Domů     Nalezené štěně vrátilo sousedce radost ze života
Nalezené štěně vrátilo sousedce radost ze života
8 minut čtení

Punťa měl začátek života dost drsný, přesto na lidi nezanevřel a vyrostl z něho milý a hodný psík.

Jednou jsem se vracela z práce domů, a když jsem se blížila k domu, všimla jsem si nezvyklého shluku lidí v naší obvykle spíš tiché ulici. Zvědavost mi nedala, připojila jsem se k hloučku a ptala se, co se děje.

Nález v popelnici

Rozhořčený soused, který šel vynést smetí, prý uslyšel z popelnice nějaké divné zvuky – nejdřív se polekal a skoro se bálů víko otevřít, ale nakonec mu to nedalo a udělal to. V popelnici na dně trochy odpadků ležel zavázaný pytel, který se hýbal.

Kňučení prozradilo,k že to bude nějaké zvíře, a tak se rozhodl, že se podívá. A taky ano, když pytel rozvázal, krčilo se v něm zubožené štěně. Vypadalo hrozně, vyhublé a plné blech, na hlavě zaschlou krev.

Vypadalo to, že malého psíka někdo nejdřív týral a pak se ho zbavil zrovna v naší popelnici. Nechápali jsme, jak se někdo může takhle strašně chovat k němé tváři! Mezitím se tu shromáždili další lidé a společně jsme řešili, co s tím chudákem budeme dělat.

Pak někdo navrhl zavolat policii, aby zařídila převoz do útulku. To také soused udělal a pak jsme čekali na příjezd strážníků. Pak se k této situaci nachomýtla sousedka Marie z našeho patra, starší paní, která šla zrovna z nákupu.

Taky se u nás zastavila a ptala se, co se tu děje. Když jí soused vysvětlil, jak se věci mají a že už jsme volali policii, zadívala se smutně a dlouze na ten zubožený špinavý chomáč chlupů. Po chvíli opravdu dorazila policie a ptala se, kde je to štěně.

Sousedka se ale v tu chvíli rozhodla, že si psíka vezme k sobě. Umluvila strážníky, že se ho ujme a vyléčí ho. Vysvětlila jim, že žije sama, je opuštěná, vlastní děti na ní kašlou. A to štěně se na ni prý tak prosebně dívalo… Zaslouží si mít hezký domov.

Strážníci to nakonec vzdali, stejně se jim nejspíš nechtělo burcovat odchytovou službu, natož brát do auta zablešené špinavé zvíře. A tak si sousedka domů odnášela nového spolubydlícího.

Nerozlučná dvojka

Byli jsme přirozeně všichni zvědaví, jak si pejsek povede. Jen jeden ze sousedů, pán zezdola, byl dost skeptický a bručel, že blechy se určitě rozšíří po celém domě, ale ostatní paní Marii fandili.

Měla jsem informace „z první ruky“, vždyť jsme bydlely na stejném patře, a tak jsem od začátku mohla sledovat tu úžasnou proměnu. Jako první vzala paní Marie psíka do vany a s mojí pomocí ho pořádně vykoupala.

Pak ho vzala k veterináři, který štěně prohlédl, zkontroloval, ošetřil a vydezinfikoval mu ránu na hlavě, která naštěstí nebyla nijak vážná a dal jí přípravek proti blechám. Jinak bylo štěně v pořádku, bylo jen hrozně vyhladovělé a zanedbané.

Psík dostal jméno Punťa a protože se o něj Marie opravdu vzorně starala, přilnul k ní a nedal na ni dopustit.

Byli nerozlučná dvojice, Punťa ji doprovázel, kamkoli šla, byl učenlivý a poslušný, a ačkoliv svůj psí život začal nedobrým zážitkem, nezanechalo to na něm žádné následky a k lidem se choval přátelsky. Marie mu věnovala všechen svůj čas.

Od té doby, co byl s ní, úplně rozkvetla, konečně měla nějakou živou duši, o kterou se mohla starat, se kterou si mohla povídat a která jí rozuměla.

Nakonec i soused zezdola pochopil, že od Punti žádné blechy ani jiné nebezpečí nehrozí, a když Marii s Punťou potkal, oba pozdravil.

Punťa zachráncem

Léta ubíhala, paní Marie už hůř chodila, ale procházky s Punťou absolvovala pravidelně. Její společník jí dokonce zachránil život – jednou mi vyprávěla, že si doma postavila na sporák konvici s vodou na čaj a než se voda začala vařit, usnula.

Spala tvrdě, a protože sporák stál u otevřeného okna, stačil závan větru, který připlácl záclonu k hořáku s konvicí a záclona okamžitě chytla. To už ale Punťa nelenil, běžel do pokoje a skákáním a štěkáním Marii probudilo.

Prý rozespalá nejdřív vůbec nechápala, co se děje, protože Punťa se normálně takhle nikdy nechoval. Ale protože ji tahal za tepláky, vstala a šla se podívat do kuchyně.

Záclona už byla v plameni, ale naštěstí nestačilo chytit nic jiného, takže to spravil kyblík vody a bylo po požáru. Až pak si uvědomila, co všechno se mohlo stát, nebýt Punti.

Mohla vyhořet, udusit se kouřem a kdyby pomoc nepřišla včas, nakonec mohl chytit třeba i celý dům! A říkala mi, že tím jako by jí chtěl Punťa splatit to, že se ho ujala.

Tomu jsem i docela věřila, protože věřím, že nezištné dobré skutky bývají, i když ne vždy, odměněny.

Často jsem potkávala paní Marii s Punťou při jejich procházkách parkem, když jsem se vracela z práce, většinou už posedávala na lavičce a Punťa rejdil kolem jejích nohou. Vždycky jsem ho pohladila, prohodily jsme pár slov a Punťa přitom radostně vrtěl ocáskem.

Už to nebylo dávno to ubohé štěňátko, stal se z něj rozumný dospělý psík. Musím přiznat, že ačkoliv my jsme doma žádné zvíře neměli, přirostl mi k srdci.

Nechutné tahanice

Jednoho dne ale paní Marie zemřela. Stalo se to ve spánku a k ránu mě probudilo zoufalé vytí Punti. Zvonili jsme, klepali, ale nikdo neotvíral, až nakonec jsme zavolali policii a nechali byt otevřít. Nedalo se už vůbec nic dělat.

Úřady vyrozuměly Mariiny děti, měla dva syny, kteří hned přijeli, ačkoliv jinak se tu už dlouhá léta neukázali. Ale myslela jsem si, že si aspoň jeden z nich vezme Punťu k sobě, když zůstal tak sám, bez paničky.

Punťu skutečně odvezli, ale po nějaké době jsme se dozvěděli, že ho okamžitě šoupli do útulku. Zato o byt, dědictví po matce, se málem poprali, protože každý zdědil polovinu a přitom oba tvrdili, že byt je jen jeho.

Dokonce prý na pohřbu matkyx seděli každý na opačné straně a nepromluvili spolu ani slovo, to ale vím jen z doslechu. Nakonec to došlo tak daleko, že se o byt soudili, soudní jednání se protahovala a byt zůstával prázdný a tichý.

Z chování Mariiných synů jsem byla znechucená a vždycky, když jsem šla kolem jejích bývalých dveří, bylo mi z toho smutno. Ale říkala jsem si, že než mít za nového souseda jednoho z jejích synů, je to takhle lepší.

Nakonec byl případ uzavřen, synové byt prodali a peníze si nejspíš nějak rozdělili a byt koupila mladá rodina s dítětem.

Nešlo ho tam nechat

Ještě předtím jsem si ale pořád říkala, co je asi s Punťou. Určitě nechápe, kam zmizela jeho panička a proč ho odvezli z jeho domova. Po nějakém čase mi to prostě nedalo a rozhodla jsem se vydat do útulku, abych zjistila, jestli si ho už někdo vzal.

Jenže i když už uběhlo půl roku od Mariiny smrti, Punťa tam stále seděl, celý smutný, opelichaný a hubený žalem, protože nechtěl skoro žrát. Paní z útulku mi říkala, že takhle moc šancí na umístění nemá.

Když jsem se přiblížila k jeho kotci a když mě spatřil, poprvé po té době, co tam byl, zavrtěl ocáskem a dokonce vstal. Evidentně mě poznal a vzpomněl si na mě. Stál tam na svých hubených nožkách a celý se třásl.

Slzy se mni draly do očí, když jsme ho viděla, a okamžitě mi bylo jasné, že ho tam nechat nemůžu, protože to by byla jeho jistá smrt. Nakonec jsem tedy vyřídila a podepsala potřebné papíry a pak už si Punťu odvážela domů.

Když jsme vešli do našeho domu, chtěl si to namířit neomylně k Mariiným dveřím. Jen jsem smutně zavrtěla hlavou, a on, jako by to konečně pochopil, svěsil hlavu i ocásek a je tam tak smutně stál.

„Pojď, půjdeme domů,“ řekla jsem mu tiše a on se nechal poslušně odvést. Doma jsem manželovi všechno vysvětlila s tím, že si Punťu prostě musíme nechat. Nejdřív se mu to moc nezdálo, ale nakonec souhlasil, protože mu ho bylo taky líto.

Odvezl mě k veterináři, kterému jsme celou situaci vylíčili. Prohlédl Punťu a pak nám řekl, že jen potřebuje zesílit a že nám ještě nějakou dobu může dělat radost. No, nějaký čas to sice trvalo, ale Punťa se nakonec vzpamatoval.

Chodila jsem s ním na procházky do parku, kam chodíval s paní Marií a vždycky, když jsme šli domů kolem jejích dveří, chvíli zůstal stát a jakoby tázavě se na mě zadíval. Vždycky jsem zavrtěla hlavou a on pak poslušně pokračoval se mnou domů.

Zůstal u nás rok, pak odešel do psího nebe. Ale jsem ráda, že jsme mu mohli aspoň ten poslední rok života udělat zase aspoň trochu hezký.

Monika (55), Plzeň

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vejce plněná kaviárem
tisicereceptu.cz
Vejce plněná kaviárem
Luxusní pochutina třeba na večírky. Trochu ze staré školy, možná, ale ani tak chuťově nezklame! Suroviny na 4 porce 1 balení červeného či černého kaviáru (cca 80–95g) 8 vajec 100 g másla sard
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
epochalnisvet.cz
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
Vůbec první sluchátka od módního domu Hermès byla vyrobena experimentálním laboratoří Hermès Ateliers Horizons. Elegantní gadget si vyžádal dva roky vývoje a chlubí se ručně šitou hovězí kůží a kovovými povrchovými úpravami inspirovanými ikonickou kabelkou Kelly. A tomu odpovídá i cena 315 000 korun. Značka Hermès se poprové ponořila do světa prémiového zvuku a
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
nasehvezdy.cz
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
Nela Boudová (57) a Jan Tuna (52) léta žili bez společné domácnosti. Teď asi herečce dochází trpělivost a chtěla by to změnit. Ale není už pozdě na velká gesta? Herečka, známá ze seriálu ZOO Nové z
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
epochanacestach.cz
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
Letos poprvé podle nového konceptu – přímo v historickém jádru města a pro všechny zcela zdarma. Hlavní program se odehraje na Karlově a Husově náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na víno, burčák, pestrý street food i tradiční staročeský jarmark. http://kulturaroudnice.cz/akce/355731-nahled.html  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
enigmaplus.cz
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
Jsou technologie a víra kompatibilní? V japonské čtvrti Akihabara se zdá, že ano. Zdejší šintoistický chrám nabízí amulet, který má chránit počítače před viry a jinými problémy. Tento moderní přístup
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
21stoleti.cz
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
Stíhací pilot a člen záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) Aleš Svoboda nastupuje do druhé etapy své přípravy na budoucí misi do vesmíru. Osm týdnů intenzivního tréninku v Kolíně
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
historyplus.cz
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
Tábor, odkud sleduje vývoj bitvy, nechal obehnat palisádou. Kolem ní rozestavil příslušníky své elitní černošské gardy. Jenže navarrské rytíře nikdo a nic nezastaví. Skrze muslimské voje si prosekají cestu až na vrchol kopce a vrhnou se na Miramamolinův stan. Chalífa propadne panice a z bojiště raději uprchne. Tisíce svých vojáků nechá napospas rozzuřeným křesťanům!   Muslimové
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
skutecnepribehy.cz
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech… Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
nejsemsama.cz
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
Baklava je vrstvený dezert z filo těsta plněný ořechy a přelitý sladkým sirupem. Skvost pro milovníky orientálních sladkostí. Ingredience: 1 balení filo těsta 200 g vlašských ořechů 100 g mandlí 100 g másla 1 lžička skořice 200 g cukru 150 ml vody 3 lžíce medu šťáva z 1/2 citronu Postup: Nasekejte ořechy a smíchejte se skořicí. Vrstvěte filo těsto s máslem a ořechy, zakončete těstem. Nakrájejte
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
epochaplus.cz
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
Příběh Titanicu, největšího parníku své doby, je jedním z nejznámějších námořních příběhů v historii. Jeho první a zároveň poslední plavba v dubnu 1912 skončila tragédií, která si vyžádala životy více než 1500 lidí. Od té doby se stal Titanic mementem a fascinací pro generace. V tomto článku se podíváme na jeho příběh a na to,