dokonce zachránil život – jednou mi vyprávěla, že si doma postavila na sporák konvici s vodou na čaj a než se voda začala vařit, usnula.

Spala tvrdě, a protože sporák stál u otevřeného okna, stačil závan větru, který připlácl záclonu k hořáku s konvicí a záclona okamžitě chytla. To už ale Punťa nelenil, běžel do pokoje a skákáním a štěkáním Marii probudilo.

Prý rozespalá nejdřív vůbec nechápala, co se děje, protože Punťa se normálně takhle nikdy nechoval. Ale protože ji tahal za tepláky, vstala a šla se podívat do kuchyně.

Záclona už byla v plameni, ale naštěstí nestačilo chytit nic jiného, takže to spravil kyblík vody a bylo po požáru. Až pak si uvědomila, co všechno se mohlo stát, nebýt Punti.

Mohla vyhořet, udusit se kouřem a kdyby pomoc nepřišla včas, nakonec mohl chytit třeba i celý dům! A říkala mi, že tím jako by jí chtěl Punťa splatit to, že se ho ujala.

Tomu jsem i docela věřila, protože věřím, že nezištné dobré skutky bývají, i když ne vždy, odměněny.

Často jsem potkávala paní Marii s Punťou při jejich procházkách parkem, když jsem se vracela z práce, většinou už posedávala na lavičce a Punťa rejdil kolem jejích nohou. Vždycky jsem ho pohladila, prohodily jsme pár slov a Punťa přitom radostně vrtěl ocáskem.

Už to nebylo dávno to ubohé štěňátko, stal se z něj rozumný dospělý psík. Musím přiznat, že ačkoliv my jsme doma žádné zvíře neměli, přirostl mi k srdci.

Nechutné tahanice

Jednoho dne ale paní Marie zemřela. Stalo se to ve spánku a k ránu mě probudilo zoufalé vytí Punti. Zvonili jsme, klepali, ale nikdo neotvíral, až nakonec jsme zavolali policii a nechali byt otevřít. Nedalo se už vůbec nic dělat.

Úřady vyrozuměly Mariiny děti, měla dva syny, kteří hned přijeli, ačkoliv jinak se tu už dlouhá léta neukázali. Ale myslela jsem si, že si aspoň jeden z nich vezme Punťu k sobě, když zůstal tak sám, bez paničky.

Punťu skutečně odvezli, ale po nějaké době jsme se dozvěděli, že ho okamžitě šoupli do útulku. Zato o byt, dědictví po matce, se málem poprali, protože každý zdědil polovinu a přitom oba tvrdili, že byt je jen jeho.

Dokonce prý na pohřbu matkyx seděli každý na opačné straně a nepromluvili spolu ani slovo, to ale vím jen z doslechu. Nakonec to došlo tak daleko, že se o byt soudili, soudní jednání se protahovala a byt zůstával prázdný a tichý.

Z chování Mariiných synů jsem byla znechucená a vždycky, když jsem šla kolem jejích bývalých dveří, bylo mi z toho smutno. Ale říkala jsem si, že než mít za nového souseda jednoho z jejích synů, je to takhle lepší.

Nakonec byl případ uzavřen, synové byt prodali a peníze si nejspíš nějak rozdělili a byt koupila mladá rodina s dítětem.

Nešlo ho tam nechat

Ještě předtím jsem si ale pořád říkala, co je asi s Punťou. Určitě nechápe, kam zmizela jeho panička a proč ho odvezli z jeho domova. Po nějakém čase mi to prostě nedalo a rozhodla jsem se vydat do útulku, abych zjistila, jestli si ho už někdo vzal.

Jenže i když už uběhlo půl roku od Mariiny smrti, Punťa tam stále seděl, celý smutný, opelichaný a hubený žalem, protože nechtěl skoro žrát. Paní z útulku mi říkala, že takhle moc šancí na umístění nemá.

Když jsem se přiblížila k jeho kotci a když mě spatřil, poprvé po té době, co tam byl, zavrtěl ocáskem a dokonce vstal. Evidentně mě poznal a vzpomněl si na mě. Stál tam na svých hubených nožkách a celý se třásl.

Slzy se mni draly do očí, když jsme ho viděla, a okamžitě mi bylo jasné, že ho tam nechat nemůžu, protože to by byla jeho jistá smrt. Nakonec jsem tedy vyřídila a podepsala potřebné papíry a pak už si Punťu odvážela domů.

Když jsme vešli do našeho domu, chtěl si to namířit neomylně k Mariiným dveřím. Jen jsem smutně zavrtěla hlavou, a on, jako by to konečně pochopil, svěsil hlavu i ocásek a je tam tak smutně stál.

„Pojď, půjdeme domů,“ řekla jsem mu tiše a on se nechal poslušně odvést. Doma jsem manželovi všechno vysvětlila s tím, že si Punťu prostě musíme nechat. Nejdřív se mu to moc nezdálo, ale nakonec souhlasil, protože mu ho bylo taky líto.

Odvezl mě k veterináři, kterému jsme celou situaci vylíčili. Prohlédl Punťu a pak nám řekl, že jen potřebuje zesílit a že nám ještě nějakou dobu může dělat radost. No, nějaký čas to sice trvalo, ale Punťa se nakonec vzpamatoval.

Chodila jsem s ním na procházky do parku, kam chodíval s paní Marií a vždycky, když jsme šli domů kolem jejích dveří, chvíli zůstal stát a jakoby tázavě se na mě zadíval. Vždycky jsem zavrtěla hlavou a on pak poslušně pokračoval se mnou domů.

Zůstal u nás rok, pak odešel do psího nebe. Ale jsem ráda, že jsme mu mohli aspoň ten poslední rok života udělat zase aspoň trochu hezký.

Monika (55), Plzeň

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do